?Protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti? (Jan 13, 1). Bůh miluje svého tvora, člověka, miluje ho i v jeho pádu a nenechává ho samotného. Miluje až do konce. Zachází svou láskou až do krajnosti. Sestupuje dolů ze své božské slávy. Odkládá oděv své božské slávy a obléká si šat otroka. Sestupuje dolů až na dno našeho pádu. Pokleká před námi a prokazuje nám službu jako otrok ? umývá naše špinavé nohy, abychom mohli přistoupit k Božímu stolu, abychom se stali hodnými zaujmout místo u jeho stolu ? něco, co bychom sami nedokázali a ani bychom se o to neměli nikdy pokoušet.
Bůh není příliš vzdáleným a příliš velikým Bohem, aby se nemohl staral o naše maličkosti. Protože je veliký, může se také zajímat o malé věci. Protože je veliký, duše člověka, člověk sám, stvořený věčnou láskou, není malá věc, nýbrž věc veliká, hodná jeho lásky. Boží svatost není jen řeřavá moc, před níž se zděšeni musíme stáhnout zpět, je to moc lásky, a proto je očistná a uzdravující.
Bůh sestupuje k nám a stává se otrokem, umývá nám nohy, abychom mohli být u jeho stolu. V tomto spočívá celé tajemství Ježíše Krista. Potom je zjevné, co znamená vykoupení. V lázni, v které nás omývá, je jeho láska, jež je připravena čelit smrti. Pouze láska má onu očistnou sílu, která z nás snímá špínu a pozvedá nás do Božských výšin. Očistnou lázní je On sám, jenž se nám dává bezvýhradně, až do hlubin svého utrpení a své smrti. On je touto láskou, která nás omývá neustále ? ve svátostech očištění, ve křtu a ve svátosti pokání ? stále pokleká k našim nohám a prokazuje nám otrockou službu, službu očišťování, činí nás schopnými Boha. Jeho láska je nevyčerpatelná, jde opravdu až do krajnosti.
?Ne všichni jste čistí,? říká Pán (Jan 13, 10). Tato věta odhaluje onen obrovský dar očištění, jenž nám On poskytuje, protože s námi touží stolovat, stát se naším pokrmem. ?Ne všichni...? - existuje temné tajemství odmítnutí, které se zhmotňuje v Jidášově příhodě a nad kterým bychom se měli právě o Zeleném čtvrtku, v den, kdy Ježíš obětuje sám sebe, zamyslet. Boží láska nezná hranic, ale člověk jí hranice může vytvořit.
?Ne všichni jste čistí.? Co činí člověka nečistým? Odmítnout lásku, nechtít být milován, nemilovat. Je to pýcha, která si myslí, že nepotřebuje žádné očišťování, která se uzavírá před spásonosnou dobrotou Boha. Je to pýcha, která nechce vyznat a uznat, že potřebujeme být očištěni. V Jidášovi vidíme charakter tohoto odmítnutí ještě jasněji. Hodnotí Ježíše podle měřítek moci a úspěchu, pro něj je skutečností pouze moc a úspěch, láska nemá žádnou důležitost. A Jidáš je lakomý ? peníze jsou pro něho důležitější než společenství s Ježíšem, důležitější než Bůh a jeho láska. A tak se stává také lhářem, který hraje dvojí hru a odklání se od pravdy, člověkem, jenž žije ve lži a ztrácí tak smysl pro svrchovanou pravdu, pro Boha. Takto se zatvrzuje, stává se neschopným obrácení, důvěryplného návratu marnotratného syna a zahazuje zničený život.
?Ne všichni jste čistí.? Pán nás dnes varuje před onou soběstačností, která omezuje jeho neomezenou lásku. Vybízí nás, abychom napodobovali jeho pokoru, svěřili se jí a dali se jí ?nakazit?. Vybízí nás, jakkoli se cítíme ztraceni, abychom se vrátili domů, nechali se pozvednout jeho očistnou dobrotou a mohli tak stolovat s Ním, se samotným Bohem.
Zmiňme i poslední slova tohoto nevyčerpatelného evangelijního úryvku: ?Dal jsem vám příklad...? (Jan 13,15); ?Máte také vy jeden druhému umývat nohy? (Jan 13, 14). V čem spočívá ono ?umývat nohy jeden druhému?? Co to konkrétně znamená? Hle, každý dobrý skutek učiněný pro druhého ? zvláště pro trpící a pro ty, kterých si lidé málo váží ? je službou umývání nohou. Pán nás volá k tomu, abychom sestoupili, naučili se být pokornými a měli odvahu být dobrými a byli ochotni přijmout odmítnutí, a přesto v dobrotu věřit a setrvávat v ní. Avšak existuje ještě jedna hlubší dimenze. Pán z nás snímá špínu očistnou silou své dobroty. Umývat nohy jeden druhému především znamená neúnavně si navzájem odpouštět, znovu a znovu společně začínat, i kdyby se to zdálo naprosto neužitečným. Znamená to očišťovat jeden druhého tím, že se budeme navzájem snášet a umožníme druhým, aby snášeli nás, očišťovat jeden druhého tím, že se budeme navzájem obdarovávat posvěcující sílou Božího slova a uvádět se do svátosti Boží lásky.
Pán nás očišťuje, a proto se odvažujeme přistoupit k jeho stolu. Prosme ho, aby nám všem dal milost, abychom jednoho dne mohli u jeho věčné svatební hostiny být hosty navždy.
Amen!
Přeložil J. Koláček,SJ
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
