Nový portál Vatikánského rozhlasu

Thaoiseach (premiére),
členové vlády a diplomatického sboru,
dámy a pánové!

Děkuji, že se na počátku svojí návštěvy v Irsku mohu obrátit k vašemu ctěnému shromáždění, reprezentujícímu občanský, kulturní a náboženský život této země, a k diplomatickému sboru a hostům. Děkuji za přátelské přijetí prezidentem Irska odrážející tradici srdečné pohostinnosti, pro kterou jsou Irové známí v celém světě. Vážím si rovněž účasti delegace ze Severního Irska. Děkuji také panu premiérovi za jeho slova.

Jak víte, důvodem mojí návštěvy je účast na Světovém setkání rodin, které se letos koná v Dublinu. Církev je skutečně rodinou rodin a cítí povinnost podporovat rodiny v jejich snaze plnit ve společnosti věrně a radostně poslání dané Bohem. Pro rodiny je toto setkání nejenom příležitostí potvrdit svůj závazek láskyplné věrnosti, vzájemné pomoci a posvátné úcty k božskému daru života ve všech jeho formách, nýbrž také možností dosvědčovat jedinečnou roli při výchově svých členů a zdravém a kypícím rozvoji sociálního tkaniva.

Ve Světovém setkání rodin s potěšením spatřuji prorocké svědectví bohatého odkazu etických a duchovních hodnot, jejichž opatrování a ochrana je úkolem každé generace. Netřeba být proroky, abychom vnímali těžkosti, jimž čelí rodiny v dnešní, rychle se vyvíjející společnosti, anebo starosti s následky, jež do budoucnosti na všech úrovních nevyhnutelně přináší rozvrat manželství a rodinného života. Rodina je pojivem společnosti; její hodnota nemůže být považována za samozřejmou, nýbrž je třeba ji podporovat a chránit všemi vhodnými prostředky.

V rodině každý z nás činil první životní kroky. Tam jsme se naučili žít ve vzájemné harmonii, kontrolovat sobecké instinkty, smiřovat rozdílnosti a především rozpoznávat a hledat ony hodnoty, které dávají autentický význam a plnost životu. Mluvíme-li o celém světě jako o jediné rodině, pak proto, že správně rozpoznáváme svazky svého společného lidství a tušíme povolání k jednotě a solidaritě, zejména ve vztahu k těm nejslabším bratřím a sestrám. Příliš často však pociťujeme bezmoc tváří v tvář trvajícím nešvarům rasové a etnické nenávisti, spletitým konfliktům a násilnostem, znevažování lidské důstojnosti a základních lidských práv a rostoucí propasti mezi  bohatými a chudými. Jak velice je nám zapotřebí v každé oblasti politického a sociálního života osvojovat si smysl pro jednu opravdovou rodinu národů! A neztrácet nikdy naději a odvahu vytrvale se držet morálního imperativu být tvůrci pokoje, smiřovat a opatrovat se navzájem.

Tady v Irsku má tato výzva zvláštní odezvu, vezmeme-li v úvahu dlouhý konflikt, který odděloval bratry a sestry jedné rodiny. Před dvaceti lety mezinárodní společenství pozorně sledovalo události v Severním Irsku vedoucí k podpisu Velkopáteční dohody. Irská vláda spolu s politickými, občanskými a náboženskými představiteli Severního Irska a britské vlády za podpory ostatních světových lídrů dala zrod dynamickému kontextu mírového urovnání konfliktu, který působil enormní utrpení oběma stranám. Můžeme poděkovat za dvacet let míru, která následovala po této historické dohodě, a vyjádřit pevnou naději, že tento mírový proces překoná každou zbývající překážku a usnadní další obrodu svornosti, smíření a vzájemné důvěry.

Evangelium nám připomíná, že pravý pokoj je v posledku Boží dar, pramení ze zhojených a smířených srdcí, šíří se a objímá celý svět. Vyžaduje však také z naší strany neustálou konverzi, jež je pramenem duchovních zdrojů nezbytných k vytváření opravdu solidární a spravedlivé společnosti ve službách obecnému dobru. Bez tohoto duchovního základu hrozí, že ideál globální rodiny národů nebude ničím jiným než prázdnou frází. Lze říci, že ekonomická nebo finanční prosperita jakožto cíl povede sama sebou k spravedlivějšímu a rovnějšímu sociálnímu řádu? Není tomu spíše tak, že růst materialistické „skartační kultury“ nás fakticky činí lhostejnějšími k těm chudým a nejvíce bezbraným členům lidské rodiny, včetně nenarozených, kteří jsou zbaveni samotného práva na život? V této době nám snad do svědomí nejvíce promlouvá masová migrační krize, které není určeno skončit a jejíž řešení vyžaduje moudrost, široký rozhled a humanitární starostlivost, překračující krátkodobá politická rozhodnutí.

Dobře si uvědomuji situaci našich nejzranitelnějších bratří a sester – mám na mysli zejména ženy a děti, které byly v minulosti vystaveny obzvláště tíživé situaci, a na tehdejší sirotky. Uvažuji-li o těch nejzranitelnějších, nemohu než uznat vážné pohoršení vyvolané v Irsku zneužíváním nezletilých těmi členy církve, kteří byli pověřeni je chránit a vychovávat. Ještě mi zní v srdci, co mi řekla paní ministryně pro dětství na letišti. Děkuji za tato slova. Selhání církevních představitelů – biskupů, řeholních představených, kněží a jiných – při adekvátní odpovědi na tyto odporné zločiny právem vzbudilo rozhořčení a zůstává příčinou utrpení a zahanbení pro katolické společenství. I já sám tyto pocity sdílím. Můj předchůdce papež Benedikt nešetřil slovy, aby poukázal na vážnost situace, a požadoval přijetí „opravdu evangelních, správných a účinných opatření“ jako odpovědi na tuto zradu důvěry (srov. Benedikt XVI., List irským katolíkům, 19. března 2010, 10). Jeho rázný a otevřený zásah je nadále podnětem snah církevních představitelů o nápravu minulých chyb a přijímání přísných norem zajišťujících, aby nedošlo k jejich opakování. Nedávno jsem v Listě Božímu lidu zmínil, ba ještě více podtrhnul úsilí odstranit tuto metlu v církvi za každou cenu, morální i fyzickou.

Každé dítě je totiž drahocenný Boží dar, který je třeba opatrovat a povzbuzovat, aby rozvíjel svoje dary, a vést jej k duchovní zralosti a lidské plnosti. Církev v Irsku se zasadila o prospěch dětí  v minulosti i v přítomnosti, což nelze zastírat. Doufám, že vážnost skandálu zneužívání, jež vyjevilo nedostatky mnohých, pomůže zdůraznit nezbytnost ochrany nezletilých a zranitelných dospělých celou společností. V tomto smyslu jsme si všichni vědomi potřeby poskytnout mládeži moudré doprovázení a zdravé hodnoty pro jejich růst.

Drazí přátelé,
Téměř před devadesáti lety byl Svatý stolec z mezinárodních institucí mezi prvními, kdo uznal svobodný stát Irsko. Tato iniciativa byla počátkem mnoha let souladu a dynamické spolupráce, jen s jediným mračnem na obzoru. Intenzivní snahy a dobrá vůle na obou stranách vedly nedávno k významnému a slibnému obnovení oněch přátelských vztahů ke vzájemnému prospěchu všech.

Nitky této historie sahají do doby před patnácti sty lety, kdy křesťanské poselství hlásané Palladiem a Patrikem v Irsku zdomácnělo a stalo se integrující součástí života a kultury Irska. Mnoho „světců a vzdělanců“ bylo inspirováno, aby opustili tyto břehy a nesli novou víru do jiných zemí. Dosud jsou jména Kolumba, Kolombán, Brigita, Havel, Kilián, Brendan a další ctěna v Evropě a mimo. Mnišství - zdroj civilizace a umělecké tvořivosti – napsalo na tomto ostrově krásné stránky dějin Irska i světa.

Dnes stejně jako v minulosti se muži a ženy obývající tuto zemi snaží obohacovat život národa moudrostí zrozenou z víry. I v těch nejtemnějších chvílích Irska našli ve víře zdroj oné odvahy a nasazení, které jsou nezbytné k utváření budoucí svobody a důstojnosti, spravedlnosti a solidarity. Křesťanské poselství bylo integrující částí této zkušenosti a zformovalo jazyk, myšlení a kulturu lidí tohoto ostrova.

Modlím se, aby Irsko naslouchající polyfonii soudobé politicko-sociální diskuse nezapomnělo inspirující melodie křesťanského poselství, jež mu byly v minulosti a mohou být i v budoucnosti oporou.

S těmito myšlenkami vyprošuji vám a vašemu irskému lidu z celého srdce Boží požehnání moudrosti, radosti a pokoje.

Přeložil Milan Glaser