Drahé děti, které přistupujete k prvnímu sv. přijímání!
Drazí rodiče a vychovatelé!
Čtení, které jsme právě slyšeli, je úryvkem z posledního novozákonního spisu, tzv. knihy Zjevení. Prorokovi je dáno pohledět vzhůru, k nebi a do dáli, do budoucnosti. Právě tím však mluví také o zemi, její přítomnosti a o našem životě. Během svého života jsme totiž všichni na cestě a směřujeme k budoucnosti. Chceme jít po správné cestě: nalézt pravý život, neskončit ve slepé uličce nebo na poušti. Nechceme si nakonec říci: šel jsem špatnou cestou, můj život je nepodařený, skončil špatně. Chceme se těšit z života, chceme, jak kdysi řekl Ježíš, ?mít život v hojnosti?.
Poslyšme však proroka z knihy Zjevení. Co nám říká? Hovoří o smířeném světě. O světě, v němž jsou lidé všech ?národů, kmenů, plemen a jazyků? (7,9) shromážděni v radosti. Jak se může stát něco takového? Jaká cesta k tomu vede? První, nejdůležitější věcí je, že tyto osoby žijí s Bohem, On ?s nimi bude bydlet? (7,15), říká naše čtení. Co znamená, že ?s nimi bude bydlet?? Kde to je? Jak tam můžeme dojít? Prorok patrně ukazuje na první kapitolu Janova evangelia, kde čteme: ?A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi? (1,14). Bůh od nás není daleko, v nějakém velice vzdáleném místě ve vesmíru, kam se nikdo nemůže dostat. On bude bydlet s námi: v Ježíši se stal jedním z nás, s tělem a krví jako my. On sám ve svém Těle zůstává mezi námi jako jeden z nás. Můžeme mu říkat Ty a mluvit s Ním. Slyší nás a jsme-li pozorní, slyšíme, že také odpovídá.
Opakuji: v Ježíši přebývá Bůh mezi námi. Avšak opakuji také: Kde se tak stane? Na tuto otázku nám dnešní čtení dává dvě odpovědi. Říká o smířených lidech, že ?si vyprali roucho do běla v Beránkově krvi? (7,14). To nám zní velice podivně. V šifrovaném jazyku proroka to znamená narážku na křest. Slovo o ?Beránkově krvi? ukazuje na lásku, kterou Ježíš uchoval až do kruté smrti. Tato božská a zároveň lidská láska je lázeň, do níž nás On ponořuje ve křtu; lázeň, v níž nás omývá, abychom byli čistí a mohli přistoupit k Bohu a mohli žít spolu s ním. Křest je však jenom začátek. Kráčíme-li s Ježíšem, ve víře a v životě s Ním, jeho láska se nás dotýká, aby nás očistila a učinila zářivými. Starověký svět pokládal bílou za barvu světla. Bílé šaty znamenají, že se ve víře stáváme světlem, odkládáme temnotu, lež, přetvářku, zlo vůbec a stáváme se průzračnými osobami, připravenými pro Boha. Křestní roucho stejně jako oděv prvního sv. přijímání nám to mají připomínat a říci nám: soužití s Ježíšem a společenstvím věřících, v Církvi, stáváš se Ty sám zářící osobou, osobou pravdy a dobroty ? osobou, z níž vyzařuje jas dobroty, dobroty samotného Boha.
Druhou odpovědí na otázku ?kde nalezneme Ježíše? nám prorok znovu dává svým šifrovaným jazykem. Říká nám, že Beránek vede množství osob z každé kultury a národa k pramenům živé vody. Bez vody není život. To věděli dobře ti, jejichž vlast sousedila s pouští. Pramenitá voda se tak pro ně stala největším symbolem života. Beránek, tzn. Ježíš, vede lidi k pramenům života. Součástí těchto pramenů života je Písmo svaté, ve kterém k nám mluví Bůh a učí nás správně žít. Opravdovým pramenem je sám Ježíš, v němž se nám dává Bůh. A dělá to především ve svatém přijímání, v němž můžeme, abych tak řekl, pít přímo z pramene života: On přichází k nám a sjednocuje se s každým z nás. Můžeme to říci: Eucharistie, Svaté Přijímání tvoří společenství, které překračuje všechny hranice a objímá všechny jazyky ? univerzální Církev, v níž mluví a žije s námi Bůh. A takto musíme chápat sv. přijímání: jako setkání s Ježíšem, s Bohem samým, který nás vede k pramenům opravdového života.
Drazí rodiče! Chtěl bych vás co nejsrdečněji vyzvat, abyste pomáhali vašim dětem věřit a provázeli je na jejich cestě k Přijímání, v jejich cestě k Ježíšovi a s Ježíšem. Prosím vás, choďte spolu s vašimi dětmi do kostela účastnit se nedělní eucharistie! Uvidíte, že to není ztracený čas, ale že je to naopak to, co drží rodinu v jednotě tím, že jí poskytuje střed. Neděle se stává krásnější, celý týden stává krásnějším, když se společně účastníte nedělní liturgie. A prosím vás, modlete se spolu také doma: u stolu a před spaním. Modlitba nás vede nejen k Bohu, ale také jednoho ke druhému. Je to síla pokoje a radosti. Život v rodině se stává slavnostnějším a dostává větší rozlet, když je tam přítomen Bůh a jeho blízkost se zakouší v modlitbě.
Drazí učitelé náboženství a drazí vychovatelé! Ze srdce vás prosím, abyste ve škole měli na paměti hledání Boha, onoho Boha, který se nám v Ježíši Kristu stal viditelným. Vím, že v našem pluralistickém světě je obtížné začít ve škole mluvit o víře. Ale je zcela nedostatečné, když děti a mládež získávají ve škole pouze technické poznatky a schopnosti, a nikoli kritéria, která dávají poznatkům a schopnostem orientaci a smysl. Povzbuzujte žáky ke kladení otázek nejen po tom či onom, ale otázek, které se v souvislosti s naším životem ptají ?odkud? a ?kam?. Pomáhejte jim uvědomovat si, že všechny odpovědi, které nedosahují až k Bohu jsou příliš krátké.
Drazí pastýři duší a vy všichni, kteří jste aktivní ve farnosti! Prosím vás, abyste dělali všechno, co je možné proto, aby byla farnost pro lidi vnitřním domovem, velkou rodinou, v níž současně zakoušíme ještě větší rodinu univerzální Církve a učíme se pomocí liturgie, katecheze a všemi projevy farního života kráčet společně po cestě pravého života.
Všechny tři místa formace ? rodina, škola a farnost ? jdou spolu a pomáhají nám nacházet cestu k pramenům života, k ?životu v hojnosti?. Amen.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii
odeslat článek
vytisknout článek
