VaticanNews.va

   20. 10. 2018

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.4974
Poslechem z webových stránek.3180
Četbou textů na webových stránkách.5044
Poslechem i četbou.3095


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Františkova mariánská víra: „V Medžugorje je milost, ale chybí rozlišování...“

Papež: Pozor na dokonalé křesťany!

Papež: Ježíš nás zve, abychom se vrátili k pramenům radosti


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Zprávy

 Cesty mimo Itálii 

25.8.2018 

Papež na Světovém setkání rodin - 1. den

Dublin. 1. „Křesťanské poselství zformovalo jazyk, myšlení i kulturu Irska“ – prohlásil Svatý otec při uvítací ceremonii v hlavním městě Irska.
2. „Manželství v církvi je účastí na tajemství věčné Boží lásky“ – řekl papež František na setkání s manželskými a snoubeneckými páry v dublinské prokatedrále (foto).
3. Návštěva Svatého otce v kapucínském Charitním centru.

Po 39 letech zavítal Petrův nástupce na půdu Irska. Papež František přijel především na Světové setkání rodin, zahájené již v úterý 21. srpna. V časných odpoledních hodinách se Svatý otec, po zdvořilostní návštěvě prezidenta republiky setkal s občanskými představiteli na Dublinském hradě. Po obědě na apoštolské nunciatuře pokračoval program prvního dne v pro-katedrále Panny Marie setkáním se snoubenci a novomanžely a následně soukromou návštěvou centra pro bezdomovce, spravovaného dublinskými kapucíny.

„Modlím se, aby Irsko naslouchající polyfonii soudobé politicko-sociální diskuse nezapomnělo inspirující melodie křesťanského poselství, jež mu byly v minulosti a mohou být i v budoucnosti oporou.“

Slova papeže Františka, jimiž končil své první veřejné vystoupení na irské půdě, hluboce rezonují v srdcích místních křesťanů.  Irsko, zelený ostrov šlehaný oceánskými větry, domov misionářů, kteří v temných staletích raného středověku evangelizovali kontinentální Evropu, vlast obhájců a mučedníků katolické víry ve staletích po anglikánské reformaci, ale také bezpočtu migrantů, odcházejících kvůli represím a hladomorům, kteří dodnes tvoří zárodky katolických komunit v Americe či Austrálii. Duchovní tvář této někdejší bašty katolicismu v západní Evropě v posledních desetiletích k nepoznání změnila sekulární kultura a pohoršení z pedofilních skandálů otřáslo morální autoritou církve a jejích představitelů. Uprostřed polemik a mediálních útoků, však tato země, kde se téměř 80% ze 7 milionů obyvatel hlásí ke katolicismu, dychtivě očekává slovo Petrova nástupce a zejména prarodiče, kteří již dlouho nepotkávají na bohoslužbách své děti, doufají, že se v jejich vnucích podaří rozdmýchat vyhaslý plamen víry.

Svou 24. zahraniční apoštolskou cestu zahájil papež František  - jak se stalo tradicí – již v předvečer, položením květin před ikonu Matky Boží Salus populi romani, v římské bazilice Panny Marie Větší. Dnes ráno, krátce po osmé hodině, letoun s papežem na palubě odstartoval z římského mezinárorodního letiště Fiumicino.

„Bude to můj druhý Svátek rodin, na prvním jsem byl ve Philadephii. Těší mne být mezi rodinami a jsem na této cestě rád. A je tu ještě jeden důvod, který se dotýká mého srdce: vracím se do Irska po 38 letech. V roce 1980 jsem se tam tři měsíce učil anglicky. Je to pro mne krásná vzpomínka.“

Obrátil se František k novinářům cestujícím papežským speciálem, předtím než se s nimi osobně pozdravil. Krátce před půl dvanáctou našeho času přivítal papeže na Dublinském mezinárodním letišti místopředseda vlády s rodinou. Strohou atmosféru prolomily dvě děti v tradičních krojích, které Františkovi předaly květiny. Svatý otec se krátce pozdravil s několika občanskými i církevními představiteli a také s kardinálem Farrellem, který je rovněž irského původu a z titulu své funkce v čele nového vatikánského Úřadu pro laiky, rodinu a život je jedním z pořadatelů Světového setkání rodin.

Ad 1. Uvítací ceremoniál na letišti se obešel bez oficiálních promluv a po několika minutách Svatého otce odvážela tmavomodrá Škoda Rapid do prezidentské rezidence, nazývané také „Irský Bílý dům“ ve Phoenix Parku na severu Dublinu. Vybudován byl v polovině 18. století a od roku 1937 je sídlem irských prezidentů. Po uvítací ceremonii na čestném dvoře se papež odebral k patnáctiminutovému soukromému rozhovoru s prezidentem Michael Higginsem. Tento levicově orientovaný sociolog a dlouholetý předseda labouristické strany, stojí v čele státu od roku 2011. Je mu 77 let a se svou manželkou Sabinou Coynovou, která se rovněž ceremoniálu zúčastnila, má čtyři děti. Místní komentátoři upozorňují na velmi srdečný průběh této části návštěvy. Jakoby si obě strany uvědomovaly, že v této chvíli je zapotřebí lidské srdečnosti, aby se změnila poněkud napjatá atmosféra oficiální části návštěvy. Před opuštěním prezidentského paláce se František setkal ještě s šestičlennou rodinou muslimských uprchlíků a s irskou rodinou, která je u sebe hostí.

Nejvýznamnějším momentem první a nejobtížnější etapy papežské návštěvy bylo setkání s představiteli vlády a společnosti. Probíhalo na Dublinském hradě v centru města, asi 5 km od prezidentského paláce. Papež František překonal vzdálenost opět v uzavřeném automobilu. Papeže Františka na hradě přijal premiér Leo Varadkar, který odehrál klíčovou roli v posledních civilizačních proměnách země. Je deklarovaným homosexuálem; na setkání s papežem nicméně přišel bez partnera. Soukromé setkání se Svatým otcem netrvalo ani deset minut a proběhlo bez přítomnosti médií. Premiér nicméně již dříve ohlásil, že má v úmyslu hovořit s papežem o sporných otázkách, jako jsou práva homosexuálů nebo kněžství žen. Ohlasy této nesnadné rozpravy se objevily také v jeho vystopení při setkání se státními představiteli. Předseda vlády nicméně zahájil proslov od pozitivních aspektů

„Vím, že jste strávil několik týdnů v Dublinu v roce 1980 a v Jezuitském centru v Milltown Parku jste se učil anglicky. Velice nás těší, že vás můžeme opět přivítat v Irsku. Bylo to rok po návštěvě papeže Jana Pavla II. a my jsme velice vděční, že jeho modlitba za mír na našem ostrově byla vskutku vyslyšena a projevila se ve Velkopáteční dohodě.“  

připomněl premiér Varadkar, smlouvu z roku 1998, která ukončila násilnosti na ostrově a stala se základem mírového procesu mezi Irskou republikou a Severním Irskem, které je součástí Velké Británie. Premiér s uznáním ocenil také klíčovou roli katolické církve v budování nezávislého Irska i křesťanské hodnoty v základech Evropské unie. Připomněl, že církev po více než 25 let od vzniku samostatného státu byla výlučným správcem nemocnic, škol i celého sociálního systému v zemi. Neopomněl se nicméně obšírně zmínit také o skandálech a hříších na katolické půdě v Irsku i jinde ve světě. Vybídl k prosazování nulové tolerance v pedofilních kauzách a k přechodu od slov k činům. 

Hlasovali jsme v našem parlamentu a v referendu za zmodernizování našich zákonů,“ dodal premiér Vadakar, s odkazem na liberalizaci zákona o rozvodech, potratech a nových formách rodiny, včetně jednopohlavních.



Na premiérova slova odpověděl papež František ve své italsky pronesené promluvě. V úvodu zvláště vyzdvihl přítomnost delegace ze Severního Irska a připomněl, že důvodem jeho návštěvy je Světové setkání rodin.

„Církev je skutečně rodinou rodin a cítí povinnost podporovat rodiny v jejich snaze plnit ve společnosti věrně a radostně poslání dané Bohem. (…) V rodině každý z nás činil první životní kroky. Tam jsme se naučili žít ve vzájemné harmonii, kontrolovat sobecké instinkty, smiřovat rozdílnosti a především rozpoznávat a hledat ony hodnoty, které dávají autentický význam a plnost životu.“ 

Svatý otec připomněl „dlouhý konflikt, který odděloval bratry a sestry jedné rodiny“ na irské půdě, zakončený již zmíněnou Velkopáteční dohodou. „Můžeme poděkovat za dvacet let míru, která následovala,“ dodal a vyjádřil naději, že dojde k další obrodě svornosti, smíření a vzájemné důvěry. Jak však dále zdůraznil, pokoj je v posledku Boží dar, který vyžaduje od člověka neustálou konverzi:

„Bez tohoto duchovního základu hrozí, že ideál globální rodiny národů nebude ničím jiným než prázdnou frází. Lze říci, že ekonomická či finanční prosperita jakožto cíl povede sama sebou k spravedlivějšímu a rovnějšímu sociálnímu řádu? Není tomu spíše tak, že růst materialistické „skartační kultury“ nás fakticky činí lhostejnějšími k těm chudým a nejvíce bezbraným členům lidské rodiny, včetně nenarozených, kteří jsou zbaveni samotného práva na život? V této době nám snad do svědomí nejvíce promlouvá masová migrační krize, které není určeno skončit a jejíž řešení vyžaduje moudrost, široký rozhled a humanitární starostlivost, překračující krátkodobá politická rozhodnutí.“

V druhé části promluvy obrátil pozornost k tématu, které nepřestává vyvolávat vášně v irské společnosti, totiž pedofilním skandálům. Aktuálnost tématu, budícího oprávněné rozhořčení a obratně zneužívaného proticírkevní lobby, dokládá množství plákátů rozvěšených po irském hlavním městě. Papež František k tomu řekl:

„Uvažuji-li o těch nejzranitelnějších, nemohu než uznat vážné pohoršení vyvolané v Irsku zneužíváním nezletilých těmi členy církve, kteří byli pověřeni je chránit a vychovávat. (…)Selhání církevních představitelů – biskupů, řeholních představených, kněží a jiných – při adekvátní odpovědi na tyto odporné zločiny právem vzbudilo rozhořčení a zůstává příčinou utrpení a zahanbení pro katolické společenství. I já sám tyto pocity sdílím. Můj předchůdce papež Benedikt nešetřil slovy, aby poukázal na vážnost situace, a požadoval přijetí „opravdu evangelních, správných a účinných opatření“ jako odpovědi na tuto zradu důvěry (srov. Benedikt XVI., List irským katolíkům, 19. března 2010, 10). Jeho rázný a otevřený zásah je nadále podnětem snah církevních představitelů o nápravu minulých chyb a přijímání přísných norem zajišťujících, aby nedošlo k jejich opakování.

Na druhou stranu papež dodal, že nelze zastírat ani prospěch, který církev přinášela a přináší irským dětem, a vyjádřil naději, že závažnost skandálu zneužívání pomůže zdůraznit nezbytnost ochrany nezletilých a zranitelných dospělých v celé společnosti.

„V tomto smyslu jsme si všichni vědomi potřeby poskytnout mládeži moudré doprovázení a zdravé hodnoty pro jejich růst.“

Na závěr papež vyjádřil naději na obnovu přátelských vztahů mezi církví a státem. Připomněl jejich historická pouta, stvrzená, když Svatý stolec před devadesáti lety mezi prními uznal nezávislé Irsko. Křesťanství se však stalo součástí života a kultury Irska už před 1500 lety a tamní mnišství, jakožto zdroj civilizace a umělecké tvořivosti, napsalo na tomto ostrově krásné stránky místních i světových dějin, dodal papež.

„Dnes stejně jako v minulosti se muži a ženy obývající tuto zemi snaží obohacovat život národa moudrostí zrozenou z víry. I v těch nejtemnějších chvílích Irska našli ve víře zdroj oné odvahy a nasazení, které jsou nezbytné k utváření budoucí svobody a důstojnosti, spravedlnosti a solidarity. Křesťanské poselství bylo integrující částí této zkušenosti a zformovalo jazyk, myšlení a kulturu lidí tohoto ostrova.“

Uzavřel papež František s ujištěním, že vypřošuje celému národu Boží požehnání, moudrost, radost a pokoj.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY NA UVÍTANOU je ZDE



Ad 2. Promluva na Dublinském hradě ukončila první etapu papežské návštěvy, věnovanou setkání s „novým Irskem“. Další události jsou již spojeny s široce pojatým tématem rodiny. V neoklasicistní prokatedrále Panny Marie, dokončené v roce 1825 na místě cisterckého opatství zničeného po anglikánském schismatu, se papež František setkal s novomanžely a snoubenci. Se svědectvím však vystoupili také manželé, kteří právě oslavili zlatou svatbu.

„Společným růstem v tomto společenství života a lásky jste prožili mnohé radosti a zajisté také nemálo utrpení. Spolu s dalšími, kteří ušli tak dlouhou životní cestu, jste strážci naší kolektivní paměti. Stále nám bude třeba vašeho svědectví naplněného vírou. Je to drahocenný zdroj pro mladé páry, které hledí do budoucnosti s emocemi a nadějí.. a možná i se špetkou úzkosti!“ 

Denis a Sinead, kteří se připravují vstoupit do manželství, se Františka ptali, jak vysvětlit svým vrstevníkům, že manželství není pouhá instituce:

„..dnes nejsme zvyklí na něco, co skutečně trvá celý život. Cítím-li hlad či žízeň, mohu je utišit, ale pocit sytosti nevydrží ani den. Mám-li práci, vím, že bych ji mohl ztratit proti své vůli anebo si zvolit jinou dráhu. Je dokonce těžké držet se zpátky, poněvadž všechno kolem nás je v pohybu; lidé v našem životě přicházejí a odcházejí, dávají se sliby, ale často jsou zlomeny nebo nedodrženy. Možná, že vaše otázka je ve skutečnosti ještě zásadnější a zní: „Opravdu není nic cenného, co by mohlo přetrvat? Ani láska?“ (...) Dnes je snadné uvíznout v kultuře provizoria a pomíjivosti. Tato kultura ohrožuje samotné kořeny našeho zrání, našeho růstu v naději a lásce. Jak můžeme v této kultuře pomíjivosti zakoušet to, co doopravdy trvá? Ano, to je to, co bych vám chtěl říci. Ze všech forem lidské tvořivosti je unikátní právě  manželství.” 

V manželství povstává nový život a vytváří se stabilní prostředí k růstu. Avšak manželství se také vyjímečným způsobem podílí na tajemství věčné Boží lásky, pokračoval papež František. Ježíš podporuje manžele ve vzájemném sebedarování, věrnosti a nerozlučitelné jednotě. Jeho láska je skálou a útočištěm v časech zkoušky, ale především zdrojem růstu v ryzí lásce, ujišťoval Svatý otec snoubence.

Třetí otázku položili novomanželé. Ptali se na v Irsku velice aktuální problém katolické výchovy dětí.

„Prvním a nejdůležitějším místem, kudy vede víra, je domov. Víře se učí doma prostřednictvím klidného a každodenního příkladu rodičů, kteří milují Pána a svěřují se Jeho slovu. Tam, doma – můžeme říci v „domácí církvi“ - se děti učí významu věrnosti, poctivosti a oběti. Vidí, jak se k sobě chovají maminka a tatínek, jak vzájemně pečují o sebe i o druhé, jak milují Boha i církev. (…) Modlete se tedy spolu v rodině, mluvte o věcech dobrých a svatých, nechte do svého rodinného života vcházet Marii, naši Matku. Slavte křesťanské svátky. Žijte v hluboké solidaritě s těmi, kdo trpí a jsou na okraji společnosti. Když si takto počínáte spolu se svými dětmi, jejich srdce postupně pronikne velkodušná láska k druhým.“ 

Radil papež František novomanželům. V závěru připomněl, že učení našeho Pána není v dnešním světě vždy populární. Přesto však na nemoci světa neexistuje jiný recept než láska a vlídnost. Nabádal rodiče, aby v tomto smyslu nezapomínali na vztah k nejstarší generaci, protože – jak dodal – děti nevyrostou v lásce, pokud se nenaučí komunikovat se svými prarodiči.

„A zavažme se Pánu, že budeme sloužit příchodu království svatosti, spravedlnosti a pokoje zachováváním věrnosti slibům, které jsme dali, a stálostí v lásce!“ – zakončil papež setkání s manželi a snoubenci, protkávané salvami smíchu, když překladatel přetlumočil Františkovy barvité improvizované popisy rodinných situací.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY k manželským a snoubeneckým párům je ZDE





Ad 3. Posledním zastavením před večerním festivalem rodin byla soukromá návštěva kapucínského centra pro bezdomovce (Capuchin Day Centre for Homeless People). Otcové kapucíni v něm nabízejí snídaně a obědy lidem bez domova a pečují o rodiny v těžké situaci. Denně rozdělí až 1 400 potravinových balíčků a poslouží 250-300 lidem. Zajíšťují potřebným také oblečení, bezplatného holiče nebo lékařské prohlídky. Do služby je zapojeno velké množství dobrovolníků, kteří ročně odpracují 15 tisíc hodin.
Papež František osobně pozdravil asi stovku klientů kapucínského centra: matky s dětmi, mládež, rodiny i staré lidi. Nejprve se pak obrátil k bratřím kapucínům:

Dostali jste milost kontemplovat Ježíšovy rány v lidech, kteří jsou potřební, trpí, jsou nešťastní, nic nemají, anebo jsou plní neřestí a nedostatků. Pro vás jsou Kristovým tělem! V tom spočívá vaše svědectví a církev vaše svědectví potřebuje!

Svatý otec dále poukázal na to, že jejich služba má ryze kněžské rysy. Na nic se nevyptáváte, protože – jak předeslal br. Kevin Crowely ve svém úvodním projevu – „je to Ježíš, kdo přichází“:

Přijímáte život, jak přichází, poskytujete útěchu a - když je to potřeba – odpouštíte. Přivádí mi to na mysl mnoho kněží, kteří žijí z vyptávání se na život druhých lidí a ve zpovědnicích se přehrabují ve svědomí… Vaše svědectví učí kněze naslouchat, být nablízku, odpouštět a nevyptávat se příliš.

Potřebujeme Ježíšovu prostotu, pokračoval Svatý otec. Prostotu evangelního otce, který svého syna obtíženého hříchy po návratu nedrží ve zpovědnici, nýbrž objímá. „Kéž ke všem kněžím dospěje toto vaše svědectví, srdce, které dokáže odpouštět a přitom nedeptá“, řekl papež František.

Potom se papež obrátil ke shromážděným klientům kapucínského centra a poděkoval jim zejména za důvěru, kterou chovají k církvi.

Děkuji vám, drazí bratři a sestry za lásku a důvěru, kterou chováte k otcům kapucínům. (…) Modlete se za církev, za biskupy a za kněze. Prosím vás, nezapomínejte na to!

V sobotu odpoledne se papež setkal se skupinou lidí, kteří se v dětství stali obětí pohlavního zneužití ze strany různých - dnes již bývalých – členů duchovenského stavu. Přítomni byli: Marie Collins; P. McCafferty, P. Joe McDonald; Councillor Damian O’Farrell; Paul Jude Redmond; Clodagh Malone e Bernadette Fahy. Jedna z osob, jež byla obětí tehdejšího kněze Tony Walshe, si přála zůstat v anonymitě. Setkání trvalo hodinu a půl. Referoval o tom ředitel vatikánského tiskového střediska, Greg Burke.



Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
26.8.18 Prosba o odpuštění za zneužívání v Irsku
26.8.18 Papež na Světovém setkání rodin - 2. den
25.8.18 Křesťanské poselství zformovalo jazyk, myšlení i kulturu Irska
25.8.18 Manželství v církvi je účastí na tajemství věčné Boží lásky
25.8.18 Rodiny v každé společnosti rodí pokoj



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2018 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Kvas Ducha svatého naplňuje radostí

Svatý stolec: Definici lidských práv nelze donekonečna rozšiřovat

Kardinál Parolin: Papež je ochoten vydat se do Severní Koreje

Kardinál Simoni oslavil devadesátiny s papežem Františkem

O třech stupních chudoby

Papež přijal jihokorejského prezidenta Mun Če-ina

Milion dětí se modlí růženec – tentokrát za Asii Bibi

Mše za mír na Korejském poloostrově za přítomnosti prezidenta Mun Če-ina

Rádio Maria otevírá nová studia na světových periferiích

Neláska je prvním krokem k vraždě

Františkova mariánská víra: „V Medžugorje je milost, ale chybí rozlišování...“

Papež František soukromě přijal vrchního imáma Al-Azhar

 Nově na webu
Svatý otec: O přikázáních - Lhostejnost zabíjí

Publicistika: Proč modlitba ke svatému archanděli Michaelovi?

Publicistika: Pravda nás osvobodí

Rozhovory: V případech pedofilie jsem nikdy neudělil milost,

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv říjen 18
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

Starší zprávy >

Náš tip

O teologii manželství

Božím lidem je třeba se stát

Bůh nebrání pravdu na úkor lásky, ani lásku na úkor pravdy či rovnováhu na úkor obojího