Drazí otcové a bratři Tovaryšstva Ježíšova,
s velkou radostí se s vámi setkávám v této historické Bazilice sv. Petra, po mši svaté, kterou pro vás sloužil kardinál Angelo Sodano, můj státní sekretář, u příležitosti různých jubilejních výročí ignaciánské rodiny. K vám všem se obracím se srdečným pozdravem. Na prvním místě zdravím generálního představeného Petera-Hanse Kolvenbacha a děkuji mu za zdvořilá slova, jimiž vyjádřil vaše společné pocity. Zdravím pány kardinály, biskupy a kněze, kteří se této dnešní oslavy účastní. Spolu s otci a bratry zdravím i zde přítomné přátele Tovaryšstva Ježíšova a mezi nimi mnoho řeholníků a řeholnic, členů Komunity křesťanského života a Apoštolátu modlitby, žáky a bývalé žáky s jejich rodinami z Říma, Itálie a ze Stonyhurstu v Anglii, profesory a studenty univerzit a četné spolupracovníky a spolupracovnice. Vaše dnešní návštěva mi poskytuje příležitost spolu s vámi poděkovat Pánu, že dal vašemu Tovaryšstvu dar mužů mimořádné svatosti a vynikající apoštolské horlivosti, jako jsou Ignác z Loyoly, sv. František Xaverský a blahoslavený Petr Faber. Jsou pro vás otci a zakladateli, je tedy správné, že v tento rok staletých výročí na ně s vděčností vzpomínáte a hledíte na ně jako na osvícené a bezpečné vůdce své duchovní cesty a své apoštolské horlivosti.
Svatý Ignác byl především Božím člověkem, který dal na první místo svého života Boha, jeho větší slávu a větší službu jemu. Byl to muž vroucí modlitby, jejímž ohniskem a vyvrcholením byla každodenní eucharistická oběť. Díky tomu zanechal svým následovníkům cenné duchovní dědictví, které nesmí být ztraceno či zapomenuto. Právě proto, že byl sv. Ignác Božím mužem, byl věrným služebníkem církve, v níž viděl a uctíval nevěstu Pána a matku křesťanů. A z touhy sloužit církvi co nejužitečnějším způsobem se zrodil slib zvláštní poslušnosti papeži, kterého on sám označil jako ?náš počátek a hlavní základ? (Konstituce Tovaryšstva Ježíšova, str. 1, 162). Tento církevní, tak specifický charakter Tovaryšstva Ježíšova ať je i nadále přítomen ve vás i ve vaší apoštolské činnosti, drazí jezuité, abyste mohli věrně vyjít vstříc aktuálním naléhavým potřebám církve. Mezi nimi bych chtěl zvláště poukázat na kulturní nasazení v oblasti teologie a filozofie, tradičních oblastech apoštolské přítomnosti Tovaryšstva Ježíšova, jakož i na dialog s moderní kulturou, která navzdory tomu, že se na jedné straně může pochlubit úžasným pokrokem v oblasti vědy, zůstává silně poznamenána pozitivistickým a materialistickým scientismem. Jistě, úsilí podporovat v upřímné spolupráci s jinými církevními skutečnostmi kulturu inspirovanou hodnotami evangelia vyžaduje intenzivní duchovní a kulturní přípravu. Právě proto sv. Ignác chtěl, aby byli mladí jezuité dlouhá léta formováni v duchovním životě a ve studiích. Je dobré, aby vzhledem k rostoucímu rozsahu a složitosti moderní kultury byla tato tradice udržována a posilována. Sv. Ignác měl také velmi na srdci křesťanskou výchovu a formování mladých v oblasti kultury ? odtud vzešel podnět ke zřizování ?kolejí?, které se pak po jeho smrti z Evropy rozšířily i do jiných zemí. Drazí jezuité, pokračujte v tomto důležitém apoštolátu ve stejném duchu jako jeho zakladatel.
Mluvím-li o sv. Ignáci, nemohu opomenout vzpomínku na sv. Františka Xaverského, jehož 500. výročí narození se slavilo 7. dubna. Nejenže se jejich životní osudy na dlouhé roky spojily mezi Paříží a Římem, prodchnula jimi také stejná touha, dalo by se říci jediná vášeň, jež jim v jejich odlišných lidských osudech byla oporou ? vášeň vzdávat Trojjedinému Bohu stále větší slávu a zasazovat se o hlásání Kristova evangelia národům, které jej neznají. Sv. František Xaverský, jehož můj předchůdce Pius XI., blahé paměti, prohlásil za patrona katolických misií, si uvědomil, že jeho posláním je ?otevřít nové cesty? evangeliu ?na nezměrném asijském kontinentu?. Jeho apoštolát na Východě trval pouze deset let, ale jeho přínos se v průběhu čtyř a půl století trvající existence Tovaryšstva Ježíšova ukázal být mimořádným, neboť podle jeho příkladu se mnozí mladí jezuité vydali na misionářská poslání a výzva, aby se v misijní činnosti ve velkých asijských zemích pokračovalo, je aktuální dodnes.
Působil-li František Xaverský v zemích Východu, jeho spolubratr a přítel z pařížských dob, blahoslavený Petr Faber (narozený 13. dubna 1506), pracoval v zemích, kde křesťané toužili po opravdové reformě církve. Skromný, citlivý muž s bohatým vnitřním životem a s darem navazovat přátelské vztahy s různými typy lidí motivoval mnoho mladých, aby se stali členy tovaryšstva. Blahoslavený Faber strávil svůj krátký život v různých evropských zemích, zvláště v Německu, kde se z příkazu Pavla III. účastnil zemských sněmů ve Wormsu, Řezně a ve Špýru a rozhovorů s vůdci reformace. Takto měl mimořádnou možnost dostát slibu poslušnosti papežovi ?týkajícího se misií? a stal se pro všechny budoucí jezuity vzorem hodným následování.
Drazí otcové a bratři tovaryšstva, se zvláštní úctou dnes hledíte k blahoslavené Panně Marii se vzpomínkou na 22. duben 1541, kdy Ignác se svými prvními druhy před obrazem Panny Marie v Basilice sv. Pavla za hradbami složil slavné sliby. Kéž Panna Maria nad Tovaryštvem Ježíšovým bdí i nadále, aby každý jeho člen v sobě nesl ?obraz? ukřižovaného Krista, aby měl účast na jeho vzkříšení. Ujišťuji vás, že se pro to budu za vás modlit a každému z vás, kdo jste tu dnes přítomni, a celé vaší duchovní rodině rád uděluji své požehnání, do kterého zahrnuji také všechny řeholní a zasvěcené osoby, jež se účastní této audience.
přeložil P.Josef Koláček SJ
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
