Rádio Vaticana

Drazí přátelé!
Na tomto milostiplném místě, v Alttötingu, jsme se sešli ? seminaristé na cestě ke kněžství, kněží, řeholníci a řeholnice a členové papežského díla pro povolání ke zvláštnímu zasvěcení ? v bazilice sv. Anny před svatyní její dcery, Matky Páně. Shromáždili jsme se, abychom se ptali na své povolání ke službě Ježíši Kristu a abychom chápali toto naše povolání před zraky sv. Anny, v jejímž domě uzrálo největší povolání dějin spásy. Maria obdržela své povolání z úst Anděla. K nám do pokoje viditelně Anděl nevstupuje, ale s každým z nás má Pán svůj plán, každého z nás On volá jménem. Naším úkolem je proto stát se osobami naslouchajícími, schopnými vnímat jeho povolání, odvážnými a věrnými, abychom jej následovali a nakonec, abychom byli shledáni služebníky věrnými, kteří naložili dobře s obdrženými dary.

Víme, že Pán hledá dělníky na svou žeň. Řekl to on sám: ?Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!? (Mt 9,37). Proto jsme se sešli: abychom vznesli tuto prosbu k pánu žně. Ano, žeň Boží je obrovská a čeká na dělníky: v takzvaném Třetím světě ? v Latinské Americe, v Africe, v Asii ? lid čeká posly, kteří přinesou Evangelium pokoje, poselství Boha, který se stal člověkem. Ale i na takzvaném Západě, zde v Německu, jako i v rozlehlém Rusku by žeň mohla být velká. Nedostává se však lidí, ochotných stát se dělníky na Boží žni. Dnes stejně jako tehdy, když byl Pán pohnut soucitem nad zástupy, které mu připadaly jako ovce bez pastýře ? osoby, které pravděpodobně uměly spoustu věcí, ale nebyly schopny nahlédnout, jak dobře orientovat svůj život. Pane, pohleď na soužení této naší doby, která potřebuje posly evangelia, Tvé svědky, osoby, které ukáží cestu k ?životu v hojnosti?! Pohleď na svět a nechej se pohnout soucitem i nyní! Pohleď na svět a pošli dělníky! S touto prosbou klepeme na bránu Boží, ale s toutéž prosbou pak klepe Pán na srdce nás samotných. Pane, Ty mne chceš? Není to snad na mne příliš? Nejsem snad pro to příliš malý? ?Neboj se?, řekl Anděl Marii. ?Neboj se, nazval jsem tě jménem,? říká prostřednictvím proroka Izaiáše (43,1) nám ? každému z nás. Kam jdeme, když říkáme ?ano? k Pánovu povolání? Nejstručnější popis kněžského povolání, který platí analogicky i pro řeholníky a řeholnice, nám podává evangelista Marek, který ve vyprávění o povolání Dvanácti říká: ?Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, protože je chtěl posílat? (Mk 3,14). Být s Ním a jako poslaní být na cestě k lidem ? tyto věci jdou spolu a zároveň tvoří podstatu duchovního povolání, kněžství. Být s Ním a být posláni jsou dvě od sebe neoddělitelné věci. Pouze ten, kdo ?je s Ním?, učí se jej poznávat a může jej opravdu hlásat. Kdo je s Ním, nenechává si pro sebe, co našel, ale musí to předávat. Přichází jako Ondřej, který říká svému bratrovi Šimonovi: ?Našli jsme Mesiáše!? (J 1,41). ?A přivedl jej k Ježíši?, dodává evangelista (J 1,42). Svatý Řehoř Veliký v jedné své homilii jednou řekl, že andělé jdou se svým posláním na jakoukoliv vzdálenost a pohybují se stále v Bohu. Jsou vždycky s Ním. Svatý Řehoř, vycházejíc od andělů, myslel také na nás biskupy a kněze: kdekoli jdou, měli by vždycky ?být s Ním?. Praxe to potvrzuje: tam kde kněží z důvodů svých velkých úkolů dovolí, aby se jejich ?bytí s Pánem? stále více redukovalo, tam nakonec ztrácejí, i přes svou možná heroickou aktivitu, vnitřní sílu, která je drží. To co dělají, stává se pouze prázdným aktivismem. Být s Ním ? jak to uskutečnit? Dobře, první a nejdůležitější věcí pro kněze je denní mše svatá, slavená vždy s hlubokou vnitřní účastí. Slavíme-li ji opravdu jako modlící se osoby a spojujeme naše slova a naše konání se slovem, které nás předchází a s ritem eucharistického slavení; necháme-li se ve sv.přijímání opravdu od Něho obejmout a přijmeme-li Jej ? pak jsme s Ním.

Zásadní způsob bytí s Ním je Liturgie hodin: v ní se modlíme jako lidé, kterým je zapotřebí dialogu s Bohem, ale zahrnujeme tam také všechny ostatní, kteří nemají čas a možnost takové modlitby. Aby naše eucharistické slavení a Liturgie hodin zůstali naplněny smyslem, musíme se stále znovu věnovat duchovní četbě Písma svatého; nejenom dešifrovat a vysvětlovat slova z minulosti, ale hledat slovo, s nímž se ke mně osobně obrací Pán, tady a teď. Pouze takto budeme s to nést druhým Slovo jako Slovo přítomného a živého Boha.

Podstatný způsob bytí s Bohem je eucharistická adorace. Alttöting, díky biskupovi Schramlovi, dostal novou ?pokladnici?. Tam kde bývaly kdysi uschovány poklady minulosti, cenné historické předměty a devocionálie se dnes nalézá místo pravého pokladu Církve: trvalá přítomnost Pána ve Svátosti. Pán nám v jednom svém podobenství vypráví o pokladu ukrytém v poli; kdo jej nalezne, prodá všechno, co má, aby mohl koupit to pole, protože poklad, který je tam ukrytý, převyšuje každou jinou hodnotu. Skrytý poklad, dobro nad každé jiné dobro, je království Boží ? je Ježíš sám, Král osobně. Ve Svaté Hostii je přítomen, pravý poklad, který je nám stále dostupný. Pouze v adoraci této jeho přítomnosti se učíme přijímat jej správně ? učíme se sdílet, učíme se zevnitř slavit Eucharistii. Chtěl bych v této souvislosti citovat krásná slova Edith Stein, svaté spolupatronky Evropy: ?Pán je přítomen ve svatostánku svým božstvím i lidstvím. Je tam nikoli pro sebe, ale pro nás: protože jeho radostí je být s lidmi. A protože ví, že my, tak jak jsme, potřebujeme jeho osobní blízkost. Pro ty, kteří normálně myslí a cítí, z toho plyne, že se Jím cítí přitahováni a zdrží se u něho pokaždé, když je jim to umožněno? (Gesammelte Werke VII, 136f). Milujme bytí s Pánem! Tam s Ním můžeme mluvit o všem. Můžeme mu předložit naše prosby, naše starosti, naše úzkosti. Naše radosti. Naši vděčnost, naše zklamání, naše žádosti a naše naděje. Můžeme mu tam také stále znovu opakovat: ?Pane, pošli dělníky na svou žeň! Pomoz mi být dobrým dělníkem na tvé vinici!?

Tady v této bazilice zalétají naše myšlenky k Marii, která prožila celý svůj život zcela v ?bytí s Ježíšem? a která proto byla a dosud také je naprosto k dispozici všem lidem: votivní dary to konkrétně dokazují. A myslíme také na její svatou matku Annu a s ní na důležitost matek a otců, babiček a dědečků, myslíme na důležitost rodin jako prostředí života a modlitby, kde se lze naučit modlitbě a kde mohou zrát povolání.

Tady v Alttötingu myslím, přirozeně, zejména na dobrého bratra Konráda. On se zřekl velkého dědictví, protože chtěl následovat Ježíše Krista bez výhrad a být zcela s Ním. Jako to líčí Pán v podobenství, zvolil si pro sebe opravdu poslední místo, skromného bratra vrátného. Ve své vrátnici uskutečnil právě to, co nám svatý Marek říká o apoštolech: ?být s Ním? a ?být poslán? k lidem. Ze své cely mohl stále hledět na svatostánek, neustále ?být s Ním?. Z tohoto pohledu se naučil nevyčerpatelné dobrotě, s níž jednal s lidmi, kteří nepřetržitě zvonili u jeho dveří ? někdy poněkud zlomyslně, aby jej vyprovokovali, někdy s netrpělivostí a rámusem. Jim všem svou dobrotou a lidstvím předal bez velkých slov poselství, které mělo větší cenu než obyčejná slova. Prosme svatého bratra Konráda, aby nám pomáhal upínat náš pohled k Pánovi a pomáhal nám tak přinášet lidem lásku Boží. Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii