Rádio Vaticana

Záhřeb. V Záhřebu zítra začne 29. evropské setkání organizované ekumenickou komunitou z Taizé. Na 40 tisíc mladých lidí se sjede v hlavním městě Chorvatska, aby pokračovali v pouti důvěry, kterou zahájil roku 1978 bratr Roger. Tradiční setkání na přelomu roku se podruhé koná bez přítomnosti zakladatele, zavražděného v srpnu roku 2005. V čem spočívá hlavní význam setkání v Záhřebu? Odpovídá bratr Richard z komunity z Taizé:

?Je to znamení naděje. Chorvaté přijížděli na evropská setkání od samého počátku, i v době války a nyní, zdá se, přišel čas setkat se právě na tomto místě a ukázat život této církve, umožnit, aby mladí lidé ze zemí západní Evropy a celé Evropy poznali tuto církev, která trpěla, ale která vždy zachovala překvapivou vitalitu.?

Co byste tedy vyzdvihl ze života místní církve v Chorvatsku?
?Především velkou spontánnost a vstřícnost. Dále je pěkné vidět tolik mladých lidí v kostelech. A ještě jednu věc, která je spíš vnitřní a není vidět na první pohled, ale která mě mnohokrát zasáhla, totiž vyprávění o životě lidí, kteří díky své víře v Krista odpustili a jsou připraveni odpouštět strašně obtížné věci, které zažili. Možná to není vidět hned, je těžké zapomenout to všechno, co se stalo, ale je možné jít dál, a stavět budoucnost na důvěře.?

Jaké téma zvolil pro setkání mladých nástupce br. Rogera, bratr Alois?
?Bratr Alois napsal mladým lidem list ze setkání v Kalkatě, kterému dal proto také nadpis ?List z Kalkaty.? Mluví v něm nejprve o téměř přirozené pozornosti k Bohu v indické společnosti a všímá si toho, jak dnes, v naší sekularizované společnosti, je třeba znovu pochopit, jak v této prosté a téměř přirozené pozornosti k Bohu žít. Dále říká, že všichni lidé tvoří jedinou Boží rodinu. To je téma, kterým se zabýval také br. Roger a o němž mluvil papež Benedikt XVI. během své návštěvy v Turecku. Pak si všímá dvou věcí: už zmíněné pozornosti k Bohu a potom úcty ke každé lidské bytosti. Když se probouzí tato spontánní a prostá pozornost k Bohu, jsme zároveň také lépe připraveni respektovat druhého a mít v úctě to, co je pro každého jednoho člověka posvátné. Přáli bychom si tedy, aby skrze toto setkání rostla důvěra, a chceme zdůrazňovat, že je nutné zamýšlet se nad tím, co plyne z primární jednoty celé lidské rodiny.?

(job)