Vatikán.
„Myšlenka na smrt nás vysvobozuje z iluze, že jsme pány času“ – kázal papež při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. „Smrt je faktem, dědictvím a pamětí“ – do těchto tří okruhů rozdělil Petrův nástupce svoji reflexi nad prvním dnešním čtením z knihy Královské (1
Král 2,1.4.10-12), jež popisuje smrt krále Davida.
„Nejsme ani věční, ani pomíjiví; jsme muži a ženami putující v čase, časem, který začíná a končí“ – konstatoval Svatý otec v úvodu svojí promluvy a vybídnul, abychom „v modlitbě prosili o milost smyslu pro čas a neuvízli v přítomnosti, uzavření sami do sebe. Smrt je faktem, který se týká všech, dříve či později“ – podotkl.
„Existuje však jakési pokušení chvíle, jež se zmocňuje života a nutí tě, abys kroužil v egoistickém labyrintu této chvíle postrádajícím budoucnost. Stále dokola, tam a zpět. Cesta však končí smrtí. Všichni to víme. A proto se církev vždycky snažila přivádět k zamyšlení nad naším skonem, smrtí.“
„Nejsem pánem času“ - pokračoval papež a dodal: „Když si to opakujeme, pomáhá nám to, abychom neupadli do iluze, jež pojímá život jako sled chvil, jejichž řetězení nemá smysl. Jsem na cestě a musím hledět vpřed. Musím však také brát v úvahu, že smrt je dědictví, které není tvořeno matérií, nýbrž svědectvím.
„A ptát se, jaké dědictví zanechám, pokud mne Bůh dnes zavolá? Jaké svědectví života po sobě zanechám jako dědictví? Krásná otázka, kterou je třeba si klást. A tak se připravovat, aby nikdo z nás nezůstal jakýmsi »ostatkem«. Všichni se budeme ubírat touto cestou.“
„A nakonec – řekl dále papež - je smrt pamětí, anticipovanou pamětí, abychom přemýšleli.“
„Až zemřu, co by se mi dnes líbilo činit v tomto rozhodnutí, které mám dnes přijmout, v tomto dnešním způsobu života? To je ona anticipovaná paměť, která osvěcuje dnešní chvíli. Osvěcovat skutečností smrti ta rozhodnutí, která musím denně přijímat.“
„Vnímat, že se ubíráme k smrti, prospívá nám všem“ – uzavíral papež František dnešní kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty
(mig)