Vatikán.
Ani vytrvalý déšť neodradil téměř 100 tisíc lidí, kteří v neděli dopoledne přišli na Svatopetrské náměstí, aby se účastnili mše svaté, kterou slavil Petrův nástupce v rámci Roku víry pro členy zbožných bratrstev z celého světa. Svatý otec ve své promluvě vypočítal tři charakteristické prvky takového bratrstva: evangelní rozměr, církevní dimenze a misionářská povaha, a mimo jiné řekl:
„V rodící se církvi bylo záhy potřeba rozlišovat to, co bylo pro bytí křesťana a pro následování Krista podstatné od toho, co podstatné nebylo. Apoštolové a starší uspořádali v Jeruzalémě důležité shromáždění, první „koncil“ na toto téma kvůli problémům, které vznikly poté, co se začalo hlásat evangelium pohanům, nežidům. Byla to prozřetelnostní příležitost k lepšímu porozumění toho, co je podstatné, tedy věřit v Ježíše Krista, který zemřel a vstal z mrtvých kvůli našim hříchům, a mít se rádi jako nás miloval On. Všimněte si však, že těžkosti byly překonány nikoli zvenčí, ale v církvi. A tady je druhý bod, na kterých bych rád poukázal, stejně jako Benedikt XVI., a tím je církevní rozměr. Lidová zbožnost je cesta, která vede k podstatnému a je prožívána v církvi v hlubokém společenství s pastýři. Drazí bratři a sestry, církev vás má ráda! Buďte činorodí ve svých společenstvích, jako živé buňky, živé kameny. Latinskomaeričtí biskupové napsali, že lidová zbožnost, které jste výrazem, je „legitimní způsob života víry, způsob, jak se cítit součástí církve“ (Dokument z Aparecidy, 264). To je krásné: Legitimní způsob života víry, způsob, jak se cítit součástí církve. Milujte církev! Nechte se od ní vést! Ve farnostech, v diecézích buďte opravdovými plícemi víry a křesťanského života, svěžím vzduchem. Na tomto náměstí vidím obrovskou rozmanitost nejprve deštníků a nyní barev a insignií. Taková je církev: obrovské bohatství a různost výrazů, ve kterých se všechno sbíhá v jednotě k setkání s Kristem.
…
Evangelní a církevní rozměr, a misionářská povaha. Tři dimenze. Nezapomínejme na ně. Prosme Pána, aby vždy orientoval naši mysl a naše srdce k Sobě, jako živé kameny církve, aby každé naše konání a celý náš křesťanský život byl zářivým svědectvím Jeho milosrdenství a Jeho lásky. Tak budeme kráčet k cíli našeho pozemského putování, k té tak nádherné svatyni, nebeskému Jeruzalému. Tam už nebude žádný chrám: Bůh sám a Beránek budou jeho chrámem; a světlo slunce a měsíce přenechají místo slávě Nejvyššího. Kéž se tak stane.“
PLNÉ ZNĚNÍ homilie papeže Františka je ZDE
Papeže Františka po skončení mše svaté poutníky oslovil znovu a vybídl ke společné modlitbě Regina caeli:
„V tomto tak hlubokém společenství s Kristem cítíme živě také duchovní přítomnost Panny Marie. Mateřskou, důvěrnou přítomnost zvláště pro vás, kteří jste členy Bratrstev. Láska k Matce Boží je jednou z charakteristik lidové zbožnosti, která si žádá, aby byla ceněna a dobře orientována. Proto vás vybízím rozjímat poslední kapitolu konstituce Druhého vatikánského koncilu Lumen gentium, která mluví právě o Marii v kontextu tajemství Krista a církve. Praví se tam, že „se ubírala cestou víry“ (č.58). Drazí přátelé, v tomto Roce víry vám zanechávám tuto ikonu putující Marie, která následuje Syna Ježíše a na cestě víry nás všechny předchází.
Dnes slaví Velikonoce východní církve, které se drží Juliánského kalendáře. Rád bych těmto bratřím a sestrám adresoval zvláštní pozdrav a spojil se s nimi z celého srdce v aklamaci radostné zvěsti: Kristus vstal z mrtvých! Usebraní v modlitbě kolem Marie prosme Boha o dar Ducha svatého, Přímluvce, aby utěšil a posílil všechny křesťany, zvláště ty, kteří slaví Velikonoce uprostřed zkoušek a utrpení, vedl je cestou smíření a pokoje.“
(mig)