Díky papeži Jan Pavlu II. se Květná neděle již po dvacet let stává dnem mládeže ? dnem, kdy mladí celého světa jdou vstříc Kristu a chtějí ho doprovázet do svých měst a do svých zemí, aby žil mezi námi a mohl ve světě nastolit svůj mír. Chceme-li jít Ježíši vstříc a pak spolu s Ním jít jeho cestou, musíme se ptát: Jakou cestou nás chce Ježíš vést? Co od něho očekáváme? A co očekává od nás On?
Abychom správně pochopili události Květné neděle a byli je schopni interpretovat jak vzhledem k dobovému kontextu, tak všeobecně, je třeba si povšimnout jednoho detailu, který se i pro Ježíšovy učedníky, jež se po Velikonocích snažili na právě prožité bouřlivé dny pohlédnout novýma očima, stává klíčem k pochopení této události. Ježíš vstupuje do Svatého města v sedle osla, zvířete chovaného prostými venkovskými lidmi; navíc jde o osla, který mu nepatří, kterého si k této příležitosti vypůjčil. Nepřijíždí v přepychovém královském kočáru, ani na koni, jak je zvykem pro vládce tohoto světa, nýbrž na vypůjčeném oslu. Teprve po Velikonocích si učedníci uvědomují, že se tak vyplnily předpovědi proroků, že Ježíšovo jednání vyvěrá z Božího slova a stává se jeho naplněním. Jak říká Jan, vzpomínají, že v knize proroka Zachariáše je psáno: ?Neboj se, siónská dcero! Hle, tvůj král přichází, sedí na oslátku? (Jan 12, 15; srov. 9, 9). K pochopení významu tohoto proroctví, a tak i Ježíšova jednání, je třeba se vrátit k Zachariášovu proroctví: ?Vymýtím vozy z Efraimu a z Jeruzaléma koně. Válečný luk bude vymýcen. Vyhlásí národům pokoj. Jeho vláda bude od moře k moři, od Řeky až do končin země? (9-10). Tím nám prorok o budoucím králi sděluje tři věci:
Zaprvé říká, že to bude král chudých, chudý mezi chudými. Chudoba se v tomto případě míní ve smyslu anawim Izraele, oněch věřících a pokorných duší, s nimiž se setkáváme ve společnosti Ježíše ? v souvislosti s prvním blahoslavenstvím při Horském kázání. Člověk může být hmotně chudý, ale může mít srdce plné dychtivosti po bohatství a moci, která je s ním spojena. To, že žije v závisti a chamtivosti, ukazuje, že ve svém srdci patří mezi bohaté. Chce, aby se situace obrátila a on se stal bohatým místo těch, co jsou jimi nyní. Chudoba v Ježíšově smyslu ? ve smyslu proroků ? předpokládá především vnitřní osvobození se od chtivosti po vlastnění majetku a nezřízené touhy po moci. Jde o záležitost mnohem závažnější než je prosté přerozdělení majetku, jež se týká pouze hmotné oblasti a učinila by srdce ještě tvrdšími. Jde především o očištění srdce, díky němuž je vlastnictví chápáno jako zodpovědnost, jako závazek vůči druhým, jako vůle stanout před Bohem a nechat se vést Kristem, který, jsa bohatý, stal se pro nás chudým (srov. 2 Kor 8, 9). Vnitřní svoboda je předpokladem pro překonání korupce a chamtivosti, jež pustoší současný svět. Takovou svobodu může člověk najít pouze tehdy, když se jeho bohatstvím stane Bůh. Lze ji najít pouze v trpělivosti denního odříkání, díky němuž se stává opravdovou svobodou. Dnes, na Květnou neděli, provoláváme slávu králi, který nám k tomuto cíli ukazuje cestu - Ježíši, a žádáme ho, aby nás po ní vedl.
Zadruhé prorok prohlašuje, že tento král bude králem pokoje ? nechá zmizet válečné vozy a bitevní koně, zláme luky a ohlásí mír. To vše je v postavě Ježíše symbolizováno skrze znamení kříže ? je zlomeným lukem, jakousi novou a pravou Boží duhou, jež spojuje nebe a zemi a přemosťuje propasti mezi světadíly. Kříž ? znamení smíření a lásky, znamení silnější než smrt ? je novou zbraní, kterou nám Ježíš dává do rukou. Kdykoliv se křižujeme, připomeňme si, že na nespravedlnost nemáme reagovat jinou nespravedlností, na násilí jiným násilím, že zlo lze přemoci pouze dobrem a nikdy tím, že bude opláceno zlem.
Třetí tvrzení proroka je předpověď o univerzálnosti. Zachariáš tvrdí, že království krále pokoje se rozprostírá ?od moře k moři... až do končin země?. Někdejší příslib země, učiněný Abrahámovi a otcům, je nahrazen novou vizí ? mesiášovým prostorem již není určitá země, která by se nutně musela oddělit od zemí jiných, čímž by se nevyhnutelně postavila proti nim. Jeho zemí je celý svět. Překonávaje všechny hranice, sjednocuje kultury i s jejich odlišnostmi. Upřeme-li svůj pohled přes oblaka dějin, jež dělila proroka od Ježíše, vidíme, jak se z tohoto proroctví vynořuje síť eucharistických společenství, která objímá celý svět ? síť komunit, jež tvoří Ježíšovo ?království pokoje? od moře k moři, až do končin země. On je přítomen všude, ve všech kulturách, ve všech částech světa, jak v ubohých chatrčích a chudých krajích, tak v nádherách katedrál. Všude je stejný, jediný, a tak jsou všichni modlící se lidé ve společenství s Ním i mezi sebou spojeni v jedno tělo. Kristus vládne tím, že se sám stává naším chlebem a že se nám dává. Takto buduje své království.
Tato spojitost se stává naprosto jasnou i v jiném starozákonním slově, které charakterizuje a vysvětluje událost Květné neděle ? zástupy Ježíši provolávají slávu slovy: ?Hosanna! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně? (Mk 11, 9). Tato slova jsou součástí obřadu svátku stánků, během něhož věřící obcházejí oltář a nesou v ruce palmové, myrtové či vrbové ratolesti. Jsou provolávána na počest Ježíše, v němž lid vidí Toho, který přichází ve jménu Páně. Pojmenování ?Ten, který přichází ve jménu Páně?, je totiž odnepaměti označením Mesiáše. Ježíš je považován za Toho, který opravdu přichází ve jménu Páně a přináší s sebou přítomnost Boha. Takto vyjádřená naděje Izraele, toto provolávání slávy Ježíši během jeho vjezdu do Jeruzaléma, se plným právem v celé církvi stala provoláváním slávy Tomu, jenž nám v eucharisti přichází vstříc novým způsobem. Zvoláním Hosanna! zdravíme Toho, jenž tělem i krví přinesl na zem slávu Boží. Zdravíme Toho, který přišel, a přesto vždy zůstane Tím, který má přijít. Zdravíme Toho, který k nám vždy znovu přichází ve jménu Páně v eucharistii a spojuje tak v Božím míru všechny kouty světa. Tento aspekt univerzálnosti je nedílnou součástí eucharistie. Přichází-li Pán, opouštíme náš malý svět a stáváme se součástí velkého světa společenství všech, kdo slaví tuto svátost. Vstupujeme do jeho království pokoje a v Něm zdravíme jistým způsobem také všechny své bratry a sestry, k nimž přichází, abychom se opravdu stali součástí království pokoje v tomto trýznivém světě.
Všechny tři charakteristické rysy mesiáše vyslovené prorokem ? chudoba, pokoj, univerzálnost ? se odrážejí ve znamení kříže. Proto se kříž plným právem stal symbolem Světových dnů mládeže. Prošli jsme jedním údobím, a ještě není zcela překonáno, v němž bylo křesťanství odmítáno právě kvůli kříži. Kříž totiž, jak se říkávalo, symbolizuje oběť, kříž je znamením popření života. My ale chceme celý život bez omezení a bez odříkání. Chceme žít a nic jiného než žít. Nenecháme se omezovat přikázáními a zákazy. My chceme bohatství a plnost ? tak se to říkalo a říká dodnes. To všechno zní přesvědčivě a svůdně ? je to jazyk hada, který nám říká: ?Nedejte se zastrašit. Klidně jezte ze všech stromů zahrady!? Květná neděle nám však sděluje, že právě KŘÍŽ je velkým ANO, že právě KŘÍŽ je pravým stromem života. Život nenajdeme, když se ho zmocníme, nýbrž když jej budeme dávat. Láska, to je dávat sám sebe, a proto je cesta pravého života symbolizována křížem. Dnes bude kříž, který byl posledně symbolem Světového dne mládeže v Kolíně nad Rýnem, předán zvláštní delegaci, aby začal svou pouť do Sydney, kde se roku 2008 mládež znovu shromáždí kolem Krista, aby spolu s Ním budovala království pokoje. Z Kolína nad Rýnem do Sydney ? putování napříč světadíly a kulturami, pouť skrz rozervaný svět trýzněný násilím! Je to symbolické putování, o němž mluvil prorok, putování od moře k moři, od řeky až do končin země. Je to cesta Toho, který nám ve znamení Kříže dává pokoj a ustanovuje nás nositeli smíření a jeho pokoje. Děkuji mladým, jež nyní ponesou ulicemi světa tento kříž, díky němuž se můžeme téměř dotknout Ježíšova tajemství. Prosme ho, aby se On zároveň dotkl nás a aby nám otevřel oči, abychom se, následujíce jeho kříž, stali posly jeho lásky a jeho pokoje.
Přeložil P. Josef Koláček, SJ
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
