Nový portál Vatikánského rozhlasu

velmi se raduji z toho, že vás mohu pozdravit dnes, na začátku své návštěvy v této zemi, a děkuji kardinálu Georgovi za jeho laskavá slova, která mi v úvodu věnoval jménem vás všech. Rád bych poděkoval každému z vás, zejména představitelům biskupské konference, za náročnou přípravu této cesty. Svou vděčnost vyjadřuji dále celému týmu a dobrovolníkům Národní svatyně, kteří nás zde dnes večer přijali. Američtí katolíci jsou známi svou oddanou věrností Petrovu stolci. Moje pastorační návštěva zde je příležitostí k dalšímu posílení svazků společenství, které nás sjednocuje. Začali jsme slavením bohoslužby večerních chval v této bazilice, zasvěcené Neposkvrněnému Početí Panny Marie, svatyni v srdci vašeho hlavního města, která má pro americké katolíky zvláštní význam. Spojeni v modlitbě spolu s Marií, Ježíšovou Matkou, svěřujeme s láskou svému nebeskému Otci Boží lid ve všech částech Spojených států.

Pro katolická společenství v Bostonu, New Yorku, Filadelfii a Louisville je tento rok příležitostí ke zvláštním oslavám, neboť je tomu již dvě stě let, kdy byly v těchto místních církvích ustanoveny diecéze. Připojuji se k vám, abych poděkoval za mnohé nebeské dary, kterých se církvi na těchto místech dostalo během uplynulých dvou set let. Vzhledem k tomu, že stávající rok je také dvousetletým výročím povýšení prvního zakládajícího stolce v Baltimore na arcidiecézi, využívám této příležitosti a s obdivem a vděčností chci připomenout život a službu Johna Carrolla, prvního biskupa Baltimore a důstojného pastýře katolického společenství ve vaší zemi těsné poté, co získala nezávislost. Jeho neúnavné úsilí o šíření evangelia na rozsáhlém území, jež bylo svěřeno do jeho péče, položilo základy církevního života ve vaší zemi a dovolilo církvi v Americe dorůstat ke zralosti. Dnes je katolické společenství, kterému sloužíte, jedním z nejrozsáhlejších a nejvlivnějších na celém světě. Je tedy důležité dovolit vašemu světlu svítit před vašimi spoluobčany a před světem, ?aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích? (Mt 5,16).

Mnozí z těch, kterým John Carroll a jeho spolubratři biskupové sloužili před dvěma sty lety, přišli ze vzdálených zemí. Různost jejich původu se odrazila v bohaté rozmanitosti církevního života dnešní Ameriky. Drazí bratři biskupové, rád bych povzbudil vás a vaše společenství, abyste pokračovali v přijímání imigrantů, kteří vstupují dnes do vašich řad, abyste sdíleli jejich radosti a naděje, abyste je podporovali v jejich souženích a zkouškách a pomáhali jim prosperovat v jejich novém domově. Ostatně, právě to činili po generace vaši spoluobčané. Od začátku otevírali brány hladovým, chudým, ?masám, které proudily ve snaze dýchat svobodně? (srov. Báseň vyrytá na Soše svobody). Toto jsou lidé, které si Amerika vzala za své.

Mezi těmi, kteří přišli, aby zde budovali svůj nový život, byli mnozí schopni dobře využít zdrojů a příležitostí, které nalezli, a dosáhnout značného blahobytu. Občané této země jsou vskutku známí svou velkou vitalitou a kreativitou. Jsou také známi svou velkorysostí. Po útoku na Dvojčata v září roku 2001 i po uragánu Katrina v roce 2005 prokázali Američané svou připravenost vyjít na pomoc svým potřebným bratřím a sestrám. Na mezinárodní úrovni je dalším důkazem tohoto soucitu pomoc, kterou lid Ameriky nabídl při záchranných a pomocných operacích po vlně tsunami v prosinci roku 2004. Dovolte mi, abych vyjádřil své zvláštní ocenění za nespočetné formy humanitární pomoci, kterou američtí katolíci poskytli prostřednictvím katolických charit i jiných institucí. Jejich štědrost přinesla plody v pozornosti k chudým a potřebným i v energii projevené při budování národní sítě katolických farností, nemocnic, škol a univerzit. To vše skýtá mocný důvod k poděkování.

Amerika je také zemí velké víry. Váš lid je dobře znám svou náboženskou vroucností a je hrdý na svou příslušnost ke společenství modlitby. Má důvěru v Boha a neváhá se ve veřejných projevech odvolávat na mravní důvody, zakořeněné v biblické víře. Respekt ke svobodě náboženství je hluboce zakořeněn v americkém povědomí a tato skutečnost přispěla k tomu, že vaše země přitahovala celé generace imigrantů, aby si hledali nový domov, kde budou moci svobodně uctívat Boha podle vlastních náboženských přesvědčení.

V této souvislosti rád zaznamenávám, že jsou mezi vámi přítomni biskupové ze ctihodných východních církví ve společenství s Petrovým nástupcem a s obzvláštní radostí je zdravím. Drazí bratři, prosím vás, abyste ubezpečili svá společenství o mém hlubokém citu a nepřetržité modlitbě jak za ně, tak za mnohé bratry a sestry, kteří zůstali ve svých rodných zemích. Vaše přítomnost v této zemi je připomínkou odvážného svědectví, které vydali Kristu mnozí členové vašich společenství, často trpících ve své vlasti. Je také velkým obohacením církevního života v Americe, poněvadž podává živý výraz katolicity církve a rozmanitosti jejích liturgických a duchovních tradic.

Na této plodné půdě, živené tak početnými a různými zdroji, jste vy, ctihodní bratři v biskupské službě, povoláni dnes rozsévat setbu evangelia. To mne vede k otázce, jak může v jedenadvacátém století biskup lépe plnit povolání ?činit všechno novým v Kristu, naší naději?? Jak může vést svůj lid ?na setkání s živým Bohem?, zdrojem oné naděje, která proměňuje život, jak o tom mluví evangelium (srov. Spe salvi, 4)? Snad je nejprve zapotřebí zbořit některé bariéry, které mu v takovém setkání brání. Ačkoli je pravdou, že tato země je poznamenána ryzím náboženským duchem, subtilní vliv sekularismu se může nicméně projevit ve způsobu, jakým lidé dovolí, aby víra ovlivňovala jejich jednání. Je snad správné vyznávat víru o nedělích v kostele a potom během týdne prosazovat podnikatelské praktiky či medicínské procedury, které této víře odporují? Je snad pro praktikujícího katolíka správné ignorovat či vykořisťovat chudé a ty, kteří žijí na okraji společnosti, prosazovat sexuální jednání odporující morálnímu učení církve nebo zastávat pozice, které protiřečí právu na život každé lidské bytosti od početí až do přirozené smrti? Je třeba odporovat každé tendenci, která považuje náboženství za privátní záležitost. Pouze když víra pronikne každý aspekt života, stávají se křesťané opravdu otevřenými k proměňující moci evangelia.

Další překážku setkání s živým Bohem představuje v bohaté společnosti subtilní vliv materialismu, který může velmi snadno soustředit pozornost na ono ?stokrát více?, které Bůh slibuje v tomto životě, na úkor života věčného, který slibuje v čase budoucím (Mk 10,30). Lidé dnes potřebují být stále znovu upozorňování na konečný smysl života. Potřebují poznat, že jejich nitro hluboce žízní po Bohu. Potřebují mít příležitost čerpat ze studnice jeho nekonečné lásky. Je snadné nechat se okouzlit téměř neomezenými možnostmi, které nám věda a technika nabízejí; je snadné mylně se domnívat, že naplnění nejhlubších potřeb je možné dosáhnout vlastním úsilím. To je iluze. Bez Boha, který nám dává to, čeho sami od sebe dosáhnout nemůžeme (srov. Spe salvi, 31), jsou naše životy zcela prázdné. Lidé potřebují být neustále vybízeni pěstovat vztah k tomu, který přišel, abychom měli život v hojnosti (srov. Jan 10,10). Účelem každé naší pastorační a katechetické aktivity, předmětem našeho kázání a samotným středem naší svátostné služby musí být pomoc lidem upevnit a živit vitální vztah ke ?Kristu Ježíši, naší naději? (1 Tim 1,1).

Ve společnosti, která přikládá velkou hodnotu osobní svobodě a autonomii, je snadné ztratit z obzoru naši závislost na druhých i odpovědnost, kterou k nim máme. Tento důraz na individualismus ovlivnil dokonce i církev (srov. Spe salvi, 13-15) a dal vzniknout určité formě zbožnosti, která zdůrazňuje náš soukromý vztah k Bohu na úkor povolání být členy vykoupeného společenství. Přesto Bůh již od počátku viděl, že ?není dobré, aby byl člověk sám? (Gn 2,18). Byli jsme stvořeni jako společenské bytosti, které nacházejí své dovršení pouze v lásce k Bohu a k bližnímu. Pokud opravdu chceme stále hledět k němu, zdroji naší radosti, musíme to činit jako členové Božího lidu (srov. Spe salvi, 14). A kdyby se to mělo jevit jako postup proti proudu, byl by to jenom další důkaz naléhavé nutnosti obnovit evangelizaci kultury.

Tady v Americe jste byli požehnáni katolickým laikátem značné kulturní rozmanitosti, která klade vlastní mnohotvárné dary do služeb církve a společnosti vůbec. Hledí k vám, aby se mu dostalo povzbuzení, vedení a směru. V době přesycené informacemi se důležitost nabídky pevné formace víry nevystavuje nebezpečí, že bude přeceněna. Američtí katolíci tradičně přiznávají náboženské výchově ve školách či ve formačních programech pro dospělé vysokou hodnotu; je zapotřebí ji zachovat a rozšiřovat. Četným mužům i ženám, kteří se velkodušně nasazují v charitativních dílech, se musí dostávat pomoci při obnově jejich nasazení prostřednictvím ?formace srdce?: skrze ?setkání s Bohem v Kristu, který v nich probouzí lásku a otevírá jejich duši pro druhé? (Deus caritas est, 31). V době, kdy pokroky v lékařské vědě přinášejí mnohým novou naději, mohou vyvstávat etické výzvy, které dříve nebyly představitelné. Proto je více než kdy předtím důležité poskytovat pevnou formaci v morálním učení církve oněm katolíkům, kteří působí ve zdravotnictví. Ve všech těchto oblastech apoštolátu potřebují moudré vedení, aby mohli přinášet hojné plody. Pokud chtějí opravdu prosazovat integrální dobro osoby, musí se sami obnovit v Kristu, naší naději.

Jako hlasatelé evangelia a vůdci katolických společenství jste zváni účastnit se také výměny názorů na veřejné scéně, abyste pomohli utvářet odpovídající kulturní postoje. Tam, kde se cení svoboda slova a podporuje se důkladná a poctivá diskuse, je váš hlas respektován a v diskusi o aktuálních sociálních a morálních otázkách dneška má mnoho co nabídnout. Tím, že se přičiňujete o jasné a zřetelné hlásání evangelia, formujete nejen osoby ze svého společenství, ale díky celosvětové masové komunikaci pomáháte šířit poselství křesťanské naděje po celém světě.

Je zřejmé, že vliv církve ve veřejné diskusi se uskutečňuje na mnoha úrovních. Ve Spojených státech i jinde nyní existuje mnoho zákonů, které již platí nebo jsou diskutovány, přičemž vzbuzují obavy z hlediska morálky. Katolické společenství musí pod vaším vedením nabízet v těchto tématech jasné a jednotné svědectví. Avšak ještě důležitější je, aby se mysl a srdce širší společnosti postupně otevřela k morální pravdě: tady ještě zbývá mnoho udělat. Ústřední v této oblasti je poslání věřících laiků jednat ve společnosti jako ?kvas?. Nesmí se však mít za samozřejmé, že všichni katoličtí občané smýšlejí ohledně základních etických otázek dneška podle církevního učení. Opět je vaší povinností přičinit se, aby nabízená morální formace na všech úrovních církevního života odrážela autentické učení evangelia života.

V této souvislosti je hluboce znepokojující záležitostí pro nás všechny situace rodiny uvnitř společnosti. Kardinál George již zmínil, že jste podporu manželství a rodinného života umístili mezi své priority pro příští léta. V letošním poselství ke Světovému dni míru jsem mluvil o podstatném přínosu zdravého rodinného života k pokoji uvnitř i mezi národy. V rodinném domově zakoušíme ?základní prvky míru: spravedlnost a lásku mezi sourozenci, funkci autority vyjádřené v rodičích, láskyplnou službu nejslabším členům, protože jsou malí nebo nemocní nebo slabí, vzájemnou pomoc v životních potřebách, ochotu přijmout druhého a v případě potřeby i odpustit? (č. 3). Rodina je navíc prvotním místem evangelizace, předávání víry a pomoci mladým docenit důležitost náboženské praxe a zachovávání neděle. Jak nepociťovat neklid, pozorujeme-li rychlý úbytek rodin jakožto základního prvku církve a společnosti? Rozvody a nevěra jsou na vzestupu a mnozí mladí muži i ženy oddalují manželství nebo je dokonce vůbec neuznávají. Některým mladým katolíkům se svátostný svazek manželský jeví stěží rozeznatelný od občanského svazku, nebo je dokonce vnímán jako prostá, neformální a nestabilní dohoda žít s druhým člověkem. V důsledku toho je ve Spojených státech patrný alarmující pokles katolických manželství spolu s nárůstem takových soužití, v nichž zcela chybí vzájemné darování se manželů na způsob Krista prostřednictvím pečeti veřejného příslibu žít požadavky nerozlučného závazku po celý život. Za těchto okolností je dětem upíráno bezpečné prostředí, které potřebují, aby vyrůstaly jako lidské bytosti, a společnosti jsou upírány ony stabilní opory nezbytné k zachování soudržnosti a morálního těžiště společnosti.

Můj předchůdce papež Jan Pavel II. učil, že ?první starost a péči o pastoraci rodin v diecézi má biskup ? Musí [jí] věnovat zájem, péči a čas, nasadit lidi a vynaložit hmotné prostředky. Ale zejména je třeba, aby se osobně pro rodiny angažoval, jako i pro všechny, kdo mu ? při jeho pastýřské službě rodinám pomáhají? (Familiaris consortio, 73). Je vaším posláním směle ohlašovat argumenty víry a rozumu, které hovoří ve prospěch instituce manželství, chápaného jako celoživotní závazek mezi mužem a ženou, otevřený k předávání života. Takovéto poselství by mělo znít lidem dneška, poněvadž je bytostným, bezpodmínečným a bezvýhradným přitakáním k životu, přitakáním k lásce a k touhám srdce našeho společného lidství a zároveň k úsilí o dovršení naší hluboké touhy po důvěrném vztahu s druhými a s Pánem.

Mezi projevy odporujícími evangeliu života, na které lze dnes v Americe i jinde narazit, existuje jedno, které působí hluboké zahanbení: sexuální zneužívání mladistvých. Mnozí z vás jste mi vyprávěli o hluboké bolesti, kterou prožívala vaše společenství, když muži církve zradili své kněžské povinnosti a závazky tak závažným a nemorálním chováním. Při hledání cest, jak odstranit toto zlo kdekoliv k němu dojde, si buďte jisti podporou Božího lidu na celém světě. Právem dáváte přednost projevům soucitu a podpory obětem: máte odpovědnost, svěřenou Bohem, jakožto pastýři obvazovat rány zapříčiněné každým zneužitím důvěry, pomáhat při léčení, prosazovat smíření a přistupovat s láskyplnou starostí k těm, kteří byli vážně poškozeni.

Reakce na tyto případy nebyla snadná a, jak ukázal předseda vaší biskupské konference, ?někdy byla špatná?. Nyní, když byly rozměr a závažnost problému pochopeny jasněji, jste mohli přijmout adekvátnější nápravná a disciplinární opatření a vytvořit bezpečné prostředí, které nabízí větší ochranu mladým lidem. Je třeba mít na paměti, že drtivá většina kněží a řeholníků v Americe koná vynikající práci při předávání osvobozujícího poselství evangelia osobám, které byly svěřeny jejich pastorační péči. Zranitelné osoby musí být vždy chráněny před těmi, kdo by jim mohli způsobit škodu. V tomto ohledu přinášejí vaše snahy o nápravu a ochranu velké plody nejen ve vztahu k těm, kteří jsou svěřeni vaší pastorační péči, ale vůči celé společnosti.

Chceme-li, aby dosáhly svého plného smyslu, je nicméně třeba, aby opatření a strategie, které jste přijali, byly postaveny do širšího kontextu. Děti mají právo vyrůstat se zdravým chápáním sexuality a její přiměřené role v mezilidských vztazích. Měly by být ušetřeny degradujících projevů a vulgárních manipulací sexuality, jež dnes převažují; mají právo být vychovávány v autentických morálních hodnotách, zakořeněných v důstojnosti lidské osoby. To nás vede zpět k úvaze o nenahraditelnosti rodiny a nezbytnosti hlásat evangelium života. Jaký má smysl mluvit o ochraně dětí, když je v tolika rodinách možné sledovat pornografii a násilí pomocí dnes široce dostupných masmédií? Musíme s naléhavostí znovu potvrzovat hodnoty, na nichž stojí společnost, a nabízet tak mladým lidem i dospělým skutečnou morální formaci. V tomto poslání mají všichni nějaký úkol: nejen rodiče, náboženští představitelé, učitelé a katecheté, ale také zábavní a informační průmysl. Ano, každý člen společnosti může přispívat k této morální obnově a mít z ní prospěch. Starat se poctivě o mladé lidi a o budoucnost naší civilizace znamená uznat svou odpovědnost na prosazování a žití oněch autentických morálních hodnot, které jedině umožňují lidské osobě prosperovat. Je úkolem vás, pastýřů podle vzoru Krista, Dobrého pastýře, hlásat silně a jasně toto poselství a stavět se tak proti hříchu zneužívání v rámci širšího kontextu sexuálního chování. Přiznáním problému v církevním prostředí a jeho zamezením pak můžete nabídnout druhým vedení, neboť tato rána se vyskytuje nejen uvnitř vašich diecézí, ale v každém sektoru společnosti. To vyžaduje rozhodnou a kolektivní odpověď.

Také kněží potřebují v této obtížné době vaše vedení a vaši blízkost. Zakusili zahanbení za to, co se stalo, a mnozí z nich zjistili, že ztratili část oné důvěry, kterou kdysi měli. Není málo těch, kteří zakoušejí blízkost Krista v jeho utrpení, když se snaží čelit důsledkům nynější krize. Biskup jako otec, bratr a přítel svých kněží jim může pomoci vytěžit z tohoto sjednocení s Kristem duchovní plody, pomoci jim uvědomit si útěšnou přítomnost Pána v jejich utrpení a povzbudit je, aby kráčeli spolu s Pánem cestou naděje (srov. Spe salvi, 39). Jak před šesti lety poznamenal papež Jan Pavel II., ?musíme mít důvěru v to, že tento čas zkoušky přinese očištění celého katolického společenství? a povede ?ke svatějšímu kléru, svatějšímu episkopátu a svatější církvi? (Poselství kardinálům Spojených států, 23.4.2002, č. 4). Existují mnohé příznaky toho, že k takovému očišťování posléze začalo docházet. Trvalá přítomnost Krista uprostřed našeho soužení postupně proměňuje temnoty ve světlo: každá věc se vskutku obnovuje v Ježíši Kristu, naší naději.

V tomto okamžiku je nezbytnou součástí vašeho poslání posilovat vztahy ke svým kněžím, zejména tehdy, pokud v důsledku krize došlo k napětí mezi kněžími a biskupy. Je důležité projevovat i nadále ve vztahu k nim starost, podporu a vedení skrze svůj příklad. Takto jim zajisté pomůžete setkat se s živým Bohem a nasměrujete je k oné naději, která proměňuje život, jak o tom mluví evangelium. Budete-li žít způsobem, který vás úzce připodobňuje Kristu, Dobrému pastýři vydávajícímu život za své ovce, budete inspirovat své bratry kněze, aby se znovu dali do služeb svému stádci s velkorysostí, která charakterizovala Krista. Jasnější soustředěnost na připodobnění se Kristu svatostí života je právě tím, co potřebujeme, chceme-li jít dál. Musíme znovu objevit radost ze života soustředěného na Krista, pěstovat ctnosti a nořit se do modlitby. Když věřící vidí, že jejich pastýř je mužem modlitby a dává jim do služeb celý svůj život, odpovědí onou vroucností a citem, kterou se sytí a na níž stojí život celého společenství.

Čas strávený v modlitbě není nikdy ztracený, jakkoli mohou být důležité povinnosti, které na nás ze všech stran doléhají. Adorace Krista, našeho Pána, v Nejsvětější svátosti prodlužuje a zintenzivňuje ono sjednocení s ním, které se vytváří eucharistickým slavením (srov. Sacramentum caritatis, 66). Kontemplace růžencových tajemství uvolňuje veškerou jejich spásonosnou sílu tím, že nás přizpůsobuje, sjednocuje a zasvěcuje Ježíši Kristu (srov. Rosarium Virginis Mariae, 11 a 15). Věrnost liturgii hodin zajišťuje, že je celý náš den posvěcen, protože nám neustále připomíná nezbytnost soustředění na konání Božího díla navzdory všem naléhavostem či rozptylování, které mohou vzniknout kvůli nutným povinnostem. Tímto způsobem nám zbožnost pomáhá mluvit a jednat in persona Christi: učit, vést a posvěcovat věřící v Ježíšově jménu a přinášet jeho smíření, uzdravení a lásku všem jeho milovaným bratřím a sestrám. Toto radikální připodobnění Kristu, Dobrému pastýři, je středem naší pastorační služby. Pokud se sami v modlitbě otevřeme moci Ducha, vylije na nás své dary, které potřebujeme k plnění svých obtížných povinností, takže si nikdy nebudeme muset dělat starosti, ?jak nebo co máme mluvit? (Mt 10,19).

Na závěr této mé dnešní podvečerní promluvy svěřuji zvláštním způsobem církev, která je ve vaší zemi, mateřské péči a přímluvě Neposkvrněné Panny Marie, patronky Spojených států. Kéž se ona, která ve svém lůně nesla naději všech národů, přimlouvá za lid této země, aby všichni byli obnoveni v Ježíši Kristu, jejím Synu. Drazí bratři v biskupské službě, ujišťuji každého z vás, zde přítomných, o svém hlubokém přátelství a o své účasti na vašich pastoračních starostech. Vám všem i vašim kněžím, řeholníkům a věřícím laikům ze srdce uděluji apoštolské požehnání jako záruku radosti a pokoje ve Vzkříšeném Kristu.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy