Vatikán.
V sobotu v podvečer se v aule Pavla VI. konalo setkání papeže Františka s účastníky mezinárodní pouti seminaristů, noviců, novicek a kandidátů duchovního povolání do Říma. Konala se u příležitosti Roku víry a vyvrcholila v neděli 7.července eucharistickou bohoslužbou v bazilice sv. Petra. Den předtím měli účastníci této pouti tříhodinový program v aule Pavla VI. Samotnému setkání s papežem předcházelo pásmo vystoupení, zpěvů a svědectví. Přibližně po dvou hodinách se podle plánu dostavil papež František, který nejprve prošel středem obrovské audienční auly, přičemž se jednotlivě zdravil s těmi, kteří byli poblíž. Po úvodním slovu mons. Fisichelly, předsedy Papežské rady pro novou evangelizaci, která organizuje jednotlivé akce Roku víry v Římě, se ujal slova papež František. Ačkoli držel v ruce text svojí promluvy, hovořil většinou spatra a nezřídka svoje slova doprovázel výmluvnou mimikou. Vystoupení Svatého otce trvalo 48 minut a bylo mocnou předzvěstí blížícího se Světového setkání mládeže v Rio de Janeiero; mnohem spíše než promluvou jedné osoby bylo dialogem všech přítomných, z něhož vyzařovalo takřka hmatatelné souznění radosti z víry.
Ve své promluvě se Petrův nástupce dotknul všech témat, jež jsou zásadní pro každého, kdo jde cestou povolání k celibátu. Zde jenom úryvek z promluvy papeže Františka :
„Mons. Fisichella řekl něco, o čem nevím, jestli je to pravda, ale předávám to, jak jsem převzal. ( říká jakoby nevěřícně) On řekl, že vy všichni chcete dát svůj život Kristu navždy! (potlesk)Teď aplaudujete, slavíte, protože to je čas svatby... Ale až se ten čas skončí, co přijde potom? Slyšel jsem jednoho velmi dobrého seminaristu, který řekl, že chce sloužit Kristu, ale na deset let a potom bude přemýšlet o tom, že začne jiný život... Toto je nebezpečné! Slyšte dobře, my všichni, také my starší, my také jsme pod tlakem této kultury provizoria a to je nebezpečné, protože tímto způsobem se nežije jednou pro vždy. Ožením se a budu ženatý, dokud potrvá láska. Stanu se sestrou, ale jen na chvilku a pak uvidím. Vstoupím do semináře, abych se stal knězem, ale nevím, jak to skončí. Takto s Ježíšem jednat nelze! Nevyčítávám to vám, ale této kultuře dočasnosti, která doráží na nás všechny. To není dobré, proto je definitivní rozhodnutí dnes velmi obtížné. V mé době to bylo snazší, protože kultura upřednostňovala definitivní volbu jak k manželství, tak k zasvěcenému nebo kněžskému životu. Ale dnes není snadné přijmout definitivní rozhodnutí. Jsme oběťmi kultury dočasnosti. Chtěl bych se zamyslet nad tím, jak být svobodným, jak mohu být svobodná v této kultuře dočasnosti?
Musíme se naučit zavřít bránu svojí vnitřní cely zevnitř. Jednou jeden kněz, dobrý kněz, který se nepovažoval za dobrého kněze, protože byl pokorný, a cítil se hříšným, hodně se modlil k Matce Boží a říkal jí… Já to řeknu španělsky, protože je to pěkná báseň. Říkal Matce Boží, že se nikdy, nikdy nevzdálí od Ježíše: „Esta tarde, Senora, la promesa es sincera. Por la dudas, no olvide de lejar la llave afuera“ (Tento večer, Paní, slibuji upřímně. Kdyby však náhodou, nezapomeň venku nechat klíče) (potlesk). To se říká Panně Marii, Matce Boží, vždycky s myšlenkou na lásku. Když však někdo stále nechává klíč venku pro případ, kdyby náhodou k něčemu došlo... Tak to nelze. Musíme se naučit zavřít bránu zevnitř! A nejsem-li si jistý, nejsem-li si jistá, vezmu si čas a když se cítím jistý, rozumí se v Ježíši, protože bez Ježíše nikdo není jistý, když se cítím jistý, zamknu. Pochopili jste, co je kultura dočasnosti?(potlesk)“
PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže Františka je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
