Drazí bratři a sestry, máte odvahu, že jste přišli v tomto dešti… Kéž vám Bůh hojně požehná!
Jsem rád, že mohu v tomto Roce víry slavit tuto eucharistii věnovanou zvláštním způsobem náboženským bratrstvům, tradičním uskupením v církvi, která poměrně nedávno prošla obnovou a byla znovu objevena. Srdečně zdravím bratrstva, která přišla z různých částí světa! Díky za vaši účast a vaše svědectví.
1. V evangeliu jsme slyšeli úryvek z Ježíšových promluv na rozloučenou, podaných evangelistou Janem v kontextu poslední večeře. Ježíš svěřuje apoštolům svoje poslední myšlenky, jakousi duchovní závěť před svým odchodem. Dnešní text klade důraz na skutečnost, že křesťanská víra je cele soustředěna na vztah k Otci i Synu i Duchu svatému. Kdo miluje Ježíše přijímá k sobě Jeho i Otce a působením Ducha svatého přijímá do svého srdce a do svého života evangelium. Je nám ukázán střed, z něhož všechno musí vycházet a ke kterému má všechno vést: milovat Boha, být Kristovými učedníky životem podle evangelia. Když se k vám obracel Benedikt XVI. použil slova evangelní rozměr. Drahá Bratrstva, lidová zbožnost, jejímž důležitým výrazem jste, je pokladem církve a latinskoameričtí biskupové jej příznačně nazvali spiritualitou, mystikou, „prostorem setkání s Ježíšem Kristem“. Čerpejte neustále v Kristu, jenž je nevyčerpatelným pramenem, posilujte svoji víru, věnujte se duchovní formaci, osobní i komunitní modlitbě. Během staletí byla Bratrstva líhní svatosti mnoha lidí, kteří jednoduše prožívali intenzivní vztah k Pánu. Kráčejte s rozhodností ku svatosti; nespokojujte se s průměrným křesťanským životem; ať je tato vaše příslušnost především pro vás podnětem k větší lásce k Ježíši.
2. Také úryvek ze Skutků apoštolů, který jsme slyšeli, sděluje to, co je podstatné. V rodící se církvi bylo záhy potřeba rozlišovat to, co bylo pro bytí křesťana a pro následování Krista podstatné od toho, co podstatné nebylo. Apoštolové a starší uspořádali v Jeruzalémě důležité shromáždění, první „koncil“ na toto téma kvůli problémům, které vznikly poté, co se začalo hlásat evangelium pohanům, nežidům. Byla to prozřetelnostní příležitost k lepšímu porozumění toho, co je podstatné, tedy věřit v Ježíše Krista, který zemřel a vstal z mrtvých kvůli našim hříchům, a mít se rádi jako nás miloval On. Všimněte si však, že těžkosti byly překonány nikoli zvenčí, ale v církvi. A tady je druhý bod, na kterých bych rád poukázal, stejně jako Benedikt XVI., a tím je církevní rozměr. Lidová zbožnost je cesta, která vede k podstatnému a je prožívána v církvi v hlubokém společenství s pastýři. Drazí bratři a sestry, církev vás má ráda! Buďte činorodí ve svých společenstvích, jako živé buňky, živé kameny. Latinskoameričtí biskupové napsali, že lidová zbožnost, které jste výrazem, je „legitimní způsob života víry, způsob, jak se cítit součástí církve“ (Dokument z Aparecidy, 264). To je krásné: Legitimní způsob života víry, způsob, jak se cítit součástí církve. Milujte církev! Nechte se od ní vést! Ve farnostech, v diecézích buďte opravdovými plícemi víry a křesťanského života, svěžím vzduchem. Na tomto náměstí vidím obrovskou rozmanitost nejprve deštníků a nyní barev a insignií. Taková je církev: obrovské bohatství a různost výrazů, ve kterých se všechno sbíhá v jednotě k setkání s Kristem.
3. Chtěl bych přidat třetí prvek, který vás má charakterizovat: misionářská povaha. Máte specifické a důležité poslání, kterým je udržování živého vztahu víry a lidových kultur, do kterých patříte, a činíte tak prostřednictvím lidové zbožnosti. Například když v procesí nesete kříž s velkou úctou a láskou k Pánu, nekonáte pouze vnější úkon. Ukazujete na ústřední postavení Pánova velikonočního tajemství, Jeho umučení, smrti a zmrtvýchvstání, kterým nás vykoupil, a ukazujete nejprve sobě a společenství, že je třeba následovat Krista na konkrétní cestě života, aby nás přetvořil. Rovněž tak, když projevujete hlubokou úctu k Panně Marii, ukazujete na nejvznešenější realizaci křesťanského bytí, Tu, která svojí vírou a poslušností Boží vůli, jakož i svým rozjímáním Ježíšových Slov a skutků, je dokonalou učednicí Páně (srov. Lumen gentium, 53). Tuto víru, která se rodí ze slyšení Božího Slova, projevujete formami, které užívají smyslů, citů a symbolů různých kultur. Tím ji pomáháte předávat lidem, zvláště prostým, těm, které Ježíš v evangeliu nazývá „maličkými“. Vskutku, „putovat společně ke svatyním a účastnit se dalších manifestací lidové zbožnosti vodit s sebou také děti a zvát další lidi, je samo o sobě úkon evangelizace“ (Dokument z Aparecidy, 264). Když putujete do svatyň spolu s rodinou a svými dětmi, konáte skutek evangelizace. V tom je třeba pokračovat. Buďte také opravdovými evangelizátory! Vaše iniciativy ať jsou „mostem“, cestou, abyste přinášeli Krista a kráčeli s Ním. V tomto duchu věnujte vždycky pozornost lásce. Každý křesťan a každá komunita je misionářská v té míře, v jaké nosí a žije evangelium a dosvědčuje Boží lásku ke všem, zvláště k těm, kdo se ocitají v těžkostech. Buďte misionáři Boží lásky a něhy! Buďte misionáři milosrdenství Boha, který nám stále odpouští, stále nás očekává a velmi nás miluje.
Evangelní a církevní rozměr, a misionářská povaha. Tři dimenze. Nezapomínejme na ně. Prosme Pána, aby vždy orientoval naši mysl a naše srdce k Sobě, jako živé kameny církve, aby každé naše konání a celý náš křesťanský život byl zářivým svědectvím Jeho milosrdenství a Jeho lásky. Tak budeme kráčet k cíli našeho pozemského putování, k té tak nádherné svatyni, nebeskému Jeruzalému. Tam už nebude žádný chrám: Bůh sám a Beránek budou jeho chrámem; a světlo slunce a měsíce přenechají místo slávě Nejvyššího. Kéž se tak stane.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
