Rádio Vaticana

Vatikán. Papežská rada pro jednotu křesťanů vydala prohlášení, v němž vysvětluje nejasnosti a spekulace tisku v souvislosti s vynecháním titulu Patriarcha Západu v novém vydání Papežského anuária na letošní rok.
Označení Patriarcha Západu se dosud uvádělo mezi papežskými tituly, podobně jako Kristův náměstek, Biskup Říma či Primas Itálie. Vynechání titulu Patriarcha Západu vyvolalo spekulace, zda se tím nenaruší křehké vztahy s pravoslavnými církvemi.

Papežská rada pro jednotu křesťanů ve svém prohlášení uvádí, že východní Patriarcháty, které vznikly po koncilech v Konstantinopoli a v Chalcedonu ve 4. a 5. století, byly vztaženy k přesně vymezeným teritoriím, zatímco území římského biskupa nebylo takto ohraničeno. Označení Patriarcha Západu bylo papeži přisuzováno především na Východě, zatímco na Západě bylo zvykem označovat tři petrovské biskupské stolce: Římský, Alexandrijský a Antiochijský. Petrův stolec pak byl na koncilech v Konstantinopoli v 9. století, na Lateránském koncilu (1215) a na koncilu ve Florencii (1439) nazýván jako první z pěti patriarchátů, aniž by však použil titulu Patriarcha Západu. Tento titul se objevoval velmi zřídka, používal ho např. papež Teodor I. r.642, v Papežském anuáriu se objevil poprvé až v roce 1863.

Papežská rada pro jednotu křesťanů dále uvádí, že označení Západ se dnes spíše než pro konkrétní teritorium používá pro označení kulturního kontextu, do něhož patří jak západní Evropa, tak USA, Austrálie nebo Nový Zéland. Stejně tak nemůže být termín Západ označován pro církevní území. Označení Patriarcha Západu může mít význam pouze, míní-li se tím latinská církev.

Na základě tohoto neurčitého významu se titul Patriarcha Západu zdá dnes nepoužitelný. K tomu je třeba vzít do úvahy změny, které do církevní správy vnesl II. Vatikánský koncil, který pro latinskou církev v jednotlivých zemích volí formu biskupských konferencí. Zároveň vynechání tohoto titulu v Papežském anuáriu neznamená žádnou změnu postoje a plného uznání starých východních církví a jejich patriarchátů. Vynechání titulu vyjadřuje pouze historický a teologický realismus a také nový podnět k rozvíjení ekumenického dialogu.

(pec)