„Politika zavazuje k lidskosti a svatosti“. Papež František připomenul poválečného italského politika, Giorgia La Piru

Vatikán. Ctihodný Giorgio La Pira (1904-1977), italský poválečný politik, poslanec a profesor římského práva, trojnásobný starosta Florencie, ale také františkánský a dominikánský terciář, který s dominikánskými bratry žil ve florentském klášteře sv. Marka a s jeho někdejším obyvatelem, kazatelem Girolamem Savonarolou, sdílel prorocké poslání v církvi. Odkaz tohoto „příkladného laika, horlivého svědka evangelia a proroka moderní doby“, řečeno slovy papeže Františka, uchovává sdružení, jehož členy dnes přijal Svatý otec v Klementinském sále Apoštolského paláce.

„Jeho postoje se vždy inspirovaly křesťanským pohledem a jeho činy často předcházely dobu. Kromě univerzitního působení ve Florencii, ale také Sieně a Pise, podnítil vznik různých charitativních děl (...). Od roku 1936 bydlel v klášteře sv. Marka, kde se věnoval studiu patristiky a vydával časopis zvaný Principy, v němž nechyběla kritika fašismu. Před režimní policií se pak uchýlil do Vatikánu, kde pobýval jako host substituta státního sekretariátu, mons. Montiniho, který k němu choval značnou úctu.“

Dnešnímu sluchu zní téměř utopicky, že se Giorgio La Pira slibem chudoby, poslušnosti a celibátu zasvětil Bohu, aby mohl v politice sloužit lidem a obecnému dobru. Navzdory usilovné vnější angažovanosti spočívala jeho spiritualita na modlitbě, usebranosti, odpoutanosti od hmotných statků, studiu, pokoře a bratrské lásce a jeho duše si zachovala kontemplativní, až mystický ráz. Byl přesvědčen, že hnací silou dějin je modlitba, což ho přivedlo k nepřetržitému písemnému kontaktu s klauzurními komunitami. V poválečné době se podílel na sepsání Ústavy nově vznikající Italské republiky, avšak největší službu obecnému blahu prokázal v padesátých letech jako florentský starosta, kdy v souladu s katolickou sociální naukou dbal na nejslabší vrstva obyvatelstva.

„Pracoval také na rozsáhlém programu sociálního smíru a mezinárodního míru tím, že organizoval mezinárodní konference za mír a křesťanskou civilizaci a energicky vystupoval proti jaderné válce. Z téhož důvodu vykonal v srpnu roku 1959 cestu do Moskvy a v roce 1965 svolal do Florencie sympozium o míru ve Vietnamu. Poté se osobně odebral do Hanoje, kde se setkal s Ho Či Minem a Pham Van Dongem.“

Papež vyzval členy Asociace Giorgio La Pira, aby pečovali o duchovní a ideové dědictví tohoto Božího služebníka, který vždy jednal za bezvýhradné věrnosti církvi.

„Jeho příklad je vzácný zejména pro zaměstnance veřejného sektoru, kteří jsou povoláni k bdělosti v případě oněch negativních situací, jež sv. Jan Pavel II. nazval „strukturami hříchu“ a které odporují uskutečňování obecného dobra v úctě k člověku. Tomuto pokušení se snadno podléhá, pokud se vyhledává výlučně vlastní či skupinový prospěch na úkor všeobecného zájmu, jestliže klientelismus převáží nad spravedlností a když přílišné přilnutí k moci fakticky brání generační obměně a nástupu nových sil. „Politika zavazuje k lidskosti a svatosti“, říkával Giorgio La Pira. Pro laiky, kteří jsou podle učení II. Vatikánského koncilu povoláni, aby zdokonalovali řád časných věcí křesťanským duchem, se tudíž politické působení stává náročnou cestou služby a odpovědnosti.“

Dodejme, že diecézní fáze beatifikačního procesu Giorgia La Piry se uzavřela roku 2005 a letos v červenci papež František uznal heroické ctnosti florentského starosty, jehož svatost zástupy lidí provolávaly už během pohřbu. Zbožnou úctu k politikovi, podle něhož lidé potřebují především „chléb a milost“, bohužel letos v létě ztížilo uzavření florentského kláštera sv. Marka, kde jeho tělo čeká na vzkříšení. Dominikánský řád zrušil konvent, kde kromě Savonaroly působil také blahoslavený Fra Angelico, kvůli nedostatku povolání.