Nový portál Vatikánského rozhlasu

Řím. Ve čtvrtek kolem poledne navštívil Benedikt XVI. římskou charitní jídelnu pro bezdomovce na Colle Oppio. Toto ?místo bohaté na lásku a lidství lze považovat za symbol římské Charity? ? řekl Svatý otec ve své promluvě k pracovníkům, dobrovolníkům a klientům tohoto charitního domu, který byl otevřen jako první instance tohoto druhu v Římě již roku 1983. Svatého otce přivítal generální vikář města Říma kard. Ruini, ředitel římské Charity o. Guerino di Tora a především dobrovolní zaměstnanci tohoto domu, kteří denně připraví a vydají kolem 1000 jídel, a samozřejmě ti, kterým tento dům slouží: samotní klienti či lépe řečeno hosté tohoto domu. Většina z nich jsou Italové, ostatní pocházejí z celkem asi 40 zemí světa.

Benedikt XVI. pozdravil s uznáním zdejší pracovníky a ty, kteří denně tuto charitní jídelnu navštěvují:

?V této Jídelně, kterou lze v jistém smyslu pokládat za symbol Římské Charity, je možné pocítit hmatatelně přítomnost Krista v bratřích, kteří mají hlad, i v těch, kteří jim pokrm připravují. Zde je možné zakusit, že milujeme-li bližního, lépe poznáváme Boha: v Betlémské jeskyni se totiž On ukázal nám v chudobě novorozeněte, které potřebuje všechno dostat. Poselství Vánoc je prosté: Bůh přišel mezi nás protože nás miluje. Bůh je láska: nikoli sentimentální láska, ale láska, která se stala totálním darem až k oběti na Kříži, počínaje už jeho narozením v Betlémské jeskyni.?

Betlém, řekl dále Svatý otec, znamená ?Dům chleba?. A Ježíš je nebeským chlebem, který přišel ke každému člověku, který se ?v určitém smyslu stává každý den viditelným v této jídelně bez rozdílu rasy, náboženství a kultury.

??Člověk, který trpí, patří k nám? řekl můj nezapomenutelný předchůdce Jan Pavel II., po němž jsme právě dnes tuto jídelnu pojmenovali. Z Betlémské jeskyně z každého Betléma vychází zpráva, která je určena všem: Ježíš nás miluje a učí milovat. Vedoucí, dobrovolníci a všichni ti, kteří navštěvují tuto jídelnu mohou zakoušet krásu této lásky; mohou cítit hloubku radosti, kterou dává, radosti zajisté odlišné než je ta iluzorní, reklamou vytvářená a propagovaná.?

Dojemné a dojaté byly pozdravy, které vyjádřili pracovníci této jídelny a které syntetizovala slova ředitele římské charity o.Guerino di Tora, který připomněl, že hlavním smyslem charitních jídelen v Římě byla vždycky touha zmírňovat zla, která přináší život ve velkých městech.

?Tato jídelna již od svého otevření byla místem sdílení, kde se křesťanské společenství setkává, aby se věnovalo svým nejchudším bližním, přijímá je, naslouchá jim, poznává z jejich slov co je to opuštěnost, zima, hlad, drogy, vězení, migrace, citová vyprahlost, minulost, před níž se utíká? Toto dílo dnes po více než dvaceti letech přináší plody i v programech sociální politiky veřejných institucí i soukromých organizací, které zapáleny občanskou společností s římskou Církví v první linii považují chudého především za člověka se svou důstojností lidské osoby.?

Říká ředitel římské charity o. Guerino di Tora. Benedikt XVI. uzavřel svou krátkou promluvu modlitbou k Bohu za ty, kteří v této Charitní jídelně vytvářejí ?cenné dílo solidarity?:

?Duch svatý kéž oživuje srdce zodpovědných, všech pracovníků a dobrovolníků, aby plnili svou službu s rostoucí odevzdaností a inspirovali se autentickým stylem křesťanské lásky, který svatí křesťanské charity shrnovali ve svém mottu: dobro je třeba dělat dobře.?

Benedikt XVI. je ode dneška vybaven průkazkou opravňujícím k využívání služeb tohoto charitního domu. Kromě průkazky z pořadovým číslem 1 dostal ještě pokrývku, symbol nezajištěnosti, zástěru, symbol práce zdejších dobrovolníků, a obrázek, který namalovalo děvčátko z jedné z imigrantských rodin, které zdejší charitní dům podporuje. Papež daroval domu 10 tisíc pokrývek a dva tisíce teplých zimních bund. Slavnostní atmosféru, která doprovází papežské návštěvy, své pocity a motivace svěřili mikrofonům vatikánského rozhlasu někteří z dobrovolníků, kteří sem přicházejí pomáhat:

?Je tomu už šest let, co já a můj manžel přicházíme sem do Charity. Lidé, kteří sem přicháízejí zajisté potřebují najíst, ale potřebují i něco zcela jiného: rozhovor a také pocit, že jsou a mohou být užiteční.?

?Je tomu už 15 let, co jsem členem zdejšího volontariátu a došla jsem k tomu, že jsem stále ještě více sobec než altruista, i když to dělám natolik ráda, že se to stalo součástí mého života.?

?Samozřejmě, že vůle chtít pomáhat tomu, kdo je více v nesnázích než my, je stále také svědectvím víry.?

?Ano, není-li víra, je to jen filantropie, kterou mohou dělat všichni. My se však snažíme v naší práci předávat lásku Boží a dávat pocítit všem bližním, že jsou bratry a dětmi Boha.?

(mig)