Jak je to již dobrým zvykem, papež Jan Pavel II. v apoštolském paláci ve Vatikánu i letos (již po 25. během svého pontifikátu) přijal diplomatický sbor akreditovaný při Svatém stolci.
V úvodu projevu zásadního významu, který se týkal čtyř politicky významných tematických okruhů, poděkoval diplomatickému sboru za dobrou spolupráci v uplynulém roce a za možnost vzájemné výměny novoročních přání. Podtrhl význam uplynulých oslav vánoc, jako znamení projevu Boží přítomnosti ve světě, charakterizované evangelní výzvou: Pokoj lidem dobré vůle!
První z tématických okruhů papežova projevu se týkal trvale ohroženého míru ve světě.
Svatý stolec vyvíjel (jako doposud vždy) i v uplynulém roce neúnavnou diplomatickou aktivitu ve prospěch míru. Sv. Otec vyzval světové společenství k pomoci lidu Iráku, který se zbavil tyranského režimu, aby mohl nastoupit pokojnou cestu k prosperitě a demokracii.
Na adresu izraelských a palestinských představitelů prohlásil papež: ? ... zbraně, odplata, terorismus, štvavá propaganda a ponižování druhé strany vedou do slepé uličky. Řešení problému spočívá v pokojném dialogu...?
Pokud jde o Afriku, i tam je mnoho ohnisek napětí a etnických konfliktů. Obětí jednoho z nich se stal papežský nuncius Michael Courtney v Burundi.
Papež upozornil také na trvající nebezpečí světového terorizmu. Svatý stolec kategoricky odmítá násilí. Více než kdy jindy je třeba se vrátit k principu kolektivní bezpečnosti a k úloze Spojených národů.
Druhý tématický okruh dnešního papežova projevu se týkal víry jako síly, na jejímž základě je možné budovat mír.
Nejen jako představitel katolické církve, ale také s vědomím skutečnosti, že všechny křesťany a věřící ostatních náboženství lze pokládat za svědky Boha spravedlnosti a míru, cituje papež slova evangelisty Jana: ?Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni ke druhým ...? (J,13,35). Na této, pro křesťany závazné zásadě, ukazuje svatý Otec obrovský potenciál věřících, zasadit se pro věc míru.
Pokud jde o katolickou církev, ? ... ta učí milovat i své nepřátele a vychází z předpokladu, že mír je vždy možný...?.
Třetí tématický okruh papežova projevu: Úloha náboženství ve společnosti a dialog.
Papež poukazuje na skutečnost, že v poslední době se dokonce i v Evropě projevují snahy zpochybňovat náboženskou svobodu. Papež zdůrazňuje, že laicitu státu a společnosti, to jest jejich oddělení od náboženství, nelze mylně ztotožňovat s neznalostí a nevědomostí. Jedině vzájemný respekt a dialog nenáboženského státu se všemi subjekty, jejichž činnost je založena na víře a náboženství, je zárukou zachování pozitivních zkušeností a hodnot.
Jako typický příklad obtížného přijímání náboženství v Evropě uvádí papež konfliktní diskusi o křesťanských kořenech Evropy. Určité zájmové skupiny redukují a zjednodušují evropské dějiny: popření křesťanských kořenů Evropy by znamenalo popření toho, čím křesťanství přispělo ke kultuře tohoto kontinentu a ke vzniku tradičních institucí: jde o otázky lidské důstojnosti, svobody, o tradici evropských škol a univerzit a o vzájemnou solidaritu a o velmi pozitivní výsledky charitativní práce.
Aniž by chtěl podceňovat jiné kulturní kořeny, podtrhuje papež skutečnost, že identita Evropy začala vznikat s její evangelizací. Je třeba - v zájmu spravedlnosti - také připomenout úlohu křesťanství v otázkách lidských práv a svobod a jeho přispění k pokojné transformaci autoritářských režimů ve střední a východní Evropě v nejnovější historii.
Čtvrtý a poslední tématický okruh papežova projevu: Jako křesťané jsme všichni společně odpovědni za mír a jednotu lidské rodiny.
V této části svého projevu papež hovoří o trvalých snahách svatého Stolce v otázce ekumenizmu, tj. jednoty křesťanů.
? My, křesťané, všichni společně, jsme odpovědni, abychom účinně přispěli k obnově respektu k životu, k zachování důstojnosti lidské osoby, nezcizitelných lidských práv, k sociální spravedlnosti a k uchování životního prostředí.
Za mnohé, v čem mohou být křesťané příkladem ostatním papež uvádí alespoň jeden příklad: výchova k míru. Zmínil se o ní již v letošním novoročním poselství. Uzavírá myšlenkou: ? Církev dává k dispozici veškerou svou duchovní energii, aby ukázala, že spravedlnost musí být doplněna láskou?.
Velmi stručně lze označit papežův projev za chartu konzervativních hodnot, na nichž je třeba stavět budoucnost. Politický obsah projevu je možno pokládat za program ke kterému by se měli přihlásit všichni lidé dobré vůle, za výzvu všem odpovědným politikům této planety, že důstojná budoucnost globálně ohroženého lidstva spočívá v nadřazení trvalých a nezpochybnitelných hodnot egoistickým a hédonistickým zájmům konzumních společností.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
