Kodaň.
?Jediná potřebná věc pro člověka je spása duše.? Tak by se dal asi v jediné větě shrnout duchovní a myšlenkový odkaz dánského filosofa Sörena Kierkegaarda, od jehož smrti uplynulo v pátek 150 let. Právě v něm se soustřeďuje opěrný bod celé existenciální filosofie, reflektující samotu člověka uprostřed moderní společnosti, zbaveného pevných tradičních jistot předchozích generací. Kierkegaardova filosofie byla filosofií osamoceného člověka, jehož jedinou nadějí, východiskem a útočištěm před ze všech stran doléhající prázdnotou je víra, víra v božství a spasitelnou milost Ježíše Krista. Bible byla pro tohoto filosofa vyrůstajícího v přísném severském protestantismu od útlého věku zdrojem velikého poznání, že jediným východiskem paradoxu lidské existence je láska Boha k člověku v osobě Krista. ?Četl jsem Bibli jako chlapec čte dopis od osoby, do níž je zamilován, četl jsem Bibli, jako by byla napsána právě pro mne,? píše velký filosof a dodává: Víra vyžaduje přeskočit všechno racionální a učinit velký krok směrem k Neznámému. ?Neboť komu může věřit nějaký člověk, který trpí? Stěží může uvěřit někomu, kdo jej utěšuje a má s ním soucit, ale sám netrpí. Více uvěří tomu, kdo s ním soucítí, protože trpí jako on. Ale nejvíce uvěří tomu, kdo s ním soucítí do té míry, že sám trpí za něj, z lásky k němu.?
(pec)
odeslat článek
vytisknout článek
