VaticanNews.va

   24. 6. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5823
Poslechem z webových stránek.3646
Četbou textů na webových stránkách.5862
Poslechem i četbou.3457


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Papež k jezuitům v Rumunsku: Tato doba není vhodná pro přesvědčování

Papež: Jedině Boží Duch zlidšťuje a sbratřuje

Australští biskupové vybízejí k výhradě svědomí v případech eutanazie


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Seriály

 Ze zápisníku diplomata 

23.3.2006 

Innsbrucké Velikonoce 97

Pavel Jajtner

Je jaro 1997, odjíždím na velikonoční svátky domů. Na Hod Boží mně volá do Přibyslavi můj zástupce a skvělý spolupracovník, Dr. Milan Čoupek, že prezident Václav Havel musel být v Innsbrucku náhle operován. On sám je na místě, ale má přítomnost je nezbytná.

Václav Havel s manželkou chtěli toho jara strávit v rakouských Alpách jarní dovolenou se sluncem a sněhem, daleko od hlučícího davu. Ukázalo se, že prezidentova zvýšená teplota nebyla způsobena obyčejným nachlazením, ale velmi vážným zánětem v břišní dutině. Prezident byl převezen rychlou záchrannou službou do Innsbrucku. Profesor Bodner a jeho tým okamžitě pochopili, že jde o život, a okamžitě operovali.

Skočil jsem do auta a odjel neprodleně z Přibyslavi do Vídně. Protože řidič i služební auto byli již s Dr. Čoupkem na místě a jiné vozidlo s řidičem nebylo v 21 hodin večer k dispozici (byla neděle), pokračoval jsem dál do alpské metropole nočním rychlíkem. Na nádraží mě vezla moje žena Ludmila, nikoli bez obav z vídeňského provozu i topografie. Zvládla to na výbornou a patří proto právem do tohoto příběhu.

Odjezd z nádraží Wien Westbahnhof 22.30, příjezd do Innsbrucku kolem 6.00. Vzít si lehátko bylo tedy samozřejmé. Ale spánek z pochopitelných důvodů nepřicházel. Kolem půlnoci mě vyhnala marná snaha usnout do uličky. Nebyl jsem sám. Netušil jsem, že v jednom ze sousedních kupé se o totéž, také marně, pokouší paní Marie Woodhamsová, vídeňská dopisovatelka a zpravodajka českého rozhlasu. Také vyšla do uličky a potkali jsme se. Byla to náhoda?

Konečně Innsbruck, ještě za tmy, před svítáním. Pan Dr. Čoupek s řidičem panem Lysým už na mě čekali. Bylo toho hodně co zařizovat. Nejrůznější povolení pro členy prezidentova týmu, zejména ochranku, tiskového mluvčího a několik dalších lidí, pomoc při vydávání průkazů pro vjezd vozidel prezidentova týmu do objektu nemocnice, pomoc při akreditaci týmu České televize a několika dalších českých žurnalistů, pomoc s organizací pravidelných tiskových konferencí profesora Bodnera s novináři a zejména hotel a přestěhování do něj pro paní Havlovou, která byla doposud ubytována v nemocničním pokoji poblíž prezidentova pokoje. Po několika probdělých nocích byla značně vyčerpaná a bylo to na ní vidět. Vše komplikováno proslulou rakouskou byrokratickou důkladností a tím, že velikonoční svátky pro mnohé ještě neskončily.

Následujícího rána jsem se při snídani sešel s paní Havlovou a jejími lidmi u jednoho stolu, bydlel jsem totiž v tomtéž hotelu. Mluvili jsme, jak jinak, o prezidentově zdraví. Snažil jsem se být optimistický a povzbudit paní Havlovou, která byla skleslá a uplakaná:
- Uvidíte, paní Havlová, že dnes už to bude lepší.
- Myslíte?
- Určitě, profesor Bodner je světová kapacita!
- Kéž byste měl pravdu!
- Náš šestiletý Honzík se za uzdravení pana prezidenta každý večer modlí. A od něj to platí. Rozhodně víc než od nás, dospělých, kteří jsme v životě udělali tolik kompromisů!
- Vidíte, to mě nenapadlo. Jak ráda bych vám věřila. Snad máte pravdu, - říká paní Havlová a mezi slzami se usmívá.
- Tím jsem si jist, paní Havlová. Optimismus je povinnost!

Optimismus byl vskutku na místě. Těch lidí, kteří se tenkrát modlili, byly miliony. Nejen v zemích českých. A takových čistých dětí, které právě vyšly z ruky Boží, byly statisíce. <>Proste a bude vám dáno! Páně prezidentův stav se velmi rychle zlepšoval, prezidentův tým začal pracovat na místě a naše přítomnost zakrátko přestala být nutnou. Všem spadl ze srdce těžký kámen.

Před návratem do Vídně jsem se ještě zajel podívat do zvonařské dílny rodu Grassmayrů. Toužil jsem po tom už dávno. Mnohem dřív, než od památného lití zvonu v Křemži. Nikdy na to nebyl čas. Tentokrát jsem si mohl ten dárek dopřát. Má radost z uzdravení našeho pana prezidenta i z toho, že jsem k tomu snad i přispěl, byla ještě znásobena návštěvou slavných zvonařských dílen a muzea zvonů. Dozvěděl jsem se, co je to žebro zvonu a jaký má jeho profil vliv na zvuk, jaký vliv na zvuk má materiál, z něhož je zvon odlit - to jsem si mohl dokonce na modelech z duralu, mosazi, oceli a bronzu, paličkou vyzkoušet. V dílnách jsem přes skleněnou stěnu viděl, jak se dělá forma. Viděl jsem i obrovité zvony, mnohem vyšší než dospělý muž, zcela nové, opravené i před opravou. Smekám klobouk před tímto uměleckým řemeslem a jeho innsbruckými představiteli par excellence. Grassmayrovské zvony můžeme slyšet po celém světě. Zachovaly se funkční exempláře z roku 1600. Na památku jsem si tam tehdy koupil malý zvoneček odlitý ze zbytků nejlepší, pravé a nefalšované zvonoviny. Letos, dá-li Pán Bůh, nám bude již posedmé od těch neobvyklých jarních dnů roku Spásy 1997, hlásit příchod Jezulátka pod střechu našeho přibyslavského domu.

Základní tón neméně památného Grassmayrova zvonečku je dvoučárkované fis. Je náhodou, že Paganiniho La Campanella je napsána právě ve fis moll? Čím déle jsem na světě, tím více se přikláním k přesvědčení, že nic není náhoda. Jasné a svítivé fis zvonečku z Innsbrucku nám přináší každé Vánoce radost a je to radost dvojnásobná: radost z tehdejší radosti, radost z příchodu Radosti. Je to radost s příběhem, je to příběh o radosti.

Další články z podrubriky Ze zápisníku diplomata

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Všichni chybujeme, ale Bůh stále odpouští, píše papež italským vězňům

Svatý otec jmenoval apoštolského administrátora lyonské arcidiecéze

Papež: Biskup, který se nemodlí, je žoldák

Vyhnancem i po smrti. Nekrolog čínského biskupa Stefana Li Side

Poutní cesta z Čech a evropského severu do Říma se dočká obnovy

Papež slavil liturgii Božího Těla: Láska činí velké věci s maličkostmi

Přijímat eucharistii pokaždé, jako by šlo o první přijímání

Papež k mladým: Církev vás potřebuje, aby byla plně sama sebou

Svatý otec: Poslání lékaře vyplývá z Kristova poslání

Beatifikováno 14 španělských řeholnic-mučednic z roku 1936

Papež: Hledat vlastní identitu, avšak bez umenšování druhých

Papež: Svoboda teologického bádání nesmí zraňovat víru Božího lidu

 Nově na webu
Svatý otec: Eucharistie, kterou přijímáme, nám předává Boží smýšlení

Publicistika: Dějiny nejsou nekonečné

Publicistika: O spirituální dimenzi západního malířství

Rozhovory: Ježíš před rozlíceným davem mlčel

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv červen 19
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru