Rádio Vaticana

Vatikán. Papež Benedikt XVI. včera večer zahájil v bazilice sv.Jana na Lateránu konferenci římské diecéze na téma Radost víry a výchova nových generací. V úvodu své promluvy Svatý otec připomněl, že první podnět k pastorační pozornosti zaměřené na rodiny a mladou generaci v římské diecézi dal již před deseti lety Jan Pavel II. svou myšlenkou o Městské misii.

Potřeba náboženské výchovy nových generací je úkol stále nový, připomněl Benedikt XVI., ?neboť odhalit krásu a radost víry je cesta, po níž se vydávají stále nové generace a do této cesty vkládají to, co je každému člověku nejvlastnější, tedy srdce, mysl, svobodu a hluboký vztah s Pánem.?

?Radost víry je radost, která má být sdílená, jak píše apoštol Jan: To, co jsme slyšeli a viděli (Slovo života), to zvěstujeme i vám, kteří s námi máte společenství... aby vaše radost byla úplná.? (1 Jan 1,3 ? 4). Proto je výchova nových generací ve víře stále velkým a základním úkolem, který se týká celého křesťanského společenství.?

Důležitost tohoto úkolu je pak podle Svatého otce o to naléhavější při pohledu na současnou sekularizovanou společnost a kulturu. V ní lze rozeznat dvě linie, kterou jsou protichůdné křesťanské zvěsti a mají velký vliv na mladé lidi, kteří stojí před životními volbami: Jedna je agnosticismus, který se snaží umlčet náboženský cit a smysl uložený do naší přirozenosti a nahradit ho kalkulem a vypočítavostí. Druhá je relativismus, který popírá všechno posvátné, tradiční hodnoty obrací naruby a tím činí osoby ještě nevyrovnanější, zranitelnější a nejistější.

Právě do této situace přicházíme dnes s novou potřebou hlásat Kristovo evangelium jako radostnou zprávu, která ? a v této souvislosti připomněl Svatý otec svou encykliku Deus caristas est ? vychází ze setkání, z radostného prožitku lásky, z poznání, že jsme Bohem milováni, a dokonce, že jsme tak milováni, že za naší spásu dal Bůh svého Syna, aby On svou ?smrtí naši smrt přemohl a Vzkříšením obnovil život.? Tento prožitek lásky je třeba učinit konkrétním, tak, aby jej bylo možné předat novým generacím. To je úkol pro rodiče, kněze, katechety, vychovatele.

?Především dospívající a mladí, kteří uvnitř sebe pociťují silnou potřebu lásky, se musí zbavit přetrvávajícího předsudku, že křesťanství svými přikázáními a zákazy klade překážky radostné lásce a že brání plnému prožitku štěstí, které plyne ze vzájemné lásky muže a ženy. Naopak, křesťanská víra a etika nechtějí udusit, ale oživit a posilnit lásku, učinit ji svobodnou, a to je smysl deseti přikázání, které nejsou sérií NE, ale velkým ANO lásce a životu.?

Láska mezi mužem a ženou směřuje k přesahu sebe samé, aby se stala základem opravdové radosti a i odpovědí na lidskou touhu po věčnosti. Proto se může plně realizovat jen v manželství, zdůraznil Svatý otec.
Z křesťanského pohledu nelze oddělit lásku k Bohu od lásky k bližnímu, a právě dnes se jeví potřeba, učinit ji více konkrétní v pomoci bližním. V konkrétním vztahu k druhým pak můžeme naplňovat druhý rozměr víry, který je v osobním vztahu, v osobním odevzdání se Ježíši Kristu. Jen On totiž může naplnit naše srdce opravdovou radostí a svobodou. V Něm se také naplňují všechny aspirace lidského rozumu. Proto Svatý otec rovněž povzbudil mladé lidi a jejich vychovatele ve víře, aby se nebáli konfrontovat s všemi poznatky vědy a poznání. Nesmějí však zapomínat, že na cestě Pravdy a Lásky, kterou je Kristus, je nejúčinnějším nástrojem a pomocí modlitba. V ní nacházíme autentické a plné spojení s apoštoly a Pannou Marií ve večeřadle, v ní prožíváme plné společenství církve shromážděné před Eucharistií, v ní nacházíme i svá konkrétní životní povolání.

Jak na závěr připomněl mládeži Svatý otec, je to cesta, která vede k opravdové radosti a smyslu života i tam, kde se v hluku denních událostí zapomíná na Boha, a mezi tyto oblasti patří v jistém smyslu i Řím. ?Z tohoto zapomínání pochází pocit prázdnoty a nespokojenosti. Právě porto jsme povoláni k tomu, abychom se stali svědky naděje, misionáři živého Boha, a tak pomáhali všem naším bratřím nalézt smysl a radost života,? zdůraznil na závěr Benedikt XVI.

(pec)