Jak mnoho modliteb říkáme a jak málo se modlíme! Tak si povzdechl jeden rozvážný pán, když pozoroval, jak se babičky v kostele modlí růženec za růžencem. Dodal na vysvětlenou svého úsudku toto přirovnání: Připadá mi to, jako když někdo stále otáčí vypínačem, ale nerozsvítí se světlo, protože tam není proud. Není-li modlitba v srdci, co pomůže říkat ji ústy! Zbožným babičkám ten pán jistě křivdí, ale teoreticky je jeho úsudek jistě správný. Ale jak dostat modlitbu z úst do srdce? ptali se už mnozí duchovní spisovatelé. Odpovídají toto: První cesta je rozjímat, zamyslit se vážně nad slovy, která říkáme. Pokusme se to tedy udělat se slovy modlitby, kterou už jsme řekli mnoho tisíckrát: Zdrávas Maria.

Středověká mystická duše sv. Matylda vypravuje ve svých zjeveních, že se jednou v kostele při liturgii modlila k Matce Boží. Napadla ji slova: ?Královno nebes, kdybych to dovedla, chtěla bych tě pozdravit nějakým tak pěkným slovem, jaké ještě nikdy žádný člověk neřekl.? Tu prý se jí zjevila Panna Maria a měla na prsou zlatý nápis: Zdrávas Maria. Pak prý řekla sv. Matyldě: ?Vidíš, ještě žádný člověk nevymyslel krásnější pozdrav a ještě nikdo mne nepozdravil sladším oslovením.?

Kteří autoři pracovali na textu složení této krátké modlitby? První slova nepocházejí od člověka. Vyslovil je anděl při zvěstování: ?Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou (Lk 1, 28)!? Pokračuje Alžběta, když ji Maria navštívila v horském městečku: ?Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého (Lk 1, 42).? ?Ježíš?, přidáváme jako vysvětlivku. A celá církev po tolik věků k tomu přidává svou prosbu: ?Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.? V kratičkém textu Zdrávasu jsou tedy shrnuty nejdůležitější tituly Panny Marie. Teologie nemůže udělat nic jiného, než se nad nimi zamyslit.

Anděl tedy vstoupil do nazaretského domku a pozdravil: ?Zdrávas, buď zdráva!? Tak to překládáme do češtiny, protože jsme si navykli lidem, které potkáme, popřát dobré zdraví. V řeckém textu evangelia je to trochu jinak. Staroslověnsky se to překládá: ?Radujsja Maria!? Odpovídá to lépe situaci. Anděl totiž přináší radostnou zvěst. Když pozdravujeme velkou osobnost, také přidáváme titul, např.: ?Přejeme vám dobrý den, pane starosto, pane prezidente!? Anděl vyslovuje daleko vyšší titul: ?Milosti plná, Pán s tebou!?

Obecný pozdrav v arabských zemích je od pradávna: ?Šálem alejkum ? ať je s vámi pokoj!? Vyvolený národ izraelský si byl vědom, že potřebuje něčeho hlubšího, aby se to přání uskutečnilo. Byli si vědomi, že s nimi je Bůh, že je na jejich straně. To právě označuje slovo ?milost?. V Marii se to uskutečňuje docela zvláštním výjimečným způsobem. Je milosti plná, tj. Bůh je s ní ve všem, co dělá a co myslí a oč usiluje. To ovšem vylučuje jakýkoli hřích. Církevní tradice to vyjadřuje výrazem ?Neposkvrněná?. Zase je tu zajímavé navrátit se k řeckému textu evangelia. Tam slovo milost ? charis znamená původně krásu. Plnost milosti tedy vyjadřuje obnovu lidské přirozenosti, návrat k okamžiku, kdy první člověk vyšel ze stvořitelské ruky Boží. Není to náhodou, že byzantští autoři nazývají Marii rájem, zahradou, kde se umístil druhý Adam, Ježíš.

Když Bůh na počátku stvořil prvního Adama, dal mu za společnici první ženu, Evu. Nato jim řekl: ?Ploďte a množte se a naplňte zemi (Gn 1 ,28)!? Bůh Písma je Bůh živý, na rozdíl od mrtvých model pohanských, dal tedy člověku, stvořenému k vlastnímu obrazu a podobenství, podíl na svém věčném životě. To se vyjadřuje hebrejským výrazem požehnání. Bůh Adamovi a Evě požehnal. Teď tedy z vnuknutí Ducha svatého Alžběta oslovuje Marii: ?Požehnaná jsi mezi všemi ženami a požehnaný je plod života tvého.? Ježíš sám sebe definuje jako pravda a život (Jn 11, 25) na rozdíl od mrtvé pravdy čistě rozumových úvah. Maria dává pozemský život, tj. přivádí věčný život Boží na tuto zemi, je tedy ze všech žen nejpožehnanější.

Církev přidává prosbu s oslovením: ?Svatá Maria.? Svatý člověk není jiný než ten, o kterém se dá říci, že je s ním Bůh. ?Pán s tebou? a ?svatá Maria? jsou tedy stejné tituly. Ale je tu přece jiný odstín. Svaté osoby umisťujeme po smrti na nebe. Věříme, že i tam jsou činné svou modlitbou, proto je prosíme, aby se modlily za nás. Síla jejich modliteb je ovšem podle toho, nakolik je s nimi Bůh. O Marii, která je plná milosti, tvrdí křesťanská tradice, že je všemocná svou přímluvou.

Msgr. Dupanloup, známý biskup z Orleansu, vypravuje, že přišel jednou připravit na smrt mladé děvče, které bylo velmi nemocné, ale zdálo se, že to nevnímá. Když jí hovořil o smrti, nahlas se smála. Snažil se proto taktně uvádět důvody, aby pochopila, že je její situace kritická. Ale ona najednou řekla, stále s úsměvem: ?Však já dobře vím, že je to se mnou vážné. Ale já jsem se už v životě modlila tisíckrát a tisíckrát k Panně Marii: Oroduj za nás nyní i v hodinu smrti naší; mám se ještě něčeho bát??

Můžeme tedy zakončit tím, co píše známý autor Tomáš Kempenský: ?Klečím na kolenou před nejsvětější Pannou a modlím se ?Zdrávas Maria, milosti plná?? Je to modlitba v málo slovech, ale plná nejhlubších tajemství. Na vyslovení je krátká, ale dosáhne daleko svou silou? Zaslouží si, abychom ji stále přemítali v srdci a abychom ji stále opakovali ústy. Z těch málo slov, ze kterých je složena, plynou celé potoky útěch. Jak je potřeba litovat těch bezbožných a lenošných, kteří si zvykli modlit se s rozptýlenou myslí, nepřemýšlejí o slovech, a proto nemohou pocítit sladkost, která z nich přichází. Nejsladší Panno, nedej, abych i já se provinil takovou nedbalostí a leností, kterou už jsem se provinil v minulosti. Pro budoucnost ti slibuji, že se budu modlit Zdrávas s větší zbožností a pozorností. Amen.?