Drazí bratři a sestry,
v den Letnic Duch svatý mocně sestoupil na apoštoly, a tak začalo poslání církve ve světě. Na toto poslání připravoval apoštoly sám Ježíš, když se jim po svém zmrtvýchvstání několikrát zjevil (srov. Sk 1, 3). Před svým nanebevstoupením jim přikázal, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ale aby čekali, až se naplní Otcův přislib (srov. Sk 1, 4-5). Žádal je, aby zůstali pohromadě a připravili se na dar Ducha svatého. Spolu s Marií se tedy shromáždili ve večeřadle, společně se pomodlili a očekávali slíbenou událost (srov. Sk 1, 14).
Zůstat pospolu ? tuto podmínku stanovil Ježíš pro apoštoly, aby mohli přijmout dar Ducha svatého. Předpokladem svornosti byla jejich dlouhotrvající modlitba. Tato událost z počátků dějin církve může být příkladem pro každé křesťanské společenství. Mnohdy se setkáváme s názorem, že účinnost misionářské mise závisí hlavně na její pečlivé přípravě a následném úsilí vytyčené cíle uskutečnit. Jistě, Pán požaduje naši spolupráci, ale před každou naší odpovědí je nutná jeho iniciativa ? jeho Duch svatý je hlavním protagonistou církve. Kořeny našeho bytí a našeho jednání sahají až do moudrého a prozřetelného mlčení Boha.
Obrazy, které užívá sv. Lukáš k popisu sestoupení Ducha svatého ? vichr a oheň, připomínají událost na hoře Sinaji, kde se Bůh zjevil izraelskému lidu a uzavřel s ním smlouvu (srov. Ex 19, 3). Svátek hory Sinaje, jenž Izrael slavil 50. den po Velikonocích, byl Svátkem smlouvy. Když sv. Lukáš mluví o ohnivých jazycích (srov. Sk 2, 3), chce Letnice představit jako novou horu Sinaj, jako Svátek nové smlouvy, v němž je úmluva s Izraelem rozšířena na všechny národy světa. Církev je katolickou a má misionářský ráz od svého vzniku. Skutečnost, že spása je všeobecná, je výmluvně ozřejměna výčtem jednotlivých národů, jejichž členové naslouchají prvnímu hlásání apoštolů (srov. Sk 2, 9-11).
Boží lid, který byl na hoře Sinaji poprvé seskupen, je dnes rozšířen tak, že nezná žádné hranice a nečiní rozdílu mezi rasami či kulturami, prostorem či časem. Na rozdíl od toho, co se stalo s Babylonskou věží (srov. Gen 11, 1-9), když lidé, kteří si umínili postavit vlastníma rukama cestu do nebe, nakonec pozbyli samotnou schopnost mezi sebou se domluvit, nám o Letnicích Duch díky daru řeči dosvědčuje, že jeho přítomnost přetváří zmatek ve společenství. Pýcha a sobectví lidi vždy rozděluje, staví zdi lhostejnosti, nenávisti a násilí. Duch svatý naopak činí srdce schopnými rozumět řeči všech, protože znovu a znovu buduje mosty autentické komunikace mezi zemí a nebem. Duch svatý je láska.
Ale jak vstoupit do tajemství Ducha svatého, jak chápat tajemství lásky? Dnešní úryvek z evangelia nás zavádí do večeřadla, kde po Poslední večeři apoštoly naplňuje pocit zmatku a úzkosti. Vždyť Ježíšova slova vyvolávají zneklidňující otázky: On mluví o nenávisti světa k Němu a k jeho učedníkům, mluví o tajemném odchodu a je ještě tolik věcí, jež by měly být řečeny, ale v této chvíli apoštolové nejsou s to takovou tíhu unést (srov. Jan 16, 12). Aby je Pán posílil, vysvětluje, proč musí odejít, a slibuje, že pošle utěšitele, Ducha Otce, a ten jim odhalí skutečnost, že Kristovo dílo je dílem lásky ? Jeho lásky, která se obětovala, Otcovy lásky, z nějž pochází.
Toto je tajemství Letnic ? Duch svatý osvětluje lidského ducha a tím, že zjevuje ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista, ukazuje cestu, jak se mu stát podobnějšími, totiž být ?výrazem a nástrojem lásky, která z něho vyvěrá? (Deus caritas est, 33). Církev se dnes jako na svém počátku spolu s Marií modlí: Veni Sancte Spiritus! ? Přijď Duchu svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nich oheň své lásky! Amen.
Před modlitbou Regina Coeli Svatý otec dodal:
Dnešní slavnost Letnic nás vyzývá, abychom se vrátili k počátkům církve, která se podle 2. Vatikánského koncilu ?díky sestoupení Ducha rozšířila ve světě? (Lumen gentium, 2). O Letnicích se církev stala jedinou, svatou, katolickou a apoštolskou; přijala misionářský ráz s darem mluvit všemi jazyky světa, protože Radostná zvěst o Boží lásce je určena všem národům. A koncil dodává: ?Duch vede církev k celistvé pravdě, sjednocuje ji ve společenství a ve službě, poskytuje jí různé hierarchické a charismatické dary, jimiž jí ukazuje cestu, a zdobí ji svými plody (idib. 4). Mezi uskupeními, která v Církvi vznikla díky působení Ducha, jsou například i hnutí a církevní společenství, s nimiž jsem se včera měl tu čest setkat na tomto náměstí při jejich velkém, celosvětovém setkání. Jak rád říkával papež Jan Pavel II, celá církev je jediným velkým hnutím, oživovaným Duchem svatým, řekou, která teče napříč dějinami, aby je zavlažovala Boží milostí a oplodňovala životem, dobrotou, krásou, spravedlností a mírem.
Přeložil P. Josef Koláček, SJ
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
