Vatikán.
Zvláště krásnou zkušeností pro mne byla přednáška, kterou jsem v onen den pronesl před početným publikem profesorů a studentů na Univerzitě v
Řeznu, kde jsem mnoho let působil jako profesor. S radostí jsem se mohl setkat znovu s univerzitním světem, který mi byl po dlouhou dobu života duchovní vlastí. Jako téma jsem zvolil otázku vztahu mezi vírou a rozumem. Abych uvedl posluchače do dramatičnosti a aktuálnosti této problematiky, citoval jsem některá slova z křesťansko-islámského dialogu ze 14. století, jimiž mluvčí křesťanské strany ? byzantský císař Manuel II. Paleolog - nepochopitelně příkrým způsobem nanesl svému islámskému partnerovi problém vztahu mezi náboženstvím a násilím.
Tuto citaci bylo, bohužel, možné špatně pochopit. Pozornému čtenáři mého textu je však zřejmé, že jsem si žádným způsobem nechtěl přivlastňovat negativní slova, vyslovená v tomto dialogu středověkým císařem a že jejich polemický obsah nevyjadřuje mé osobní přesvědčení. Můj úmysl byl zcela jiný: vycházeje z toho, co Manuel II. potom pozitivně, velmi krásnými slovy řekl o rozumnosti, kterou se má řídit předávání víry, chtěl jsem vysvětlit, že nikoli náboženství a násilí, ale náboženství a rozum jdou spolu.
Tématem mé přednášky ve shodě s posláním Univerzity byl tedy vztah mezi vírou a rozumem: chtěl jsem vyzvat k dialogu křesťanské víry s moderním světem a k dialogu všech kultur a náboženství. Doufám, že při jiných příležitostech mojí návštěvy ? například, když jsem v Mnichově zdůraznil důležitost respektovat to, co je pro druhé posvátné ? byl zjevný můj hluboký respekt k velkým náboženstvím, a zejména k muslimům, kteří ?uctívají jediného Boha? a s nimiž se snažíme ?společně chránit a podporovat sociální spravedlnost, mravní hodnoty, mír a svobodu pro všechny lidi? (
Nostra Aetate,3).
Doufám proto, že se po počátečních reakcích má slova stanou pobídkou a povzbuzením k pozitivnímu, i sebekritickému dialogu jak mezi náboženstvími, tak také mezi moderním rozumem a vírou křesťanů.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
