Drahý bratře v biskupském úřadě,
drazí bratři a sestry!
Chtěl bych v první řadě poděkovat Pánu za dnešní prosté a důvěrné setkání na místě, kde při pohledu na ikonu Svaté tváře můžeme rozjímat o tajemství Boží lásky. Vám všem přítomným patří můj vřelý dík za srdečné uvítání, ochotu a prozíravost, se kterou jste přijali tuto mou soukromou pouť. Zdravím zejména vašeho arcibiskupa, jenž před chvílí tlumočil vámi sdílené pocity. Díky za dary, které jste mi věnovali a kterých si velmi cením právě pro jejich význam jakožto ?znamení?, jak je nazval Mons. Forte. Jsou totiž znameními vřelého a opravdového společenství, jež pojí lid tohoto drahého abruzzského kraje s Petrovým nástupcem. Zvláštní pozdrav patří vám, zde přítomným kněžím, řeholníkům a řeholnicím i seminaristům. Poněvadž není možné setkat se s celou diecézní komunitou, jsem rád, že ji představujete vy, lidé oddaní služebnému kněžství a zasvěcenému životu nebo ke kněžství směřující. Lidé, které s potěšením považuji za zamilované do Krista a Jím přitahované, kteří celý svůj život zasvětili soustavnému hledání jeho Svaté Tváře. Svůj vděk bych chtěl vyjádřit také hostitelské komunitě otců kapucínů, jež již po staletí pečuje o tuto svatyni představující cíl mnoha poutníků.
Když jsem se před chvílí modlil, myslel jsem na první dva apoštoly, kteří povzbuzeni Janem Křtitelem, následovali Ježíše u řeky Jordánu, jak čteme na začátku Janova evangelia (srov. J 1,35-37). Evangelista vypráví, že Ježíš se k nim obrátil a zeptal se jich: ?Co hledáte?? Oni odpověděli: ?Rabbi, kde bydlíš?? A on: ?Pojďte a uvidíte? (srov. J 1,38-39). Ještě tentýž den jej oba následovali a učinili nezapomenutelnou zkušenost, která je přiměla říci: ?Našli jsme Mesiáše!? (J 1,41). Ten, koho před chvílí považovali za obyčejného ?rabbiho?, se ukázal mít velmi přesnou totožnost, staletími očekávanou totožnost Krista. Jak dlouhou cestu však ještě ve skutečnosti měli tito učedníci před sebou! Nedovedli si ani představit, jak hluboké by mohlo být tajemství Ježíše z Nazareta, jak nevyzpytatelnou a záhadnou by se mohla stát jeho ?tvář?. Její tajemnost je tak veliká, že po třech letech prožitých společně uslyší jeden z nich, Filip, při poslední Večeři: ?Tak dlouho jsem s vámi a ty mne neznáš, Filipe?? A poté následují slova vyjadřující naprostou novost Ježíšova zjevení: ?Kdo viděl mne, viděl Otce? (J 14,9). Teprve po jeho utrpení, když jej potkají vzkříšeného a když Duch osvítí jejich mysli a jejich srdce, apoštolové porozumějí významu slov, které jim Ježíš řekl, a uznají v Něm Božího syna, Mesiáše přislíbeného ke spáse světa. Potom se stanou jeho neúnavnými posly a odvážnými svědky ochotnými podstoupit i mučednictví.
?Kdo viděl mne, viděl Otce?. Ano, drazí bratři a sestry, abychom ?viděli Boha?, je třeba poznat Krista a nechat se prostoupit jeho Duchem, jenž uvádí věřící ?do celé pravdy? (srov. J 16,13). Kdo se setká s Ježíšem, kdo se Jím nechá přitáhnout a je připraven jej následovat až k oběti života, osobně zakusí, jako On na kříži, že pouze ?zrno?, které padne do země a odumře, ?přinese hojný užitek? (srov. J 12,24). Toto je Kristova cesta, cesta absolutní lásky, jež přemáhá smrt; kdo se po ní vydá a ?nenávidí svůj život na tomto světě, uchová si ho pro život věčný? (J 12,25). Žije totiž v Bohu už na této zemi, upoután a proměněn jasem jeho tváře. Toto je zkušenost pravých přátel Božích, svatých, kteří v bratřích, zejména těch nejchudších a potřebných, poznali a milovali tvář Boha, o níž dlouze a s láskou rozjímali v modlitbě. Oni jsou pro nás povzbudivými příklady hodnými následování, ujišťují nás o tom, že vydáme-li se věrně touto cestou, cestou lásky, pak se také my, jak zpívá Žalmista, nasytíme přítomností Boží (srov. Ž 16[17],15).
?Jesu... quam bonus te quaerentibus!? ? Jak jsi dobrý, Ježíši, k těm, kdo Tebe hledají!?, zpívali jste před chvílí ve starobylém hymnu ?Jesu, dulcis memoria?, který bývá připisován sv. Bernardovi. Je to hymnus, jenž na tomto poutním místě zasvěceném Svaté Tváři nabývá jedinečné výmluvnosti a odkazuje k myšlenkám Žalmu č. 23 (24): ?To je pokolení těch, kdo po něm touží, kdo hledají tvář Jakubova Boha? (v. 6). Avšak kdo je tím ?pokolením?, které hledá Boží tvář, jaké pokolení je hodné ?vystoupit na Hospodinovu horu? a ?stát na jeho svatém místě?? Žalmista vysvětluje: jsou to ti, jež mají ?nevinné ruce a čisté srdce?, jež neklamou, jež nepřísahají křivě ke škodě bližního (srov. v. 3-4). K tomu, abychom vstoupili do společenství s Kristem, rozjímali o jeho tváři a rozpoznali ji ve tvářích bratří a každodenních událostech, je tedy zapotřebí ?nevinných rukou a čistého srdce?. Nevinných rukou, totiž bytí osvíceného pravdou lásky, která přemáhá lhostejnost, pochybnost, lež a sobectví; a kromě toho je zapotřebí také čistých srdcí, srdcí uchvácených božskou krásou, srdcí, do nichž je vtištěna Kristova tvář, jak ve své modlitbě ke Svaté Tváři říká malá Terezie z Lisieux.
Drazí kněží, zůstává-li vtištěna ve vás, pastýřích Kristova stádce, svatost Jeho Tváře, nebojte se, neboť i věřící svěření vaší péči Jí budou uchváceni a proměněni. A vy, seminaristé, jež se připravujete být zodpovědnými průvodci křesťanského lidu, nenechte se přitahovat ničím jiným než Ježíšem a touhou sloužit jeho církvi. A podobně bych rád přál i vám, řeholníci a řeholnice, aby každá vaše činnost byla viditelným odrazem Boží dobroty a milosrdenství. ?Hledám Tvou Tvář, Pane?: hledání Ježíšovy Tváře musí být touhou všech nás křesťanů, my jsme totiž ?pokolením?, které nyní hledá jeho tvář, tvář ?Jakubova Boha?. Vytrváme-li v hledání Hospodinovy tváře, bude na konci naší pozemské pouti On, Ježíš, naší věčnou radostí, naší odměnou a slávou navždy: ?Sis Jesu nostrum gaudium, qui es futurus praemium: sit nostra in te gloria, per cuncta semper saecula?.
Toto je jistota, která oživovala svaté vašeho kraje, mezi nimiž bych rád zmínil zvláště Gabriela od Bolestné Panny Marie a Kamila de Lellis, jimž patří naše uctivá vzpomínka a naše modlitba. Se zvláštní úctou se však nyní obracíme na ?Královnu všech svatých?, Pannu Marii, které jsou zasvěceny mnohé svatyně a kaple roztroušené v údolích a horách kraje Abruzzo. Kéž nám Stvořitelova Matka pomáhá také v tom, abychom respektovali přírodu, velký Boží dar, jenž zde můžeme obdivovat při pohledu na tyto nádherné hory, které nás obklopují. Tento dar je však stále vystaven vážnému nebezpečí, totiž že bude znehodnocen, je tedy třeba jej s naléhavostí bránit a ochraňovat. A je to právě naléhavost, jak poznamenal váš arcibiskup, jež je příhodně zdůrazňována u příležitosti Dne úvah a modliteb za záchranu stvoření, který dnes slaví církev v Itálii.
Drazí bratři a sestry, ještě jednou vám děkuji, že jste se zúčastnili našeho setkání, a vám všem i vašim drahým uděluji Boží požehnání starobylou biblickou formulí: ?Hospodin ať vám žehná a ať je vaší stráží. Ať nad vámi rozjasní svou tvář a smiluje se nad vámi. Ať k vám svou tvář obrátí a naplní vás pokojem.? (Num 6,24-26) Amen.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii
odeslat článek
vytisknout článek
