?Na počátku bylo slovo?? Tímto výrokem charakterizoval proslulý literární historik Arne Novák hudební tvořivost Leoše Janáčka. Je známé, jak tento skladatel pracoval. Nevycházel z melodie, ke které pak hledal slova, ale naopak vycházel ze slov, jak je pronášel lid na Brněnsku, a jejich přirozený náběh k melodii pak rozvinul umělecky. Někdo, kdo ho osobně znal, mně vypravoval, že sedával v Brně na Zelném trhu a rád poslouchal Líšňačky, jak vykřikovaly melodicky nabídku svého zboží na prodej.
On tedy vycházel ze slova už nahlas vysloveného. Ale umělci slyší slovo, které je inspiruje, už dříve uvnitř v duši. Ve škole se říká, že básníci vyjadřují sami sebe navenek. Je to jenom přibližné tvrzení. Básník a každý jiný umělec tvrdí, že mu něco vnuknula Múza, nějaká božská bytost k němu potají promluvila a dala mu rozkaz, aby to, co slyšel, vyjádřil navenek slovy svého národního jazyka nebo hudbou nebo barvami nebo tancem, podle toho jaký umělecký talent má. Jeho umělecké dílo je tedy už slovo vyslovené navenek, vyřčené, obrací se k těm, kdo toto umění oceňují. Radí se proto těm, kdo např. pozorují novou malbu, aby se na obrazy nedívali s nějakým předsudkem, ale aby se dali obrazem oslovit, aby se snažili pochopit, co jim říká.
Uměleckých děl je mnoho, více nebo méně dokonalých, malých a velkých. Ale nejkrásnější ze všech je celý stvořený vesmír, plný divů pochopitelných i nepochopitelných, obrovská mozaika z hmoty, z živých rostlin, zvířat i rozumem obdařených lidí. I v jeho počátku bylo slovo, stvořitelské slovo Boží. ?Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami se vznášel duch Boží. I řekl Bůh: Buď světlo
(Gn 1, 1-3)!? Ale hned nato řekl: ?Buď klenba uprostřed vod?, buďte světla na nebeské klenbě?, vydej země rozmanité druhy zemské zvěře, atd. (Gn 1, 6n).?
Svatý Bazil porovnává tento text Bible s teoriemi, které v době svých studií slyšel od antické vědy. Bylo jich mnoho. Ale všechny byly zajedno, že svět vyvstal z jakési temné a nepochopitelné propasti, do které nakonec zase upadne. Je těžko říci, jaký to má svět smysl. Autor knihy Genesis nám podává úplně jiný postoj ke skutečnosti. Bůh Stvořitel měl na počátku velmi jasnou ideu pro své dílo a řekl ji slovem, které bylo tak silné, že hned uskutečnilo to, co bylo řečeno. Proč tečou vody podle přírodních zákonů, proč rostou květy a stromy, proč se množí živočichové? ptá se sv. Bazil. A odpovídá: Protože mají v sobě sílu Božího slova, vyřčeného na počátku, to jim dává existenci a sílu.
A co člověk? I ten byl stvořen Božím slovem. V tom se podobá všemu ostatnímu ve vesmíru. Ale mimo to dostal zvláštní privilegium, aby Božímu slovu rozuměl, aby je pochopil a na ně odpověděl vědomě a dobrovolně. Stojíme před vesmírem jako turisté ve velké obrazárně světa. Můžeme se zastavit u kteréhokoli obrazu. Ale všude si máme položit otázku, co nám tím obrazem chtěl umělec říci. Tomu, kdo to pochopí, říká Bible, že je moudrý. Ve všem viditelném k nám mluví Bůh. Adam v ráji nepotřeboval knihy, neučil se katechismus. Mluvil s Bohem v ranním vánku (Gn 3, 8). A nepotřeboval, aby mu někdo kázal o tom, co má a co nemá dělat, Bůh mu to jasně říkal v hlasu čistého svědomí.
Ale přišla tragedie hříchu, člověk se stal neposlušným vůči Božímu slovu. Přišel za to trest? Lépe než trest řekněme následek. Trest je něco, co se ukládá zvenčí, od někoho jiného. Když se někdo vážně nachladí a onemocní na průdušky, není to trest, ale následek. Neslyšet slovo Boží přineslo prvním lidem následek silného ohluchnutí. Člověk ztratil ráj v tom smyslu, že při procházce přírodou přestal slyšet Boha v ranním vánku, a je od té doby zavalen vším tím, čemu říkáme hřmot světa, hluk vnějších událostí. Podobá se přihluchlému člověku, který potřebuje někoho vedle sebe, aby mu tlumočil pomalu a nahlas to, co mu chtějí povědět okolní lidé.
Takovými tlumočníky přihluchlým Izraelitům byli starozákonní proroci. Byli to lidé, kteří sami hlas Boží slyšeli a jiným jej tlumočili, ?rokovali? o tom, co jim zjevil Bůh. Odtud je odvozen název ?pro-rok?. Jejich kázání obyčejně začíná slovy: ?Toto praví Pán? Slyšte, lidé, slova Hospodinova!? Jejich řeči byly od nich samých nebo od žáků napsány, a tak vzniklo Písmo, jehož obsahem jsou slova Boží. Židé byli vyvoleným národem proto, že jejich zákonodárnou ústavou byla slova samého Boha, sepsaná v Zákoně a v Prorocích. Na počátku jejich historie a po dobu celých dějin bylo tedy slovo, podobně jako při stvoření světa.
Ale tu dějiny směřovaly k vrcholnému okamžiku, ve kterém ?Slovo Boží se stalo tělem a přebývalo mezi námi, spatřili jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy?. To Slovo, které se stalo člověkem, je na počátku nových dějin, nového vyvoleného národa, který se shromažďuje v novém vyvoleném lidu, v církvi. Jejími vedoucími jsou novozákonní proroci, tj. apoštolové a jejich následovníci. O těch řekl Kristus: ?Kdo slyší vás, slyší mne?,? neboť ?slova, které jsi mi (Otče) svěřil, dal jsem jim a oni je přijali (Jn 17, 8).? Tedy jako o vesmíru nebo o dějinách izraelského národa platí i o církvi, že je na jejím počátku slovo a to slovo se stále v Božím lidu stává tělem.
Stává se tělem skrze nás všechny, ale pod podmínkou, že jsme ochotni je slyšet a vědomě a dobrovolně odpovědět. První představitelkou novozákonního Božího lidu je Maria. Jí přinesl slovo Boží anděl a ona mu odpověděla: ?Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova (Lk 1, 38)!? To Boží Slovo se stává světlem, které osvěcuje každého člověka, ?těm pak, kteří ho přijímají, dává moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jak se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha? (Jn 1, 12). Mohou se tedy právem modlit Otčenáš spolu s jednorozeným Synem-Slovem. V tom je celá křesťanská dokonalost.
odeslat článek
vytisknout článek
