VaticanNews.va

   18. 10. 2018

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.4968
Poslechem z webových stránek.3175
Četbou textů na webových stránkách.5039
Poslechem i četbou.3092


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Papež varoval před „zdvořilými“ démony, kteří přinášejí zesvětštění

Papež: Pozor na dokonalé křesťany!

Papež: Ježíš nás zve, abychom se vrátili k pramenům radosti


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Seriály

 Ze zápisníku diplomata 

27.4.2006 

Tatínku, co je to závist?

Pavel Jajtner

Píše se rok 1996. Park zámku Schönbrunn ve Vídni. Můj šestiletý syn Honzík se mě na procházce ptá: "Tati, a co to je vlastně závist?".

To není snadná otázka - jak už to u dětí, které začínají objevovat ten druhý - nehmotný - svět, bývá. Přemýšlím, jak bych mu význam onoho abstraktního slova vysvětlil a tu mě napadá povědět mu příběh. Vím, že příběhy miluje a dychtí po nich, každý večer musí mít svou pohádku, a když mu ji má žena nebo já povíme, žadoní o další. A povídám mu příběh o Sněhurce a zlé královně. A on naslouchá s otevřenou pusou. Až příběh skončí - šťastně - jak jinak - budeme oba o něco bohatší, já o radost, kterou má člověk vždycky, když pomáhá druhým objevovat krásy světa, zvlášť svým vlastním dětem, on bude navždy vědět, co znamená závist a bude si pamatovat tento příběh do konce svého života tak, jako já si pamatuji příběhy, které mi vyprávěla moje maminka.
Nevím, kolik divů světa bych napočítal, ale příběh bude vždycky mezi nimi. Léta jsem pouze tušil, jakou má příběh hodnotu. To proto, že vše, co má takovou hodnotu, že se nedá vyjádřit ani všemi slovy světa, ani všemi jeho poklady, přijímáme jako samozřejmost. Jako zdraví, které užíváme, aniž známe jeho hodnotu, kterou dokážeme plně ocenit až tehdy, když jsme je ztratili. Teď už vím, že příběh je jedním z největších divů světa. Je to stejný zázrak, jako život sám.

Jednotlivý životní osud je vždy jedinečným příběhem. A příběh je to, co zajímá lidi ze všeho nejvíce. Jeho síla spočívá v tom, že je obrazem, ilustrací. Moc obrazu je větší, než moc tisíců slov. Tak příběh, který se skutečně stal, ač sám utkán ze slov, není pouhým součtem těchto slov, ale je jejich násobkem. Příběhy jiných se stávají součástí našich vlastních příběhů, protože vždy obsahují nějakou pravdu a předmět zamyšlení. Milujeme příběhy, protože je můžeme porovnávat s tím, co jsme sami zažili a protože je sami můžeme domýšlet, dotvářet a psát dál.

Každý člověk má svůj příběh. A jeho příběh je vlastně to nejcennější, co má. Těžko totiž může poznání nějakého člověka přesáhnout to, co už lidstvo jako poznání drží, to, co je někde na světě v nějaké knize napsáno. Ale ne tak příběh. Každý lidský osud je neopakovatelným příběhem, tak, jako život sám. Milión osudů je milión jedinečných příběhů, z nichž žádný se neopakuje. I když se sobě mohou podobat, nikdy nejsou stejné.

Lidský život je pomíjivé mihnutí se na této nemocné kuličce. Člověk se celý život něco učí, těžce dobývá nové a nové poznání a získává nové zkušenosti. Jednoho dne, po všem tom pachtění, se cosi stane a stroj našeho těla, tisíckrát složitější než kterýkoliv stroj sestavený a vymyšlený člověkem, se zastaví, miliardy buněk přestanou spolupracovat a složité sloučeniny se začnou rozkládat. Co by byl člověk, pokud by byl pouze shlukem buněk a tkání? Ale, jak věříme, člověk je víc a je tudíž velká škoda, že většina prostých lidských příběhů zůstává nám ostatním utajena. Protože nikdy nebyly napsány, nikdy se s nimi nemohlo potkat víc lidí. Kromě těch, kterým byly vyprávěny, nebo kteří je spoluprožívali.

Nejdokonalejší příběhy vždycky přináší život sám. Nejbujnější fantazie bledne při konfrontaci s příběhy, které přinesl život. Nejkrásnější příběhy nelze vymyslet. Nejkrásnější příběhy se musely stát. Proto nás tak oslovuje Starý zákon i Evangelia. Proto nejvíce milujeme ty autory, kteří píší své příběhy, takové, jejichž hloubka, síla a krása spočívá v tom, že se skutečně staly. Teprve poté, co jsem hodně čítal Pagnola, Saroyana, Exupéryho, ale i Němcovou, Baara nebo Čapka, jsem pochopil, že právě v těch nejprostších příbězích je ukryta největší krása a síla.

O co bychom byli jako lidé a jako lidstvo chudší, kdybychom neznali příběhy dánského prince Hamleta nebo Othellův příběh lásky a žárlivosti, důvěřivosti a podlosti, věrnosti a zrady? O co více chyb bychom museli učinit, kdybychom neznali příběhy českého Honzy či chytré horákyně?
Milujeme příběhy a ta láska se rodí s našimi prvními krůčky batolete a s našimi prvními slůvky človíčka konfrontovaného s divem žití. O tom, co je statečnost, věrnost, láska, nenávist, lakota a zrada nejlépe vypráví příběh. Kdo zná příběh Robinsona Crusoea z Yorku, bude celý život chápat nezbytnost úcty k rodičům, trýzeň samoty a dobrodiní společenství. Omračující Micheangelova freska Posledního soudu v Sixtinské kapli je příběh. A není pochyb o tom, že vůbec ten nejdůležitější.

Není nic, co by mělo pro člověka větší význam než příběh. Naučit se řemeslu, vystudovat školu - to vše jsou příběhy. Milujeme příběhy, protože jsou součástí naší existence a sama naše existence není nic jiného než příběh. Osudy miliónů neznámých nás nezaujmou a nedojmou tak, jako jeden jediný konkrétní lidský osud. Utrpení a smrt, štěstí a láska blízkého člověka nás zajímá, dojímá, bolí i těší mnohem víc než utrpení a smrt, štěstí a láska člověka vzdáleného, cizího, protože člověk blízký patří do našeho příběhu a my jsme součástí jeho příběhu.

Skrze literaturu, film a divadlo si osvojujeme příběhy vzdálených a cizích lidí, stáváme se součástí těchto příběhů a tyto příběhy se stávají součástí nás samých.
Skrze příběhy se stáváme přáteli hrdinů těchto příběhů a náš svět se tak rozšiřuje a obohacuje.

Další články z podrubriky Ze zápisníku diplomata

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2018 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Neláska je prvním krokem k vraždě

Františkova mariánská víra: „V Medžugorje je milost, ale chybí rozlišování...“

Papež František soukromě přijal vrchního imáma Al-Azhar

Otec Daniel Ange: Mladí od nás chtějí evangelium v celé radikálnosti

Papež: Pozor na dokonalé křesťany!

Hlad vymýtí konkrétní skutky, nikoli konference a honosné publikace, píše papež do FAO

Papež představil státnímu sekretariátu Svatého stolce nového substituta

Papež: Každý katolík má být mučedník, protože mučednictví znamená svědectví

Petrův nástupce přijal polského prezidenta

František navštívil Benedikta XVI.

Nesmíme se poddat démonům války, vzkazuje papež na mezináboženské setkání

Papežské videoposelství k říjnovému úmyslu Apoštolátu modlitby

 Nově na webu
Svatý otec: O přikázáních - Lhostejnost zabíjí

Publicistika: Proč modlitba ke svatému archanděli Michaelovi?

Publicistika: Pravda nás osvobodí

Rozhovory: V případech pedofilie jsem nikdy neudělil milost,

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv říjen 18
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

Starší zprávy >

Náš tip

O teologii manželství

Božím lidem je třeba se stát

Bůh nebrání pravdu na úkor lásky, ani lásku na úkor pravdy či rovnováhu na úkor obojího