VaticanNews.va

   22. 9. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6064
Poslechem z webových stránek.3759
Četbou textů na webových stránkách.6073
Poslechem i četbou.3568


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Vatikánská varování k německé synodální cestě

Papež: Jak porazit zlo? Přijetím odpuštění

O daru služebného kněžství


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Seriály

 Víra a rozum 

19.5.2001 

Být křesťanem znamená pomáhat při zlidšťování tohoto světa

Rozhovor s psychologem Vladimírem Smékalem

Jan Regner

V jedné anketě odpovídali bohoslovci českých a moravských diecézí na nelehkou otázku: "Proč věříš v Boha?" Ukázalo se, že pro víru dotazovaných jsou nejdůležitější osobní zkušenosti a prožitky. Profesor psychologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, Vladimír Smékal, se v souvislosti s anketou zamýšlí na tím, jaký význam má pro člověka náboženská zkušenost a jaký má vliv na jeho životní postoje:

Osobní zkušenost ve výstavbě vědomí, v utváření našeho pohledu na svět a našeho vnitřního života, je rozhodující. Když si člověk přečte nebo slyší nějakou informaci a neověří si ji svou vlastní zkušeností, tak takové poznatky, informace nebo obsahy vědomí jsou velmi křehké a velice snadno zmizí. Ale to, co je spojeno s osobní zkušeností nebo ještě lépe s osobním prožitkem, je daleko hlubší a pevné.

Je možné takovou zkušenost předávat?

"Zkušenost je nepřenosná, ohněm musí projít každý sám", výstižně řekl Dostojevský. Osobní zkušenost nemůžeme předávat. Ve výchově člověka je třeba spíše vytvořit takové podmínky a situace, které člověka přivedou k tomu, aby si v nich něco prožil, aby tato zkušenost proběhla. Tam, kde to lze, nedávejme hotové návody a informace. Není to lehké, zejména v duchovní oblasti, protože setkání s transcendentnem je pro člověka, který je navyklý žít vnějškovým životem - a moderní doba k takovému způsobu života vede - vemi subtilní a jemné. Karl Gustav Jung krásně říká, že "všichni umíme snít, ale ve bdění dělá vědomí takový hluk, že své snění nedokážeme slyšet". Bůh k nám přichází právě formou takových velice jemných signálů, které mají podobu snění.

Podmínky situace, které takovou zkušenost navodí a vedou cestou snění ke zkušenosti, a to i v duchovní oblasti, musí být velmi dobře promyšleny a propracovány. Náboženská tradice (nejen křesťanská, ale tradice všech strukturovaných náboženství) klade velký důraz na vytváření takových podmínek. Připomeňme např. chrám, jako místo, které je posvěcené a které má jistou formu exteriéru i interiéru, hudba při náboženských obřadech, rituály, které člověka ukázňují a vytvářejí správnou atmosféru. To všechno jsou aspekty situace, které napomáhají k tomu, aby náboženská zkušenost mohla proběhnout.

O náboženské zkušenosti začal jako první mluvit zakladatel pragmatismu William James. Co nového do psychologie přinesl s tímto pojmem?

William James poukázal na to, že tento typ zkušenosti je rovnocenný jiným zkušenostem. Je otázka, jestli termín "varieties of religious experiences" je nejvhodnější překládat jako druhy náboženských zkušeností, nebo druhy náboženských zážitků. Osobně se přikláním k tomu, že je výstižnější hovořit o náboženských zážitcích. A ty jsou zcela legitimní ve srovnání s jinými druhy zážitků.

Domníváte se, že náboženské zážitky patří k životu všech lidí, nebo musí být člověk k této vnitřní zkušenosti disponován?

Studium pramenů i moje osobní zkušenost mě vedou k tomu, že se jedná o druh zážitků, které jsou vlastní všem lidem jako potencialita. Ale problém současného člověka spočívá v tom, že je příliš zavalen hlukem vědomí. Jeho vědomí je orientováno na celý svět, na informace, nebo na zvládání jeho životních úkolů ve vnějším světě. Proto se jakékoli jemnější a křehčí druhy obsahů vědomí velmi snadno ztrácejí nebo nedojdou k plnému uvědomění. V tomto smyslu ona potencialita, dispozice nebo vloha k tomu, abychom dokázali mít duchovní nebo náboženské zážitky je u mnoha lidí na periferii vědomí a dostavuje se jen v mezních životních situacích, při prožívání nějaké významné události a nebo při setkání s charismatickými osobnostmi. U některých lidí, kteří jsou natolik vnějškoví a zahlušení halasem vnějšího světa, se nemusí dostavit vůbec, nebo se dostaví až na smrtelné posteli. K tomu, abychom byli na tento druh zážitků citliví, je potřeba trénink, stejně jako je třeba rozvíjet například estetický vkus.

Domníváte se, že církve vytvářejí pro dnešního člověka dostatečný prostor, aby mohl náboženský zážitek prožít?

Vše záleží jednak na denominacích a jednak na tom, nakolik církve spatřují své úkoly v pastoraci a v evangelizaci jako naléhavé. V mnoha krajích a i u nás je věnováno více pozornosti tzv. religiozitě, která je souborem vnějších úkonů: Praktikující věřící chodí na bohoslužby, kleká, křižuje se, zpívá a vyjadřuje vnější stránku víry, a tak se zdá, že je vše v pořádku. Málo pozornosti se však věnuje tzv. spiritualitě neboli duchovnosti. Podle psychologů je právě duchovnost pro vnitřní život člověka daleko významnější, protože vnější rituály, které se týkají náboženského chování, nemusejí být propojeny s osobním náboženským zážitkem.

Narážíme zde na jedno z dilemat této doby. Je známo, že např. katolické křesťanství mělo v této věci někdy neblahé zkušenosti. Když se příliš podporoval vnitřní život křesťana, vymknul se někdy zpod kontroly, a mohl dokonce nabývat bludných podob. Nemluvím o bludu ve smyslu "hereze", ale o bludu ve smyslu psychologického útvaru, který člověka vede do rozporu s realitou, nebo ho odvrací od sounáležitosti s křesťanským společenstvím.

Rozlišuji tedy religiozitu a spiritualitu. Tato doba by měla podporovat spiritualitu, ale měla by ji zároveň kultivovat. Měla by vést věřícího ze strukturovaných náboženství, aby svou duchovnost sdílel s druhými, aby se nebál hovořit o svých náboženských zkušenostech se svými bližními.

Co člověku spiritualita přináší?

Z vlastní zkušenosti mohu říci, že spiritualita člověka nesmírně obohacuje. Když se navíc jedná o kultivovanou a zralou spiritualitu, dává mu zároveň vnitřní evidenci toho, že například být křesťanem znamená žít plněji, žít bohatěji. Být křesťanem zároveň znamená být pro druhé, pomáhat při zlidšťování tohoto světa. To má být jeden z cílů křesťanství a je to také jeden z projektů, se kterými přišel Kristus. On přece říkal, že království Boží je možné budovat už zde na zemi. A my ho můžeme budovat také tím, že žijeme plně a vnitřně to, co vyjadřujeme vnějšími rituály.

Další články z podrubriky Víra a rozum

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Prosme o milost nevidět v nikom nepřítele, kázal papež v Albanu

Papež ke karmelitánům: Buďte vnímaví k temným nocím lidstva

Papež k evangelizátorům: I ďábel ví, že Bůh existuje

Když není biskup blízko lidem, zaplétá se do ideologií

Papež: Eutanazie nevyjdařuje lidskou svobodu

Diecéze Albano očekává papežovu návštěvu

František: Zdravotní péče vykonávaná srdcem udravuje na těle i na duchu

O daru služebného kněžství

František: Kanonické právo je pro ekumenický dialog zásadní

Papež vybízí k ochraně oceánů

Arcibiskup Ayuso Guixot hájí křesťansko-islámskou deklaraci o lidském bratrství

Rada kardinálů projednávala revizi apoštolské konstituce Preadicate evangelium

 Nově na webu
Svatý otec: Nejsme inspektoři životů druhých, nýbrž zastánci dobra všech

Publicistika: Otec Koláček zprostředkovával pocit spojení se srdcem katolické církve

Publicistika: Bez průtahů a zbytečných řečí

Rozhovory: Přípona –ismus většinou nevěstí nic dobrého

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv září 19
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30      

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru