Drazí bratři a sestry,
Dnes nám liturgie podává k meditaci známou evangelní epizodu o Ježíšově setkání se Zacheem v městě Jericho. Kdo byl Zacheus? Bohatý muž, jenž byl zaměstnán jako ?publikán?, tzn. výběrčí daní pro římský stát, kvůli čemuž byl považován za veřejného hříšníka. Když se rozneslo, že Ježíš bude procházet Jerichem, pojal onen muž velkou touhu spatřit jej, ale protože byl postavou nízký, vylezl si na strom. Ježíš se zastavil právě pod oním stromem, obrátil se k němu a oslovil jej jeho jménem: ?Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě? (
Lk 19,5). Tak jednoduchá věta a tak významné sdělení! ?Zachee? ? Ježíš volá jménem toho člověka, kterým všichni pohrdají. ?Dnes? ? ano právě dnes pro něho nastala chvíle spásy. ?Musím zůstat? - říká Ježíš. Proč musí? Protože Otec, bohatý milosrdenstvím, chce, aby Ježíš šel ?hledat a zachránit, co zahynulo? (
Lk 19,10). Milost onoho nečekaného setkání byla tak veliká, že naprosto změnila Zacheův život: ?Pane, polovici svého majetku dám chudým a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně? (
Lk 19,8). Evangelium nám znovu říká, že láska, vycházející z nitra samotného Boha a působící skrze lidské srdce je silou, která obnovuje svět.
Tato pravda vyzařuje zvláštním způsobem ze svědectví Světce, jehož památka připadá na dnešek: Karla Boromejského, arcibiskupa Milána. Jeho postava ční v 16.století jako vzor příkladného Pastýře pro jeho lásku, nauku, apoštolskou horlivost a zejména jeho modlitbu: ?duše ? říkával ? se dobývají na kolenou?. Byl vysvěcen na biskupa v pouhých 25 letech, uváděl do praxe dekrety Tridentského koncilu, který uložil pastýřům, aby sídlili ve svých diecézích, a věnoval se cele ambrosiánské církvi: třikrát ji rozsáhle a zevrubně vizitoval, pořádal šest provinčních a jedenáct diecézních synod, zakládal semináře pro formaci nové generace kněží; budoval nemocnice a věnoval svůj rodinný majetek na služby chudým, bránil práva církve proti mocným, obnovil řeholní život a založil novou kněžskou kongregaci Oblátů. Roku 1576, když byl Milán postižen morem, navštěvoval a utěšoval nemocné a rozdal jim všechen svůj majetek. Jeho motto tvořilo jediné slovo: humilitas - pokora. Pokora jej - stejně jako Pána Ježíše - vedla k tomu, aby se zřekl sebe samého a stal se služebníkem všech.
Vzpomínám na svého ctihodného předchůdce Jana Pavla II., který jeho jméno s úctou nosil. Svěřme přímluvě svatého Karla všechny biskupy světa, na které jako vždy svoláváme nebeskou ochranu Nejsvětější Panny, Matky Církve.
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
