VaticanNews.va

   16. 2. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5402
Poslechem z webových stránek.3453
Četbou textů na webových stránkách.5397
Poslechem i četbou.3250


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Alžírský spisovatel: Neidealizujte si islám

Úděsná norma a zrušení výhrady svědomí

Ke změně kvality liturgie nepostačuje změna liturgických knih


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Seriály

 Cesta do Compostely 

24.8.2006 

Už jen 40 km do cíle

Johana Bronková

Čas běží stejně rychle jako kilometry naší cesty. A tak Vás dneska zdravím už z Arzůy, necelých 40 km od Santiaga. Z Portomarín, odkud jsme se slyšeli naposled, směřovala naše cesta do Pals dei Re. Žluté šipky a patníky, které už z hor od O´Cebreira odpočítávají cestu do Santiaga po půl kilometrech, nás vedly mezi pastvinami a poli s kukuřicí kopcovitou krajinou Galície.

Cesty vroubí prastaré duby a nedávno vysázené borovice. Přibylo břízek a na mezích kvete spousta máty. Včera jsem Vám dokonce chtěla prozradit, že čím víc se našinec blíží na konec evropského světa, tím víc se cítí jako doma. A byla by to pravda nebýt eukalyptových hájů, které doprovázely dnešní etapu z Palas dei Re. Jejich útlé světlé kmeny a stříbřité listy odrážejí ?modré z nebe? - vytvářejí zvláštní světelnou atmosféru a jemně nasládlá vůně protahuje dýchací cesty.

Trasa našeho francouzského camina tu vede od vesničky k vesničce místy s pradávnou minulostí, s dosud zachovanými zbytky keltských sídlišť. Tradice jejich okrouhlých kamenných stavení přežila dodnes v oblých půdorysech stodol a zakřivených uličkách. Každý slušnější domek má vedle sebe také holubník, ?horreo?, připomínající etruské sarkofágy na kuřích nožkách. No, a každý druhý kostelík je kvalitní románskou architekturou z 12. stol. V okrese Palas dei Re jich je ze čtyřiceti románských dvacet tři. K nejkrásnějšímu z nich jsme se včera vydali, přestože leží kousek mimo poutní cestu (a poutník se správně nemá vzdalovat).

V kostele El Salvador ve Villar de doñas je totiž hlavní pohřebiště Rytířů sv. Jakuba v Galicii, už od konce 12. stol. Stálo nás to jednu ?trochu delší a obtížnější zkratku?. Ale nutno říci, že jsme nedopadli zřejmě tak zle jako Aymeric Picaud, který ve svém průvodci z roku 1130 varuje poutníky před hostinskými mezi Portmarínem a Palas dei Re ? prý se pokoušejí o nekalý zisk, a Picaud by jim chtěl řezat nosy a vystavovat je na pranýř. Nám jen milosrdně řekli, že nás čeká daleko kratší zacházka.

Milým překvapením naší dnešní pouti byly otevřené kostely a nejen to, i místní kněží, kteří zvali poutníky dovnitř. Informace o historii kostela spojili s malou katechezí a přidali požehnání na cestu. ?Ciťte se tady jako doma?, končil jeden z nich, který nám dal zvláštní výklad v italštině. Podobně jsme to zažili o den dřív v Portomarín. Tři mladí kněží, kteří koncelebrovali při večerní mši, po závěrečném požehnání nezmizeli. Jeden zůstal v kostele a další dva se procházeli, jakoby nic po náměstí. Jen tak, v košili s kolárkem. Za malou chvíli k jednomu z nich přišel vlasatý mladík s Che Quevarou na triku a po půl hodině už oba kněží odcházeli s pěknou skupinkou zapáleně diskutujících kluků. Zkrátka nejlépe je asi být tím, kým člověk je.

S blížícím se cílem pouti přibylo na cestě také spousta různých výletníků (abych nepoužila ošklivého slova turistů). Autobus zastaví někde na náměstí a vyvalí se z něj houf lidí s připravenými foťáky a s ?kredenciály? ? poutnickými průkazy, do kterých tiskají razítka na každém rohu. Bezpečně je poznáte nejen proto, že jsou slyšet na dva hony, že závodí v rychlochůzi směrem k autobusu čekajícímu v příští vísce, ale i proto, že Vás ani nepozdraví. Na dalekou pouť se totiž nedá chodit v davu, každý ji musí ujít za sebe. I proto jsme dřív na cestě nepotkávali žádné velké skupiny. Většinou manželské páry nebo lidi, kteří vyrážejí na cestu sami.

Pokud vyjde skupina třeba tří kamarádů, často se rozdělí a schází se vždy až na nějaké domluvené zastávce. S poutí je to trochu jako s životem. Dneska nám třeba udělalo radost shledání s Belgičanem, který putuje přímo od prahu svého domu a o kterém jsem Vám už vyprávěla. Sešli jsem se po více než 200 km ? a je to podobné jako když po letech potkáte milého přítele. Dodnes jsem vám také zatajovala, že jsme na cestě potkali celkem sedm Češek ? ano, slyšíte dobře, pouze ženy. Že by se ta naše historie začínající u Libuše opakovala? Naši mládenci je zřejmě klidně nechají aby oslňovaly Italy a jiné cizokrajné poutníky. Ale i to je už jiná historie.

Milí přátelé, zdá se mi to neuvěřitelné, ale zítra už Vás, dá-li Bůh, pozdravím ze Santiaga. Teď nás ještě čeká kousek cesty, aby se nám zítra podařilo dorazit na polední poutnickou mši.


Zvukový záznam si můžete poslechnout zde.



Další články z podrubriky Cesta do Compostely

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Zachovávání a předávání bohatství katolické tradice je pro církev podstatné

Svatý stolec zbavil duchovenského stavu bývalého kardinála McCarricka

F. Lombardi k případu McCarricka

Zastřelen španělský salesián a misionář o. Fernández

Církev ve Venezuele chce nové volby, říká otec Arturo Sosa SI

Strach z cizího je pochopitelný, jistotou je pouze Pán

Francouzští biskupové brání rodinu: matka a otec, nikoli rodič

Newmanova kanonizace už nevzbuzuje nevoli anglikánů

Ke změně kvality liturgie nepostačuje změna liturgických knih

Papež: Boj proti hladu nesmí být jenom slogan

Novým komořím Svaté církve římské je kardinál Kevin Farrell

Úděsná norma a zrušení výhrady svědomí

 Nově na webu
Svatý otec: Osvobozeni od strachu

Publicistika: Milost sbratřuje i ateisty

Publicistika: Spojené státy americké mění přístup k potratům

Rozhovory: Obviňují mne, že se nechávám používat od muslimů, ale i od novinářů

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv únor 19
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728   

Starší zprávy >

Náš tip

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru

O teologii manželství