Vatikán. Ctihodný Giorgio La Pira (1904-1977), italský poválečný politik, poslanec a profesor římského práva, trojnásobný starosta Florencie, ale také františkánský a dominikánský terciář, který s dominikánskými bratry žil ve florentském klášteře sv. Marka a s jeho někdejším obyvatelem, kazatelem Girolamem Savonarolou, sdílel prorocké poslání v církvi. Odkaz tohoto „příkladného laika, horlivého svědka evangelia a proroka moderní doby“, řečeno slovy papeže Františka, uchovává sdružení, jehož členy dnes přijal Svatý otec v Klementinském sále Apoštolského paláce.
„Jeho postoje se vždy inspirovaly křesťanským pohledem a jeho činy často předcházely dobu. Kromě univerzitního působení ve Florencii, ale také Sieně a Pise, podnítil vznik různých charitativních děl (...). Od roku 1936 bydlel v klášteře sv. Marka, kde se věnoval studiu patristiky a vydával časopis zvaný Principy, v němž nechyběla kritika fašismu. Před režimní policií se pak uchýlil do Vatikánu, kde pobýval jako host substituta státního sekretariátu, mons. Montiniho, který k němu choval značnou úctu.“
Dnešnímu sluchu zní téměř utopicky, že se Giorgio La Pira slibem chudoby, poslušnosti a celibátu zasvětil Bohu, aby mohl v politice sloužit lidem a obecnému dobru. Navzdory usilovné vnější angažovanosti spočívala jeho spiritualita na modlitbě, usebranosti, odpoutanosti od hmotných statků, studiu, pokoře a bratrské lásce a jeho duše si zachovala kontemplativní, až mystický ráz. Byl přesvědčen, že hnací silou dějin je modlitba, což ho přivedlo k nepřetržitému písemnému kontaktu s klauzurními komunitami. V poválečné době se podílel na sepsání Ústavy nově vznikající Italské republiky, avšak největší službu obecnému blahu prokázal v padesátých letech jako florentský starosta, kdy v souladu s katolickou sociální naukou dbal na nejslabší vrstva obyvatelstva.
„Pracoval také na rozsáhlém programu sociálního smíru a mezinárodního míru tím, že organizoval mezinárodní konference za mír a křesťanskou civilizaci a energicky vystupoval proti jaderné válce. Z téhož důvodu vykonal v srpnu roku 1959 cestu do Moskvy a v roce 1965 svolal do Florencie sympozium o míru ve Vietnamu. Poté se osobně odebral do Hanoje, kde se setkal s Ho Či Minem a Pham Van Dongem.“
Papež vyzval členy Asociace Giorgio La Pira, aby pečovali o duchovní a ideové dědictví tohoto Božího služebníka, který vždy jednal za bezvýhradné věrnosti církvi.
„Jeho příklad je vzácný zejména pro zaměstnance veřejného sektoru, kteří jsou povoláni k bdělosti v případě oněch negativních situací, jež sv. Jan Pavel II. nazval „strukturami hříchu“ a které odporují uskutečňování obecného dobra v úctě k člověku. Tomuto pokušení se snadno podléhá, pokud se vyhledává výlučně vlastní či skupinový prospěch na úkor všeobecného zájmu, jestliže klientelismus převáží nad spravedlností a když přílišné přilnutí k moci fakticky brání generační obměně a nástupu nových sil. „Politika zavazuje k lidskosti a svatosti“, říkával Giorgio La Pira. Pro laiky, kteří jsou podle učení II. Vatikánského koncilu povoláni, aby zdokonalovali řád časných věcí křesťanským duchem, se tudíž politické působení stává náročnou cestou služby a odpovědnosti.“
Dodejme, že diecézní fáze beatifikačního procesu Giorgia La Piry se uzavřela roku 2005 a letos v červenci papež František uznal heroické ctnosti florentského starosty, jehož svatost zástupy lidí provolávaly už během pohřbu. Zbožnou úctu k politikovi, podle něhož lidé potřebují především „chléb a milost“, bohužel letos v létě ztížilo uzavření florentského kláštera sv. Marka, kde jeho tělo čeká na vzkříšení. Dominikánský řád zrušil konvent, kde kromě Savonaroly působil také blahoslavený Fra Angelico, kvůli nedostatku povolání.
odeslat článek
vytisknout článek
