Rádio Vaticana

Montecassino. Tuto neděli navštívil Benedikt XVI. starobylé benediktinské opatství Montecassino. Dopoledne na náměstí obce Cassino slavil eucharistickou liturgii za účasti 20 tisíc lidí, kteří Petrovu nástupci připravili bouřlivé přijetí. Po mši svaté zde pronesl svou pravidelnou polední promluvu před modlitbou Regina coeli. Odpoledne pak Svatý otec v klášterním kostele Montecassino předsedal liturgii večerních chval za účasti benediktinských opatů a abatyší z celého světa.

Ve své obsáhlé homilii Benedikt XVI. vyložil mimo jiné význam slavnosti Nanebevstoupení:

?Slavíme dnes tajemství Nanebevstoupení. Co nám však chce sdělit Bible a liturgie tím, že Ježíš ?byl vyzdvižen?? Smysl tohoto sdělení je srozumitelný nikoli na základě jednoho textu, ba ani ne jednoho spisu Nového zákona, ale pozorného naslouchání celému Písmu svatému. Užití slova ?vyzdvihnout? má ve skutečnosti starozákonní původ a vztahuje se ke slavnostnímu uvedení na trůn. Kristovo Nanebevstoupení tedy v první řadě znamená, že ukřižovaný a vzkříšený Syn člověka se ujímá královské vlády Boha nad světem.

Je tu však hlubší smysl, jenž není bezprostředně vnímatelný. V úryvku ze Skutků apoštolských se nejprve praví, že Ježíš byl ?vyzdvižen?, a potom se dodává že ?byl vzat?. Událost je popisována nikoli jako cesta vzhůru, nýbrž jako skutek moci Boha, který uvádí Ježíše do prostoru božské blízkosti. Zmínka o oblaku, který ?jim ho vzal z očí?, odkazuje na prastarý obraz starozákonní teologie, a řadí tak vyprávění o Nanebevstoupení do dějin Boha Izraele, počínaje oblakem na Sinaji a nad stánkem úmluvy na poušti až k zářivému oblaku na hoře Proměnění. Představit Pána zahaleného v oblacích poukazuje nakonec na stejné tajemství, které je vyjádřeno obratem ?sedět po pravici Boží?. V Kristu, který vystoupil na nebesa, lidská bytost neslýchaným a novým způsobem vstoupila do intimity Boha; člověk má od nynějška navždy prostor v Bohu. ?Nebe? neznamená místo nad hvězdami, ale něco mnohem smělejšího a vznešenějšího: ukazuje Krista, božskou Osobu, která plně a navždy přijímá lidství, Toho, v němž jsou Bůh a člověk neoddělitelně navždy sjednoceni. A my se blížíme k nebi, ba dokonce vstupujeme do nebe v míře, jakou se přibližujeme k Ježíši a vstupujeme s Ním do společenství. Dnešní slavnost Nanebevstoupení nás tedy zve ke hlubokému společenství s Ježíšem usmrceným, vzkříšeným a neviditelně přítomným v životě každého z nás.

Z tohoto hlediska pak chápeme, proč evangelista Lukáš tvrdí, že se po Nanebevstoupení apoštolové vrátili do Jeruzaléma ?s velikou radostí? (24,52). Příčina jejich radosti spočívá v tom, že to, co se stalo s Ježíšem, není jeho vzdálením. Nyní měli dokonce jistotu, že Ukřižovaný-Vzkříšený je živý, a v Něm, že byly lidstvu navždy otevřeny brány života věčného. Jinými slovy, Jeho Nanebevstoupení s sebou nepřineslo Jeho dočasnou absenci ve světě, ale spíše bylo zahájením nové, definitivní a nepotlačitelné formy Jeho přítomnosti na základě Jeho podílu na královské moci Boha. Právě na nich, na učednících, zapálených mocí Ducha svatého, bude, aby učinili vnímatelnou jeho přítomnost svým svědectvím, kázáním a misijním nasazením. Nanebevstoupení Páně by mělo naplňovat také nás klidem a nadšením, stejně jako naplnilo apoštoly, kteří se z Olivové hory vrátili ?s radostí?. Stejně jako oni i my přijměme výzvu ?dvou mužů v bělostných šatech?. Nesmíme zůstat hledět k nebi, ale pod vedením Ducha svatého musíme jít a všude hlásat spasitelnou zvěst o smrti a vzkříšení Krista. Provázejí nás a jsou nám útěchou slova Jeho samého, jimiž se končí evangelium svatého Matouše: ?Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!? (

Mt 28,19).

Drazí bratři a sestry, dějinný charakter tajemství zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Krista nám pomáhá uznat a pochopit transcendentní a eschatologickou situaci církve, která se nezrodila a nežije proto, aby nahrazovala svého ?chybějícího? Pána, ale spíše nalézá důvod svého bytí a svého poslání v Ježíšově neviditelné přítomnosti, která působí mocí jeho Ducha. Jinými slovy bychom mohli říci, že církev neplní úkol připravovat návrat ?chybějícího? Ježíše, ale naopak žije a jedná, aby hlásala historicky a existenciálně jeho ?oslavenou přítomnost?. Počínaje Nanebevstoupením, kráčí každé křesťanské společenství na své pozemské cestě směrem k dovršení mesiášských příslibů, je živeno Božím Slovem a syceno Tělem a Krví svého Pána. Toto je situace církve, která - jak připomíná 2.vatikánský koncil ? ?při svém putování prochází mezi pronásledováními ze strany světa a útěchami od Boha a hlásá kříž Páně a jeho smrt, dokud on nepřijde? (

Lumen gentium, 8).?

PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta XVI. je ZDE

Hned po mši svaté následovala polední promluva Petrova nástupce:

?Pokaždé když slavíme mši svatou, cítíme v srdci ozvěnu slov, která Ježíš svěřil učedníkům jako drahocenný dar při poslední večeři: ?Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám? (Jan 14,27). Křesťanské společenství i celé lidstvo má převelice zapotřebí naplno zakusit bohatství a moc Kristova pokoje! Svatý Benedikt je toho velkým svědkem, protože jej přijal do svého bytí a přinesl jeho plody ve skutcích autentické kulturní a duchovní obnovy. Právě proto se u vchodu do opatství na Montecassino i každého jiného benediktinského kláštera vyskytuje jako motto slovo PAX: mnišská komunita je totiž povolána žít tento pokoj, jenž je především velikonočním darem. Během své nedávné cesty do Svaté země jsem se, jak víte, stal poutníkem pokoje, a dnes mám příležitost v tomto kraji, poznamenaném benediktinským charismatem, opět zdůraznit, že pokoj je v první řadě darem Boha, a jeho síla proto spočívá v modlitbě.

Je to však dar, svěřený lidskému snažení. Také energii nezbytnou k jeho uskutečňování lze čerpat z modlitby. Základem je proto pěstování autentického života modlitby, aby byl v pokoji zajištěn sociální pokrok. Dějiny mnišství nás stále učí, že velký civilizační vzrůst se připravuje denním nasloucháním Božího Slova, které přivádí věřící k osobnímu i společnému zapojení se do boje proti každé formě egoismu a nespravedlnosti. Jedině osvojíme-li si s Kristovou milostí, jak bojovat a přemáhat zlo uvnitř nás a ve vztazích ke druhým, je možné se stát autentickými tvůrci pokoje a civilizačního pokroku. Panna Maria, Královna pokoje, kéž pomáhá všem křesťanům v různých povoláních a životních situacích, aby byli svědky pokoje, který nám Kristus daroval a zanechal jako náročné poslání, jež je třeba uskutečňovat všude.

Po modlitbě Regina coeli pak Svatý otec ještě připomněl dnešní Den modliteb za církev v Číně, pozdravil tamější katolíky, které vyzval k obnově svého společenství víry v Krista a věrnosti Petrovu nástupci.

PLNÉ ZNĚNÍ PROMLUVY Benedikta XVI. před modlitbou Regina coeli je ZDE

V opatství Montecassino se nachází hrob jeho zakladatele, svatého Benedikta. Papež jej navštívil hned po skončení mše svaté. Cestou do kláštera ještě v obci Cassino požehnal nový Charitní dům pro imigranty. Potom poobědval v refektáři mnišské komunity.

Montecassino je především symbolem kořenů evropské kultury, zrozené působením charismatu sv. Benedikta, kterého papež Pavel VI. právě proto prohlásil roku 1964 patronem Evropy. Právě přínosu benediktinů ke vzniku Evropské civilizace a rozvoji nejen minulému, ale i budoucímu, věnoval Svatý otec svou homilii z nešpor v klášterním kostele, kde se shromáždili benediktinští opati a abatyše z celého světa:

?Benedikt byl zářivým příkladem svatosti a ukázal mnichům Krista jako jediný velký ideál; byl mistrem civilizace, která nabízí vyváženou a odpovídající vizi božských požadavků a posledních cílů člověka, měl také stále na paměti potřeby a důvody srdce při vyučování a vytváření autentického a trvalého bratrství, aby ve spleti sociálních vztahů nezmizel zřetel na jednotu ducha, schopnou ustavičně tvořit a živit pokoj.

Kláštery se v této škole staly během staletí zapálenými středisky dialogu, setkání a požehnaného smísení různých národů, sjednocených evangelní kulturou pokoje. Mniši dovedli vyučovat slovem a příkladem umění pokoje a konkrétně tak uskutečňovat tři ?závazky?, které Benedikt označuje za nezbytné pro zachování jednoty Ducha mezi lidmi: kříž, který je zákonem samotného Krista; kniha, tj. kultura; a pluh, který naznačuje práci, vládu nad hmotou a časem. Díky působení klášterů, artikulovaného v tomto trojím každodenním úsilí modlitby, studia a práce, dosáhly celé národy evropského kontinentu autentického osvobození a blahodárného mravního, duchovního a kulturního rozvoje, dostalo se jim výchovy ke smyslu pro kontinuitu s minulostí, pro konkrétní nasazení za obecné dobro a pro otevřenost k Bohu a k transcendentní dimenzi. Modleme se, aby si Evropa dovedla stále cenit tohoto odkazu křesťanských principů a ideálů, které jsou nezměrným kulturním a duchovním bohatstvím.

To je možné pouze tehdy, přijímá-li se stálé učení svatého Benedikta, totiž

querere Deum, hledání Boha, jakožto základního úsilí člověka. Lidská bytost neuskuteční plně sebe sama a nemůže být plně šťastna bez Boha. Je právě na vás, drazí mniši, abyste byli živými příklady tohoto vnitřního a hlubokého vztahu k Bohu a bez kompromisů uskutečňovali program, který váš Zakladatel shrnul slovy ?nihil amori Christi praeponere? ? ?nic ať nemá přednost před láskou ke Kristu? (Řehole 4,21). V tom spočívá svatost, nabídka platná pro každého křesťana zejména v naší době, v níž je tak zřejmá nezbytnost zakotvit život a dějiny na pevných duchovních základech.?

PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta při nešporách v klášteře Montecassino je ZDE

Klášter na Montecassino byl založen svatým Benediktem roku 529. Byl celkem čtyřikrát zničen a vždy vzápětí obnoven. Stalo se tak v letech 574, 883, 1349 a naposledy roku 1944, kdy se sneslo na hlavy bezbranných mnichů bombardování spojeneckých vojsk. Do jeho trosek pak přišla vojska německé armády, která zde dlouho odolávala spojencům, z nichž největší oběti při dobývání této důležité vojenské kóty přinesli příslušníci polské armády. Tyto události připomínají rozlehlé hřbitovy, které obklopují Montecassino. Na největším z nich, polském vojenském hřbitově se papež krátce před zpáteční cestou také zastavil, aby se pomodlil se za všechny oběti všech válek a vyprošoval pokoj lidem naší doby.

Do Vatikánu se Benedikt XVI. vrátil kolem 19h.

Další články z podrubriky Cesty v Itálii

(mig)