Milí posluchači, právě jsme ukončili první etapu cesty do Compostely. Máme za sebou 40 km a blaženě odpočíváme v Castrojeriz. To je asi 40 km na západ od Burgosu. Je tady několik krásných kostelů. Dokonce jsou v nich díla od Rubense a od Brueghela a nad námi se tyčí nějaký středověký hrad. Pouť jsme začali v Burgosu ? právě tam, kde jsme před třemi lety skončili, tak trochu se slzami v očích, protože nám už nezbývalo víc času.
Dorazili jsme večer, těsně čtvrt hodiny před zavřením katedrály. Z kaple vyhrazené pro modlitbu právě vycházel ze zpovědnice starý kněz, a tak jsme ho požádali o požehnání na cestu. Nakolik jsme jeho španělštině rozuměli, svěřil ?el camino?, jak se tady obecně cestě za sv. Jakubem říká, do ochrany P. Marii a andělům. Jejich pomoc jsme v zápětí potřebovali, protože byl večer, a všechny hostely byly obsazené, a navíc v době, kdy jsme byli v katedrále, zavřeli turistické informace. Našim prvním andělem se tak stal vlasatý Španěl v hostelu, kde jsme spali před třemi lety: u něj sice už místo nebylo, ale dal nám nezbytnou mapku s hostely a penziony. Podle nich jsme po několika pokusech trefili do posledního volného pokoje, a dopadli jsme tak přeci jen lépe než svatá rodina v Betlémě.
Musím dodat, že kromě rady andělů a svatých patronů, kteří bdí nad poutníky ? a není jich tu málo, o nás pečují opravdu velmi pozorně. Třeba tady, kde jsme teď v posledním refugiu, takový vlasatý Španěl dokonce odnesl i naše ruksaky až k posteli. Také máme jednoho patrona rytíře ? Cida. Ten tady kdysi sváděl bitvy s Maury, při kterých se rozhodovalo, kam až bude sahat křesťanská Evropa. Je to boj i dneska velmi aktuální, nejdřív se v něm musí každý utkat sám se sebou, a proto se také mnozí vydávají na pouť, ale má i další fáze. Ale vraťme se k pouti.
Vyrazili jsme z hostelu Hidalgo ještě za tmy, před šestou hodinou. Přece jen jsme trochu víc na západě a přestože se čas neposunuje, všechno, včetně slunce, je tady asi o hodinu opožděné. První spolupoutníky jsme potkali na kraji Burgosu, ale cesta se zahustila až u první vesničky Rabé de las Calzadas, kde se všichni sešli v baru na ?café con leche?. A pak už se šlapalo: krajina je tu mírně zvlněná, pole po žních a hromady kamení, jako mohyly těm, kdo je tu po celé generace vysbírávali.
Cestu lemují letní polní kytky, které znáte: svlačce, vlčí máky, chrpy, občas heřmánek a hlavně spoustu keřovitých bodláků. Kde půda není obdělaná mění se v polopoušť. Vesničky jsou v údolíčkách a objevíte je až v poslední chvíli, když už věříte, že v mapě byla chyba. Cestou jsme potkali řadu kamenných kostelíků a křížů. Také polorozbořený klášter kde žili řeholníci sv. Antonína Poustevníka, proslulí tím, že uměli léčit kožní chorobu známou jako nemoc sv. Antonína.
Mezi poutníky, které jsme potkali, převládají Španělé. Leckdo totiž Kastilii přeskakuje a zkracuje si cestu vlakem. Ale narazili jsme i na Italy, Francouze a Němce.
Milí posluchači, myslím že už jsem toho dnes napovídala dost a můj prázdný žaludek už se hlásí. Asta luego, naslyšenou zítra.
Zvukový záznam si můžete poslechnout zde.
Další články z podrubriky Cesta do Compostely
odeslat článek
vytisknout článek
