Rád bych ještě jednou spolu s vámí poděkoval Pánu za apoštolskou cestu, kterou jsem v minulých dnech vykonal v Turecku: během ní jsem cítil, jak jsem doprovázen a posilován modlitbou celého křesťanského společenství. Všem patří můj srdečný dík! Příští středu budu mít během generální audience příležitost mnohem šířeji mluvit o této nezapomenutelné duchovní i pastorální zkušenosti, z níž mohou vzejít plody dobra pro stále upřímnější spolupráci všech učedníků Krista a pro plodný dialog s věřícími muslimy. Leží mi na srdci, abych znovu vyjádřil vděčnost všem, kteří organizovali cestu a různým způsobem přispěli k jejímu pokojnému a plodnému průběhu. Zvláště se obracím k tureckým vládním představitelům a k přátelskému tureckému lidu, který mi vyhradil přijetí hodné jeho tradičního pohostinného ducha.
Rád bych především s vděčnou láskou připomněl drahou katolickou komunitu, která žije v turecké zemi. Myslím na ni, zatímco dnešní nedělí vstupujeme do adventní doby. Mohl jsem se s nimi setkat a slavit mši svatou s těmito našimi bratry a sestrami, kteří žijí v často nesnadných poměrech. Je to opravdu malé stádce, různorodé, kypící nadšením a vírou, které, mohli bychom říci, žije stále a mocným způsobem zkušenost adventu, nesenou nadějí. V adventu nám liturgie často opakuje a ujišťuje nás, jakoby chtěla přemoci naši přirozenou nedůvěru, že Bůh ?přichází?, - přichází, aby byl s námi, v jakékoliv situaci; přichází, aby přebýval mezi námi, aby žil s námi a v nás; přichází zaplnit (odstranit) vzdálenosti, které nás rozdělují a oddělují; přichází, aby nás smířil se Sebou a navzájem mezi sebou. Přichází do dějin lidstva, aby klepal na dveře každého muže a každé ženy dobré vůle, aby dal jednotlivcům, rodinám i národům dar bratrství, svornosti a pokoje. Kvůli tomu je advent par excellence (po výtce) dobou naděje, v níž jsou věřící v Krista vybízeni, aby zůstávali v bdělém a účinném očekávání, živeném modlitbou a skutečným nazazením lásky. Kéž blížící se Narození Krista dokáže naplnit srdce všech křesťanů radostí, vnitřní vyrovnaností a pokojem.
Abychom prožívali nejryzejším a nejplodnějším způsobem toto adventní údobí, liturgie nás vybízí, abychom hleděli na Nejsvětější Pannu Marii a abychom se vydali spolu s ní na pomyslnou cestu do betlémské jeskyně. Když Bůh klepal na dveře jejího mladého života, Ona ho přijala s vírou a láskou. Za několik dní Ji budeme kontemplovat v zářivém tajemství jejího Neposkvrněného Početí. Dejme se přitahovat její krásou, odleskem božské slávy, aby ?Bůh, jenž přichází? nacházel v každém z nás dobré a otevřené srdce, které by mohl, naplnit svými dary.
Přeložil Josef Koláček, SJ
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
