Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   7. 7. 2022

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

29.5.2005 

Sine Dominico non possumus

Homilie Benedikta XVI. při zakončení Eucharistického kongresu v Bari

Česká sekce RV

Jeruzaléme oslavuj Hospodina, chval svého Boha, Sióne (Resp. žalm). Výzva žalmisty, která zaznívá také v sekvenci, vyjadřuje velmi dobře smysl této mše svaté: shromáždili jsme se zde, abychom chválili a oslavovali Boha. A to je důvod, který podnítil italskou církev, aby se sešla tady, v Bari, na Národním Eucharistickém kongresu. Také já jsem se chtěl dnes k vám připojit, abych oslavil Slavnost Těla a Krve Páně a tak vzdal poctu Kristu ve svátosti Jeho Lásky a zároveň posílil pouta společenství, která mě poutají k italské církvi a k jejím pastýřům. Na tomto významném církevním setkání měl být přítomný také můj ctihodný předchůdce, papež Jan Pavel II. Cítíme, že je nám blízko a spolu s námi oslavuje Krista, dobrého Pastýře, kterého však on může kontemplovat přímo.

Srdečně pozdravuji všechny vás, kteří se účastníte této slavnostní liturgie: kardinála Camilla Ruiniho a další přítomné kardinály, arcibiskupa Bari. mons. Francesca Cacucciho a ostatní biskupy, kteří přijeli ze všech koutů Itálie, stejně jako kněze, řeholníky a řeholnice a laiky, zvláště ty, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na organizaci toto Kongresu. Stejně tak zdravím autority, kteří svojí vítanou přítomností zdůrazňují, že Eucharistické kongresy jsou součástí dějin a kultury italského lidu.

Tento Eucharistický Kongres, který dnes vstoupil do svého závěru, chtěl představit neděli jako ?Velikonoce týdne?, výraz identity křesťanské komunity a střed jejího poslání. Zvolené téma: "Bez neděle nemůžeme žít", nás vede do roku 304, kdy císař Dioklecián zakázal křesťanům pod trestem smrti vlastnit Písmo, shromažďovat se v neděli ke slavení mše svaté a budovat místa pro jejich shromáždění. V Abiteně, v malém městečku v současném Tunisku, bylo odhaleno 49 křesťanů, když v neděli v domě Ottavia Feliceho slavili mši svatou navzdory císařskému zákazu. Byli uvěznění a poté převezení do Kartága, kde je podrobil výslechu prokonzul Anulino. Mezi jiným byla významná jedna odpověď, kterou dal Emeritus, když se prokonzul ptal, proč překročili císařský zákaz. Odpověděl: Sine Dominico non possumus: Bez nedělního shromáždění, kde sloužíme mši svatou, nemůžeme žít. Chyběli by nám síly k tomu, abychom podstoupili každodenní těžkosti a nepodlehli jim. Po krutých mukách bylo 49 mučedníků zabito. Prolitím své krve potvrdili svou víru. Zemřeli, ale zvítězili: my je dnes vzpomínáme ve slávě vzkříšeného Krista.

Zkušenost Abitenských mučedníků je zkušeností, o které musíme přemýšlet také my, křesťané 21. století. Ani pro nás není snadné žít jako křesťané. Z duchovního pohledu se svět, ve kterém žijeme, jež je často poznamenán nevázaným konzumismem, náboženskou lhostejností, sekularismem uzavřeným k transcendenci, může zdát pouští neméně nevlídnou, než ta velká a strašná (Dt 8,15), o níž mluvilo první čtení vzaté z páté knihy Mojžíšovy. Hebrejskému lidu v těžkostech přichází na pomoc Bůh s darem many, aby jim dal pochopit, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk může žít vším, co vychází z Hospodinových úst (Dt 8,3). V dnešním evangeliu nám Ježíš vysvětlil, na jaký chléb chtěl Bůh - skrze dar many - připravit lid Nové smlouvy. Narážel na Eucharistii, když řekl: ?To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli vaši otcové a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky? (Jan 6,58). Syn Boží, který se stal člověkem, se stal Chlebem, aby tak byl pokrmem svého lidu na cestě k zaslíbené zemi Nebe.

Potřebujeme tento chléb, abychom čelili námahám a únavě cesty. Neděle, Den Páně, je jedinečnou příležitostí k načerpání síly od Toho, který je Pánem života. Příkaz slavnosti není tedy jen povinnost uložená zvnějšku. Účastnit se na slavení neděle a živit se Eucharistickým chlebem je pro křesťana nutností, v níž může nalézt energii potřebnou k další cestě. K cestě, která však není svévolná: cesta, kterou vyznačuje Bůh skrze svůj zákon, jde směrem vepsaným do samé podstaty člověka. Pokračovat na ní znamená pro člověka uskutečňovat sebe samého; ztratit ji, znamená ztratit sám sebe.

Pán nás nenechá samotné na této cestě. On je s námi; dokonce si přeje sdílet náš osud až do té míry, že se s námi ztotožňuje. V evangeliu jsme před chvílí slyšeli Ježíšova slova: Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm (Jan 6,56). Jak se neradovat z podobného zaslíbení? Slyšeli jsme však, že lidé místo aby se z tohoto Kristova prohlášení radovali, proti němu protestovali: Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo? (Jan 6,52). A protože výrok Krista je pravdivý, tento postoj lidí se v průběhu dějin mnohokrát opakoval. Mohlo by se jakoby říci, že lidé nechtějí Boha tak blízko, na dosah ruky, který se podílí na lidských událostech. Lidé ho chtějí velikého a ve skutečnosti daleko od sebe. Vyvstávají dokonce otázky, které chtějí ukázat, že podobná blízkost je nemožná. Ovšem zůstávají jasná slova Ježíšova, která pronesl právě při této příležitosti: ?Amen, amen pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život? (Jan 6,53). Před námitkami a protesty Ježíš by mohl všechny ujistit: ?Přátelé, chtěl jsem vám říci, abyste se neobávali! Mluvil jsem o těle, ale jedná se jen o symbol. To co mám na mysli je jen hluboké společenství citů. Ale Ježíš nemluvil v podobných náznacích. Pevně stál za svým tvrzením, i když mnoho z jeho učedníků selhalo (srov. Jan 6,66). Dokonce projevil ochotu přijmout selhání vlastních učedníků, aniž by cokoliv změnil na své výpovědi: I vy chcete odejít? (Jan 6,67), zeptal se jich. Díky Bohu, Petr dal odpověď i nám, kterou dnes s plným vědomím bereme za svou: Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života? (Jan 6,68). Jeho přítomnost není statická Je to dynamická přítomnost, jež nás uchvacuje, aby nás učinila svými, aby nás připodobnila k sobě. To dobře pochopil sv. Augustin, který pocházel z platonské formace a proto jen stěží přijímal vtělenou dimenzi křesťanství. Zvláště reagoval na výhled eucharistického pokrmu, který se mu zdál nehodný Boha: při obyčejných jídlech je totiž člověk tím silnějším, neboť vstřebává pokrm a dělá z něj prvek vlastní tělesné skutečnosti. Teprve později Augustin pochopil, že v eucharistii věci probíhaly právě opačně. Středem je Kristus, který nás k sobě přitahuje, dává nám vyjít ze sebe, aby z nás učinil jedno s Ním (srov. Vyznání VII, 10, 16). Tímto způsobem, nás On také zapojuje do společenství bratří.

Zde se dotýkáme další dimenze eucharistie, kterou bych chtěl ještě připomenout než zakončím. Kristus, s nímž se setkáváme ve svátosti, je týž zde v Bari, jako v Římě, zde v Evropě, jako v Americe, v Africe v Asii i Oceánii. Je to jediný a týž Kristus, který je přítomen v eucharistickém chlebu na každém místě země. To znamená, že se s ním můžeme setkat pouze spolu s dalšími. Můžeme ho přijímat pouze v jednotě. Což nám neříkal svatý Pavel právě toto v listu, který jsme před chvíli vyslechli? Když píše Korinťanům, tvrdí: "Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na jednom chlebě? (1 Kor 10,17). Důsledek je jasný: nemůžeme přijímat Pána, jestliže se navzájem nepřijímáme. Chceme-li se mu prezentovat, musíme také vyjít vstříc jedni druhým. Proto je nutno naučit se velké lekci odpuštění: nenechat v duši hlodat červotoče zášti, ale otevřít srdce velkodušnosti, naslouchání druhému, pochopení vůči němu, eventuální přijetí jeho omluv a velkomyslného nabídnutí svých.

Eucharistie - opakujeme to - je svátost jednoty. Avšak bohužel křesťané jsou rozděleni, právě ve svátosti jednoty. Tím více se musíme, podporováni eucharistií, cítit pobízeni všemi silami směřovat k oné plné jednotě, kterou si Kristus vroucně přál ve Večeřadle. Právě zde v Bari, v městě, jež uchovává ostatky sv. Mikuláše, v zemi setkání a dialogu s bratry z Východu, bych chtěl zdůraznit svou vůli vzít za svůj jako základní úkol pracovat všemi silami na obnovení plné a viditelné jednoty všech následovníků Krista. Jsem si vědom, že na to nestačí projevy dobrých citů. Je třeba konkrétních gest, která vstoupí do duší a pohnou svědomími, tím že budou na každém vyžadovat osobní obrácení, jež je předpokladem jakéhokoliv pokroku na cestě ekumenismu (srov. K reprezentantům církví a církevních společenství a jiných křesťanských náboženství, 25. dubna 2005). Žádám vás všechny, abyste s rozhodností nastoupili cestu duchovního ekumenismu, který v modlitbě otevírá brány Duchu svatému, jenž jediný může vytvořit jednotu.

Drazí přátelé, kteří jste přišli do Bari z různých částí Itálie, abyste slavili tento eucharistický kongres, musíme znovu objevit radost z křesťanské neděle. Musíme znovu s hrdostí objevit výsadu, že můžeme mít účast na eucharistii, která je svátostí obnoveného světa. Kristus vstal z mrtvých první den v týdnu, který byl pro židy dnem stvoření světa. Právě proto byla tato neděle považována prvotní křesťanskou obcí za den, v němž začal nový svět, ten v němž Kristovo vítězství nad smrtí začalo nové stvoření. Tím že se obec věřících shromažďovala kolem eucharistického stolu byla utvářena jako nový Boží lid. Sv. Ignác z Antiochie označoval křesťany jako ty, kteří dosáhli nové naděje, a představoval je jako osoby žijící podle neděle (iuxta dominicam viventes). V tomto výhledu se antiošský biskup ptal: Jak bychom mohli žít bez Něho, na kterého čekali i proroci?" (Ep. ad Magnesios, 9,1-2).

Jak bychom mohl žít bez Něho? V těchto slovech sv. Ignáce je ohlas vyznání mučedníků z Abitene: Sine Dominico non possumus. Právě zde vyvěrá naše modlitba: aby i dnešní křesťané znovu našli uvědomění rozhodující důležitosti slavení neděle a aby dokázal čerpat z účasti na eucharistii nezbytné nadšení pro nové úsilí hlásat světu Krista náš pokoj (Ef 2,14). Amen.

Přeložil Jiří Sýkora



Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2022 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv červenec 22
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti