Rádio Vaticana

Efez/Istanbul. Benedikt XVI. se dnes dopoledne rozloučil s Ankarou a přes Smyrnu se vydal do Efezu. Na poutním místě Meryem Ana Evi nad domem, kde podle tradice žila P. Maria, sloužil v poledne tamního času mši svatou.
Poobědval v efezském klášteře kapucínů a v odpoledních hodinách se letecky přesunul do Istanbulu, kde zůstane až do návratu.
Krátce před zahájením našeho večerního pořadu se Benedikt XVI. sešel s ekumenickým patriarchou Bartolomějem I. v pravoslavném patriarchálním chrámu sv. Jiří.

Papežská návštěva nám dodává odvahu a naplňuje nás nadějí do budoucna ? říkají turečtí katolíci. Druhý den návštěvy Benedikta XVI. patřil právě jim.
Zdůraznění přítomnosti křesťanů v této zemi rané církve je jedním z důležitých bodů papežské návštěvy. Ještě tři roky po vyhlášení laické Turecké republiky, v roce 1927, žilo v Turecku 900 tisíc křesťanů, to znamená, že křesťanem byl každý 15 obyvatel země (Turecko mělo tehdy 13 milionů obyvatel). Během dalších desetiletí došlo k drastickému snížení jejich počtu. V současnosti jich je kolem 130-ti tisíc, z toho katolíků pěti různých obřadů je pouhých 30 tisíc.
Navzdory proklamované svobodě náboženství katolická církev dosud marně žádá o uznání právního statutu, nemůže stavět nové kostely ani zakládat vlastní vzdělávací instituce, kněží mají potíže z prodloužením víz. Nevelkou komunitu katolíků zasáhla v loňském roce také smrt italského kněze P. Andrey Santora, zavražděného mladým vyznavačem islámu.

EFEZ

Benedikt XVI. se ráno rozloučil s Ankarou a letadlem tureckých aerolinií zamířil na jihozápad do Smyrny, odkud pokračoval automobilem do Efezu. Před Domkem P. Marie ? Meryem Ana Evi -přivítalo papeže několik tisíc věřících. Hovoří P. Federico Lombardi:

?Je to opravdu krásné místo, které přináší pokoj a vyrovnanost. Je to tedy místo vhodné k nalezení křesťanských kořenů, pomáhá k reflexi a meditaci. Vyzařuje z něj všechna pokora a jednoduchost křesťanského života zdejšího malého společenství, které žije oproti okolnímu světu skutečně v chudobě a prostotě. Postava P. Marie může být v jistém smyslu vzorem, příkladem pro křesťanské společenství, patřící ke katolické církvi v Turecku.?

Efez byl jedním z prvních center křesťanství. Podle tradice v Efezu žila v posledních letech života P. Maria se sv. Janem Evangelistou, tři roky v něm strávil sv. Pavel a v roce 431 právě tam proběhl ekumenický koncil, který prohlásil P. Marii za Bohorodičku.
Meryem Ana Evi je národním poutním místem. Každý rok na něj přichází kolem tří milionů poutníků, většinou muslimů.

Svatý otec zahájil návštěvu krátkou modlitbou v klášterní kapli kapucínů, řádu, který jak zdůrazňuje jeho generální představený, o. Mauro Jöhri, pracuje v Turecku nepřetržitě od roku 1625:
?Jsme nablízku malým komunitám křesťanů. Neseme znamení věrnosti a vytrvalosti ve velmi obtížných podmínkách. Bratři, kteří tu jsou, musí být vnitřně silní. Musí skutečně žít ve víře a v modlitbě, aby vydrželi. Dá se říci, že jsou tady jako strážci.?

Papežský oltář byl postaven před svatyní na vyvýšeném pódiu, aby věřící mohli i z dálky sledovat liturgii. Pod prostou stříškou nad skromě ozdobeným oltářem zahájil Benedikt XVI. liturgii v turečtině.
Zdravíme Tě Svatý otče, jako pokorného poutníka míru a naděje, řekl v pozdravu arcibiskup ze Smyrny, Ruggero Franceschini:
?Společně se modlíme, aby tvá návštěva, Svatý otče, posílila vztahy porozumění, spolupráce a pokoje mezi katolíky, pravoslavnými, protestanty a vyznavači islámu. Všichni v srdci cítíme tuto potřebu. Na tomto svatém místě, kde je Mariina přítomnost živá a silná, prosíme o očištění paměti, o schopnost zapomenout na zlé, schopnost odpustit a o vůli každý den začínat znovu.?

Benedikt XVI. v homilii mluvil o Božském Mateřství P. Marie. Jako Matka Krista, který je ?naším pokojem?, a jako Matka Církve je zároveň Matkou tajemství jednoty, kterou do světa nese Kristus a Církev:

?První čtení nám podává to, co by bylo možné nazvat ?evangeliem? apoštola národů: všichni i pohané jsou povoláni v Kristu k plné účasti na tajemství spásy. Text obsahuje zejména výraz, který jsem zvolil jako motto své apoštolské cesty: ?Kristus je náš pokoj!? (Ef 2,14). Pavel inspirován Duchem Svatým tvrdí nejen to, že Kristus nám přinesl pokoj, ale že on ?je? náš pokoj. Toto tvrzení odůvodňuje poukazem na tajemství Kříže: prolitím ?své krve? ? říká ? přinesením oběti ?svého těla?, Ježíš zničil nepřátelství ?v sobě samém? a vytvořil ?ve své osobě z těchto dvou částí jediného nového člověka? (Ef 2,14-16). Apoštol vysvětluje v jakém, vskutku nepředvídatelném smyslu se mesiášský pokoj uskutečnil v samotné Osobě Krista a v jeho spasitelském tajemství. Vysvětluje to, když během svého věznění píše křesťanskému společenství, které přebývalo tady v Efezu: ?křesťanům a věřícím v Krista Ježíše? (Ef 1,1), jak stojí v úvodu jeho listu. Apoštol jim přeje ?milost a pokoj od Boha, našeho Otce a od Pána Ježíše Krista? (Ef 1,2).. ?Milost? je síla, která proměňuje člověka a svět; ?pokoj? je zralým plodem této proměny. Kristus je milost, Kristus je pokoj. Pavel se tedy, jak známo, cítí poslán zvěstovat ?tajemství?, tj. božský plán, který se uskutečnil a zjevil teprve v plnosti časů: že totiž ?také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze evangelium Ježíše Krista? (Ef 3,6). Toto ?tajemství? se uskutečňuje na historicko-spasitelské rovině, v Církvi, v onom novém Lidu, ve kterém byla zbořena stará zeď, která je oddělovala, a židé i pohané byli sjednoceni. Církev stejně jako Kristus není pouhým nástrojem jednoty, ale je také jejím účinným znamením. A Panna Maria, Matka Krista i Církve, je Matkou onoho tajemství jednoty, kterou nerozlučitelně představují a v průběhu dějin ve světě vytvářejí Kristus a Církev.?

Celý TEXT HOMILIE najdete ZDE.

Na místě, kde působil zavražděný P. Santoro, pracuje nyní polský kněz, P. Waldemar Niewiński:
?Farnost byla volná a tak jsem šel. Když znáte tureckou realitu, nemáte příliš velké obavy jít na takové místo. Je třeba vzít v úvahu okolnosti a čas, kdy k tomu všemu došlo ? po napětí s karikaturami. To, co se stalo v Trebzonu, se mohlo stejně dobře stát na kterémkoliv jiném místě. Když žijete v této realitě, nevidíte v tom něco strašného. Kde se rozmohl hřích, tam se tím víc rozhojnila milost. Nemůžu říct, že se vůbec nebojím, to bych lhal. Ježíš se také bál, apoštolové se také rozutekli. Na nedělní mši příjde 10-15 lidí. Minulou neděli jich přišlo třicet. V Turecku je to tak, že na mši přichází víc muslimů. Těžko říct, proč přicházejí, prostě je to tak. Přichází, modlí se, chtějí si popovídat. Přichází zapálit svíčku před obraz P. Marie, protože ji chovají ve velké úctě. Pro nich byla Matkou proroka. A když jim někdo dá obrázek Matky Boží, mají radost.?

ISTANBUL

Odpoledne v 17:30 našeho času se Benedikt XVI. vydal letadlem tureckých aerolinií na cestu do Istanbulu, hlavního cíle své apoštolské cesty. Přímo z letiště, kde letadlo po hodinovém letu přistálo, odjel Benedikt XVI. do sídla ekumenického patriarchátu, které se nachází ve čtvrti Fanar, kam bylo přemístěno roku 1601 ze svého tradičního sídla u chrámu Svaté Moudrosti (Hagia Sofia). Hned vedle patriarchátu je katedrální kostel sv.Jiří.

Pravoslavný ekumenický patriarchát Bartoloměje I. spravuje kromě Istanbulu, čtyři turecké diecéze, Horu Athos, Krétu, Patmos a další soustroví Dodecanneso, jakož i diecéze v západní a střední Evropě, severní i jižní Americe, Pákistánu a Japonsku. Do pravoslavné církve spadající pod konstantinopolského patriarchu patří kolem 300 tisíc věřích, žijících na severovýchodním pobřeží Středozemního moře, na Blízkém Východě, ve východní a severní části Evropy. V Turecku samotném jich žije jen několik tisíc.

Český výraz ?pravoslavný?, který je překladem termínu ?ortodoxní?, byl poprvé použit řecky mluvícími křesťany již ve 4. století jako přívlastek, který měl charakterizovat kanonickou víru církve od heterodoxních nauk, tedy bludů. Termín pravoslavné používají také některé další východní církve oddělené od Říma již v 5.století v důsledku tzv. monofyzitské kontroverze. Konstantinopolský patriarcha má čestný titul ekumenický, bývá také označován jako primus inter pares, první mezi rovnými vzhledem k ostatním pravoslavným patriarchům. Kostel sv.Jiří, kde se Benedikt XVI. zastavil hned po svém příjezdu do sídla patriarchátu, je vybudován roku 1720. Budova kostela postrádá kopuli, protože tu směli mít v té době podle otomanského nařízení pouze mešity. Potom následovalo soukromé setkání s patriarchou Bartolomějem I. v jeho patriarchálním sídle.

Benedikt XVI. při této příležitosti v kostele sv.Jiří mimo jiné řekl:
?Raduji se také z toho, že jsem v této zemi, která je tak úzce spojena s křesťanskou vírou, a v níž ve starověku rozkvetly mnohé Církve. Myslím na povzbuzení svatého Petra prvotním křesťanským společenstvím ?v Pontu, Galacii, Kapadocii, Asii a Bitýnii? (1 Petr 1,1) a na bohatou žeň mučedníků, teologů, pastýřů, mnichů a svatých mužů i žen, které zrodily tyto Církve během staletí.

Stejně tak si připomínám význačné světce a pastýře, kteří spravovali Konstantinopolský stolec, mezi nimi svatého Řehoře Naziánského a svatého Jana Chrysostoma, které Západ také uctívá jako Učitele Církve. Jejich relikvie spočívají v bazilice svatého Petra ve Vatikáně a části jejich ostatků byli zesnulým papežem Janem Pavlem II. darovány Vaší Svatostí na znamení společenství, aby byli uctíváni v této katedrále. Oni jsou totiž opravdu našimi přímluvci před Pánem.

V této části východního světa se konalo sedm ekumenických koncilů, které pravoslavní i katolíci pokládají za směrodatné pro víru a disciplínu Církve. Představují milníky a ukazatele cesty k plné jednotě.

Závěrem bych ještě rád znovu vyjádřil svou radost, že jsem mezi vámi. Kéž toto setkání posílí naše vzájemné city a obnoví naše společné úsilí vytrvat na cestě, která vede ke smíření a pokoji Církví. Zdravím vás v Kristově lásce. Pán buď stále s vámi!?

Celý TEXT PROMLUVY najdete ZDE.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)