Vatikán.
Vraťme se ještě ke včerejšímu večeru. Kolem 21 hodiny se svatopetrské náměstí zcela zaplnilo věřícími, kteří si přišli připomenout rok od chvíle, kdy zazněla smutná zpráva o smrti Jana Pavla II. K téměř osmdesátitisícovému zástupu se z okna své pracovny připojil Benedikt XVI., aby po modlitbě růžence přesně ve 21.37 pronesl promluvu spojenou se vzpomínkou na svého předchůdce a nejbližšího spolupracovníka:
?Uplynul rok od smrti služebníka Božího Jana Pavla II. On je ale stále přítomen v naší mysli a v našem srdci, stále k nám hovoří o lásce k Bohu a Boží lásce k člověku, stále vyvolává ve všech, především v mladých, zapálení pro dobro a odvahu následovat Ježíše a jeho přikázání.?
Benedikt XVI. připomněl hlavně nesmírnou sílu svědectví evangelia, které Jan Pavel II. vydával svým životem. To se zvláště projevilo v hrdinství, s jakým přijímal svou nemoc.
?Jeho nemoc, které s takovou odvahou čelil, učinila všechny pozornějšími k lidské bolesti, ke každému fyzickému i duševnímu utrpení, a dodala důstojnost a hodnotu utrpení samotnému. Je to svědectvím, že hodnota člověka není v jeho výkonnosti, v jeho zjevu, ale v něm samotném, protože je stvořen a milován Bohem. Slovy i gesty se milovaný Jan Pavel II. neúnavně snažil ukazovat světu, že pokud se člověk nechá obejmout Kristem, neztratí tím nic ze svého lidství; pokud k Němu přilne celým srdcem, nebude mu nic chybět. Naopak, setkání s Kristem učiní náš život více vzrušujícím. Právě proto, že se stále více blížil k Bohu v modlitbě, kontemplaci, v lásce k Pravdě a Kráse, mohl se nás milovaný papež stát druhem na cestě každého z nás a mluvit přesvědčivě i k těm, kteří jsou vzdáleni křesťanské víře.?
V závěru pak Benedikt XVI. vyzval všechny přítomné, aby přijali duchovní dědictví, které nám Jan Pavel II. zanechal.
?Mějme odvahu a nebojme se následovat Krista, jít ke všem s radostnou zprávou evangelia, která je kvasem více solidárního a více bratrského lidství. Ať nám Jan Pavel II. pomáhá z nebe v pokračování na této cestě, v tom, abychom zůstali věrnými učedníky Krista a abychom, jak on sám často opakoval mladým, byli ?hlídkami na úsvitu? tohoto začátku třetího křesťanského tisíciletí.
(pec)