Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Benedikt XVI. přijal členy Papežské rady pro podporu jednoty křesťanů v čele s jejím předsedou kardinálem Walterem Kasperem a pronesl k nim svou promluvu. Předmětem plenárního zasedání této papežské rady bylo studium změn ekumenické situace.

?Hned na začátku je třeba říci, že přes všechny změny v situaci, ve vnímavosti a v problematice zůstává účel ekumenického hnutí nezměněný, a je jím viditelná jednota Církve. II. vatikánský koncil, jak známo, považoval za jeden ze svých hlavních cílů znovu nastolení plné jednoty mezi křesťany. A je to také můj úmysl. ?

Svatý otec pak zavzpomínal na to, jak se koncilu účastnili delegáti jiných církví a církevních společenství, přičemž mohli jenom naslouchat. Tento obraz byl však v posledních desetiletích vystřídán skutečností Církve, která vede opravdový dialog se všemi církvemi a církevními společenstvími Východu i Západu.

?Mlčení bylo proměněno na sdílené slovo. Byl vykonán velký kus práce na všeobecné i na lokálních úrovních. Bylo znovu objeveno bratrství mezi všemi křesťany a znovu bylo ustaveno jako podmínka dialogu, spolupráce, společné modlitby a solidarity. ?

Benedikt XVI. rekapituloval vývoj ekumenismu posledních let nejprve s ohledem na Církve křesťanského Východu. Připomněl nedávné rozpočetí nové etapy teologického dialogu katolické a všech pravoslavných církví v Bělehradě a zmínil svou nadcházející cestu za ekumenickým patriarchou Konstantinopole Bartolomějem I., v níž s důvěrou spatřuje ? jak řekl ? ?podnět k urychlení kroků směrem k znovunastolení plného společenství?. Potom Benedikt XVI. poukázal na kontakty s církevními společenství Západu, a připomněl dosažené úspěchy, zejména společné Prohlášení k nauce o ospravedlnění mezi katolickou církví a Světovým luterským svazem a pak i Světovou metodistickou radou.

?Mezitím se však vynořily nové důležité problematiky, které vyžadují prohloubení a porozumění. Přetrvává zejména těžkost nalézt společné pojetí vztahu Evangelia a Církve, a v souvislosti s tím i tajemství Církve a její jednoty a otázky církevních ministerií. Nové těžkosti se pak objevily v oblasti etiky, když byla v důsledku přijetí určitých postojů k aktuálním problematikám křesťanskými vyznáními redukována jejich směrodatnost ve vztahu k veřejnému mínění. Je třeba právě z tohoto hlediska kromě otázek interpretace evangelia a jeho konkrétní aplikace prohloubit dialog o křesťanské antropologii. ?

Benedikt XVI. pak poukázal na to, že je třeba i přes to neustále prosazovat ekumenismus lásky.

?Láska doprovázená důslednými gesty vytváří důvěru, otevírá srdce i oči. Dialog lásky samotnou svou povahou prosazuje a osvěcuje dialog pravdy: právě v plné pravdě totiž dojde k definitivnímu setkání, ke kterému vede Kristův Duch. Relativismus nebo snadný a falešný irenismus určitě nevyřeší ekumenické hledání, ale naopak je překrucují a dezorientují. Je třeba zintenzivnit ekumenickou formaci na základech křesťanské víry, tzn. poselství lásky Boha, který se zjevil ve tváři Ježíše Krista a současně v Kristu odhalil člověka člověku samému a dává mu poznat vznešenost jeho povolání (srv.Gaudium et spes, 22). ?

(mig)