Řezno.
Středa byla nejosobnějším dnem Papežské návštěvy v Bavorsku. Přesto nechyběly ani oficiální momenty. Ranní mši svatou odsloužil Benedikt XVI. se svým bratrem ve své rezidenci v řezenském semináři sv. Wolfganga. Na soukromých audiencích přijal přátele a příbuzné. Pak přešel v doprovodu svého bratra Georga pěšky do ?Alte Kapelle?, doslova Staré kaple. Původní kaple knížecího paláce byla přestavěna ve stylu bavorského rokoka a bývá nazývána ?zaalpský Laterán.?
Zástupy lidí čekaly před kaplí několik hodin. Podobně jako v minulých dnech ani před
Alte Kapelle nechyběly srdečné pozdravy a žehnání dětí. Benedikt XVI. přišel do kaple požehnat varhany. Jak připomněl místní děkan, který Svatého otce přivítal slovy:
?Svatý otče, žehnáš tyto nové varhany. Dostali jsme je jako dar z nebes a nesou tvé jméno. Kéž tento nástroj zní vždy k Boží chvále a povznáší naše srdce k chvále Trojjediného Boha.?
Svěcení varhan mělo formu krátké pobožnosti. Zazněl při ní úryvek z Knihy Judity a Žalm 150. Benedikt XVI. ve své promluvě připomněl, že právě tento kostel P. Marie sehrál důležitou roli v obnově církevní hudby v 19. století:
?V konstituci o posvátné liturgii 2.vatikánský koncil (Sacrosanctum Concilium) praví, že ?bohoslužebný zpěv, vázaný na slova liturgie, tvoří nezbytnou nebo integrující součást slavné liturgie? (n.112). To znamená, že hudba a zpěv jsou něčím více než okrášlením kultu, jsou samy součástí liturgického konání. Slavnostní chrámová hudba spolu s chórem, varhanami, orchestrem a zpěvem lidu není dodatkem, který liturgii orámuje a učiní příjemnou, ale je důležitým způsobem aktivní účasti věřících na bohoslužebném konání. Varhany jsou odedávna a právem považovány za královský hudební nástroj, protože přebírají všechny zvuky stvoření a jsou ozvěnou plnosti lidských pocitů.?
K Bohu odkazuje každá kvalitní hudba, pokračoval Svatý otec. Bohatství tónů varhan ovšem převyšuje ostatní nástroje. Dokáží totiž odrážet všechny sféry lidské existence i připomínat nekonečnost Boží.
?Čím více se prostřednictvím liturgie necháme proměnit v Krista, tím více budeme schopni proměnit také svět vyzařováním dobroty, milosrdenství a Kristovy lásky k lidem. Velcí skladatelé svou hudbou chtěli každý svým způsobem nakonec oslavovat Boha. Johann Sebastian Bach napsal do titulu mnoha svých partitur písmena S.D.G.: Soli Deo Gloria ? Jen k slávě Boží. Také Anton Bruckner psával na začátku slova ?Věnováno dobrému Bohu?. Kéž všichni návštěvníci této nádherné baziliky prostřednictvím velkoleposti budovy i skrze liturgii obohacenou harmonií nových varhan a slavným zpěvem, jsou vedeni k radosti víry.?
Plné znění textu promluvy při svěcení varhan najdete ZDE.
Svatý otec pak přistoupil k novým varhanám a přednesl modlitbu:
?Tak jako se píšťaly sjednocují v jediný zvuk,
sjednoť, prosíme, všechny členy církve bratrskou láskou,
abychom Ti jednou se všemi Anděly a Svatými zpívali píseň věčné chvály.?
Na to zazněla toccata a fuga d-moll od Johanna Sebastiana Bacha. A předseda lichtenštejnské nadace, která nový nástroj zaplatila, s úsměvem připomněl známé rčení: ?Když andělé hrají v nebesích pro Boha ? hrají Bacha.?
Po závěrečném požehnání se Svatý otec zastavil ještě před obrazem Matky Boží. V roce 1014 při korunovaci Jindřicha II. věnoval Papež Benedikt VIII. tomuto císaři, který je uctíván jako světec, ikonu P. Marie s dítětem. Její autorství se připisuje sv. Lukášovi. Právě s obrazem v Alte Kapelle se pojí také zasvěcení řezenské katedrály P. Marii.
Z knížecí kaple se Svatý otec odebral na oběd ke svému bratru, Georgovi. Oba byli vysvěceni na kněze týž den a pojí je celoživotní přátelství. Jak potvrzuje o tři roky starší bratr, jejich kontakty neustaly ani po jmenování Josepha Ratzingera na Petrův Stolec:
?Nadále se setkáváme a telefonujeme si. Naše bratrské vztahy jsou stále velmi srdečné. Jako bratři máme za sebou společnou minulost, a před sebou společnou budoucnost, kterou je věčný život. Do jeho papežského úřadu se nepletu. Myslím, že sám ví nejlíp, jak ho naplňovat. A konec konců ? s jeho linií jsem velmi zajedno.?
Odpoledne navštívili oba bratři hrob rodičů a sestry Marie na hřbitově v Ziegetsdorfu. Společně se pak vydali do soukromého domu Josepha Ratzingera v Pentligu na předměstí Řezna, kde je doposud nahlášen a kde žil v době svého působení na tamní univerzitě v letech 1969-77.
Když se oba bratři přestěhovali v 60. letech do Řezna, nechali přenést na blízký hřbitov také těla svých rodičů z Traunsteinu. Mezi zajímavé kapitoly soukromého života rodiny současného papeže patří i to, že se jeho rodiče seznámili na inzerát v místních novinách.
Jak už jsme řekli, na hřbitově v Ziegetsdorfu je pohřbena také nejstarší ze sourozenců Ratzingrových, sestra Marie, která zemřela v roce 1991.
Po modlitbě u hrobu svých nejbližších se Svatý otec vydal na návštěvu svého domu, v pravém slova smyslu. V domě v Pentlingu, na řezenském předměstí u Dunaje, který vybudoval se svou sestrou, strávil Joseph Ratzinger sedm let života. Ihned po příjezdu zamířil k zástupu sousedů a známých, kteří ho dlouhé hodiny očekávali. Srdečné rozhovory se starými přáteli doprovázela místní dechovka lidovými písněmi.
***
Vraťme se na závěr ještě ke včerejšímu ekumenickému setkání v řezenském dómu. Liturgie večerních chval se Svatým otcem se proti očekávání - po plánovaném setkání s papežem před řezenskou katedrálou - zúčastnil také předseda Bavorské židovské obce pan Schuster, spolu s dalšími členy židovské obce, které hned v úvodu Benedikt XVI. také přivítal. Po čtení z prvního listu apoštola Jana nejprve evangelický biskup Schuster pronesl svůj komentář k tomuto textu a po něm pak následoval biskup římský.
Ve své promluvě Benedikt XVI. nejprve připomněl své ekumenické kontakty z dob své akademické činnosti, potom zmínil blížící se zahájení teologického dialogu v Bělehradě, na kterém se po několikaleté přestávce způsobené pořádáním všeobecného pravoslavného koncilu sejdou představitelé všech křesťanských církví, aby pokračovali v diskusích o otázce společenství.
?Doufám a modlím se, aby tyto rozhovory přinesli plody a aby společenství s živým Bohem, který nás spojuje, jakož i společenství mezi námi ve víře předané od apoštolů se prohloubilo a dozrálo k plné jednotě, v níž svět bude moci rozpoznat, že Ježíš Kristus je opravdu poslaný Bohem, syn Boží, Spasitel světa.?
Potom papež připomněl také Prohlášení o ospravedlnění, které jako tehdejší prefekt kongregace pro nauku víry podepsal s luterskými církvemi, připomněl nedávné přistoupení k tomuto textu světovým svazem metodistických církví a řekl:
?Dosažená shoda o ospravedlnění zůstává pro nás velkým závazkem ve skutečnosti ještě ne zcela splněným: v teologii je ospravedlnění podstatným tématem, ale v životě věřících ? zdá se mi ? dnes sotva přítomné. I když se v důsledku dramatických událostí naší doby ukazuje téma vzájemného odpuštění v celé své naléhavosti, protože máme zapotřebí především odpuštění Boží, bývá ospravedlnění Jeho prostřednictvím sotva vnímáno. Skutečnost, že před Bohem jsme opravdu dlužníky a že hřích je realitou, která může být překonána jen Boží iniciativou, už v moderním povědomí z velké části nevystupuje. V pozadí tohoto oslabení tématu ospravedlnění a odpuštění hříchů stojí v posledku oslabení našeho vztahu k Bohu. Proto bude možná naším prvním úkolem, znovu objevit živého Boha v našem životě.?
V dalším pak Benedikt XVI. rozvedl myšlenku křesťanského společenství, která zazněla v liturgickém čtení nešpor a poukázal na její tvůrčí instanci, kterou je vyznání:
?Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on zůstává v Bohu? (1 J 4,15). Znovu, stejně jako předtím ve 2. a 3. verši čtvrté kapitoly Jan zdůrazňuje vyznání jako to, co vystihuje nás jakožto křesťany: tzn. víra ve skutečnost, že Ježíš je Syn Boží, který přišel v těle. ?Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu? čteme v závěru prologu čtvrtého evangelia (J 1,18). Kdo je Bůh, to víme od Ježíše Krista: od jediného, který je Bůh. Prostřednictvím Něho vstupujeme do kontaktu s Bohem. V době mezi-náboženských setkání jsme snadno pokoušeni trochu toto vyznání zmírňovat nebo jej dokonce skrývat. Tím však neposloužíme setkání, ani dialogu. Pouze tím činíme Boha méně dostupného pro druhé i pro nás samotné. Je důležité, abychom náš obraz Boha přinesli do diskuse úplně a nejenom zlomkovitě. Abychom toho byli schopni musí růst a prohlubovat se naše osobní společenství s Kristem a naše láska k Němu. V tomto našem společném vyznání a v tomto našem společném úkolu mezi námi neexistuje žádné rozdělení. Chceme se modlit, aby tento společný základ stále více sílil.?
Svatý otec pak rozváděl další myšlenku z prvního Janova listu, že vyznání se musí stát svědectvím, přičemž, aby mohl svědek svědčit, musí nejprve vidět, což autor listu předpokládá, a dodal:
?Protože viděl, může být svědek. Předpokládá však, že také my ? následující generace ? jsme schopni vidět, abychom mohli jakou vidoucí vydat svědectví. Prosme tedy Pána, aby nás učinil vidoucími! Pomáhejme si navzájem rozvíjet tuto schopnost, abychom pak mohli činit vidoucími také lidi naší doby, takže by i oni prostřednictvím světa, který oni sami vybudovali, dokázali znovu objevit Boha! Aby bylo možné skrze všechny historické bariéry znovu objevit Ježíše, Bohem poslaného Syna, v němž vidíme Otce. Ve verši 9 se říká, že Ježíš poslal Syna na svět, abychom měli život. Nemůžeme snad dnes konstatovat, že pouze setkáním s Ježíšem Kristem se život stane opravdu životem? Být svědkem Ježíše Krista znamená zejména být svědkem určitého způsobu života. Ve světě plném zmatků musíme nově vydávat svědectví ukazatelům, které činí život opravdu životem. Tento důležitý úkol společný všem věřícím, musíme plnit s velkou rozhodností. V této chvíli je odpovědností křesťanů činit viditelnými ony ukazatele spravedlivého života, které nám byly objasněny v Ježíši Kristu. On na své životní cestě shrnul všechna slova Písma: ?toho poslouchejte!? (Mk 9,7).?
Svou homilii Svatý otec skončil poukazem na vůdčí myšlenku celého úryvku Janova prvního listu, na lásku.
?Ve verši 16 našeho textu se nalézá nádherné slovo ?My jsme uvěřili v lásku?. Ano, v lásku člověk může věřit. Dosvědčujme naši víru tak, aby se jevila jako síla lásky, ?aby svět uvěřil?. Amen?
Plné znění promluvy Benedikta XVI. z ekumenického setkání v řezenském dómu najdete ZDE.
(RaVat)