Rádio Vaticana

Vatikán. Dnes se za přítomnosti Svatého otce v kapli Redemptoris Mater uskutečnila první adventní homilie kazatele papežského domu, františkána P.Raniera Cantalamesy, na téma Víra v Krista dnes a na počátku Církve.
Na začátku kázání pater Cantalamessa poděkoval Svatému otci za projevenou důvěru k pokračování adventních promluv, které připravoval i za pontifikátu Jana Pavla II.

V úvodu své promluvy si kazatel papežského domu položil hlavní otázku: Jakou roli hraje Ježíš v naší společnosti a naší kultuře? Odpověď zní, že na jedné straně se o Ježíši hodně mluví, publikují se články, vytvářejí muzikály a filmy, takže se vytváří z tohoto tématu jakýsi žánr a móda. Některá díla tohoto druhu vycházejí z promyšlené snahy o zaručený zisk a o získání reklamy za nejnižší cenu.

Pokud se však podíváme na přítomnost Krista v naší společnosti z prostředí víry, do které především náleží, vidíme zarážející a zneklidňující nepřítomnost, ba často přímé odmítání jeho osoby. Zatímco větší část společnosti se v mnoha tradičně křesťanských zemích deklaruje, jako věřící, tato víra je pouze vírou v nejvyšší bytost, v Něco, a Ježíš Kristus je prakticky nepřítomný v tomto typu religiozity.

Tváří v tvář situacím, kdy se opakuje nezájem o kázání Pavla na Areopagu, musí křesťané stále nacházet povzbuzení v Ježíšových slovech: ?Buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět.? (Jan 16,33) Nepřemohl svět jen tehdejší, ale i dnešní, svět ve všech dobách, se vším, čím vzdoruje a odporuje evangeliu. Nemáme tedy důvod ke strachu a malomyslnosti.

?Jsou k smíchu všechna proroctví o neodvratném konci Církve a křesťanství v budoucí technologické civilizaci. My máme proroctví hodnověrnější, které se toho týká. Tváří v tvář falešným prorokům můžeme opakovat: ?Nebe i země pominou, ale má slova nepominou.? (Mt 24,35).?

V další části se pater Cantalamessa věnoval způsobům evangelizace v tomto světě. ?Pro re-evangelizaci post-křesťanského světa je nezbytné to, co podnikli apoštolové pro evangelizaci světa před-křesťanského.? Tyto dvě situace mají mnoho společných znaků.

Všichni autoři Nového zákona vycházejí ze společné tradice, která vychází z Ježíše, když byl na této zemi (paradosis). Tato tradice nabízí dva aspekty: kázání neboli zvěstování (kerygma), které ohlašuje to, co Bůh vykonal v Ježíši z Nazaretu, a potom navazující složku ?učení? (didaché), která předkládá etické normy a správné způsoby jednání pro věřící. Z první složky vychází evangelium, z druhé pak zákon neboli přikázání, které se shrnuje v lásce jako největším přikázání.

Pro re-evangelizaci pak je zapotřebí vyjít z kerygmatu, z ohlášení dvou základních událostí: Ježíš zemřel za naše hříchy a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění. Dospět k víře znamená náhlé a ohromující otevření očí a vidění tohoto světla: Ježíš je Pán.

Pater Cantalamessa v této souvislosti upozornil, že v dnešní Církvi je více pastýřů než rybářů, a že se mnohdy více pozornosti věnuje těm, kteří chodí do kostela, a méně těm, kteří jsou vzdáleni. Zde potom více pozornosti získávají rozmanití kazatelé jiných církví.

Co tedy znamená, že Ježíš je Pán? ?Znamená to přijmout rozhodnutí. Je to jako říci: Ježíš Kristus je můj Pán, jemu se cele odevzdávám, nechci žít nadále sám pro sebe, ale pro Něj, který zemřel a vstal z mrtvých za mne. Znamená to proniknout Evangeliem vše, co děláme, celé naše bytí, znamená to ? slovy Jana Pavla II. ? otevřít brány Kristu dokořán.?

(pec)