Ženeva.
Násilí nic nevytváří a proto z konfliktu nikdy nelze vyváznout se zbraní v ruce – říká stálý pozorovatel Svatého stolce u OSN v Ženevě, arcibiskup Silvano Tomasi, který se zamýšlí nad mezinárodními krizemi v Sýrii, Iráku a Středoafrické republice, jak jsou sledovány na půdě Rady OSN pro lidská práva.
„V Ženevě, kde se mezinárodní společenství zaobírá téměř všemi praktickými otázkami, dotýkajícími se každodenního života lidí, bylo nejvíce pozornosti věnováno krizím na Blízkém východě, otázkám rozvoje, náboženské svobody, vztahům mezi státy v souvislosti s migračním pohybem a ekonomice, jejímž středem by měl být člověk. Zvláštní pozornost zasedání Rady OSN pro lidská práva byla věnována Blízkému východu, Iráku a Sýrii. Byla však také rozšířena na Afriku, zejména na situaci ve Středoafrické republice. Hlavní starostí těchto snah, těchto pokusů najít cestu k míru, je ušetřit lidské životy, nemrhat dostupnými prostředky na zbytečné a ničivé konflikty, nýbrž využívat tyto pozitivní síly k rozvoji národů. V souvislosti s Blízkým východem byl akcent položen na nutnost nejenom dosáhnout příměří, aby bylo možno dodávat humanitární pomoc, ale také zaručit lidem svobodu a důstojné uplatňování jejich práv. Toto úsilí bylo vyjádřeno některými kroky, např. snahou o senzibilizaci veřejného mínění pozváním blízkovýchodních katolických patriarchů a pravoslavných biskupů na půdu OSN, aby byla k dispozici přímá svědectví o tamější situaci a mohly být blíže specifikovány základní body, jejichž rovné a konstruktivní řešení je třeba nalézt.“
Myslíte, že lze v této souvislosti hledět k novému roku s důvěrou?
„Jako křesťané máme být vždycky optimisty, protože víme, že dějiny řídí Prozřetelnost. Stojíme však před určitým nedostatkem politické vůle řešit násilné konflikty, které probíhají v různých částech světa, zejména na Blízkém východě. Násilí nepřináší žádný konstruktivní výsledek. Musíme překonat mentalitu, podle níž se těžkosti a problémy řeší cestou násilí. Existují jiné prostředky. Je třeba vytvářet důvěru, aby byla možná rozmluva, a nacházet rozumné kompromisy, které umožní společné soužití všem lidem jakéhokoli náboženského vyznání či politického mínění, neubližovat si a podporovat sbíhavé snahy o obecné dobro. Domnívám se, že takovýto cíl bychom si měli stanovit do tohoto roku, a to bude možné, pokud bude obchod se zbraněmi a zájmy různých mocností odsunuty na druhé místo a na první místo budou postaveny zájmy lidí a jejich spravedlivá očekávání.“
Jakou roli v tom má Svatý stolec?
„Svatý stolec je v mezinárodním kontextu jakýmsi hlasem svědomí. Nejsme ekonomická, ani vojenská moc. Halapartny Švýcarské gardy proti moderním zbraním příliš nezmohou, a není to ani cílem. Specifický cíl poslání papežské diplomacie spočívá právě v tom, že je hlasem svědomí připomínajícím, že nejdůležitějšími hodnotami společné budoucnosti lidské rodiny je mír, vzájemná úcta a solidarita s těmi, kdo jsou v nouzi.“
Říká arcibiskup Silvano Tomasi, stálý pozorovatel Svatého stolce při Radě OSN pro lidská práva v Ženevě.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
