Drazí bratři a sestry!
18. listopadu 1965 II. ekumenický vatikánský koncil schválil věroučnou konstituci o Božím zjevení, Dei Verbum, která je jedním z nosných sloupů celé architektury koncilu. Tento dokument pojednává o Zjevení a jeho předávání, o inspirovanosti a interpretaci Písma Svatého a o jeho zásadní důležitosti v životě církve. II. Vatikánský koncil shromažďuje plody předcházející teologické obnovy a klade do centra Krista, kterého představuje jako ?Prostředníka a zároveň i plnost celého zjevení.? (č. 2). Pán Ježíš, Slovo, jež se stalo tělem, zemřelý a zmrtvýchvstalý, dovedl k naplnění dílo spásy, ve slovech a skutcích, a v plnosti se v něm ukázala tvář a vůle Boží, takže až do jeho slavného návratu, nemáme očekávat jiné veřejné zjevení. (srv. č. 3). Apoštolové a jejich nástupci, biskupové, jsou strážci poselství, které Kristus svěřil své církvi, aby bylo předáváno ve své celistvosti všem pokolením. Písmo Svaté starého a nového zákona a posvátná Tradice obsahují poselství, v jehož porozumění Církev ? pod vedením Ducha svatého ? stále více roste. Tato Tradice nás seznamuje s celým kánonem Posvátných knih a činí je srozumitelnými a aktuálními. Bůh, který promlouval k Patriarchům a k Prorokům, tak nepřestává mluvit k Církvi a jejím prostřednictvím ke světu. (srv. č. 8).
Církev nežije ze sebe samé, ale z evangelia a z evangelia stále čerpá orientaci pro svou cestu. Koncilní konstituce Dei Verbum znamenala silný impuls k nové pozornosti k Božímu Slovu, od něhož se odvíjí hluboká obnova života společenství církve, zejména v kázání, v katechezi, v teologii, ve spiritualitě a v ekumenických vztazích. Právě Boží Slovo totiž skrze působení Ducha Svatého, vede věřící k plnosti pravdy (srv. Jan 16,13). Mezi mnohými plody tohoto biblického jara bych rád zmínil rozšíření starobylé praxe Lectio divina, neboli ?duchovní četby? Písma Svatého. Spočívá v dlouhém prodlévání nad biblickým textem, v jeho opětovném pročítání, ba téměř přemílání, jak říkají Otcové, aby z něj byla vylisována všechna ?šťáva?, které živí meditaci a rozjímání, a aby pak jako míza oživovala konkrétní život. Při Lectio divina jsou mysl a srdce osvěcovány Duchem Svatým, tedy samotným Inspirátorem Písma, a zůstávají proto v postoji ?zbožného naslouchání.?
Je to postoj typický pro Nejsvětější P. Marii, jak to příznačně ukazuje obraz Zvěstování: Panna Maria přijímá nebeského Posla, ve chvíli, kdy chce rozjímat nad Svatými Písmi, zobrazenými obvykle v podobě knihy, kterou Maria drží v rukou či na klíně nebo která leží na pulpitu. To je také obraz Církve, který Koncil předkládá v konstituci Dei Verbum: totiž církve ?se zbožnou úctou naslouchající Božímu Slovu...? (srv. č. 1). Modleme se, aby církev, stejně jako Maria, byla poslušnou služebnicí Božího Slova a vždy ho hlásala s pevnou důvěrou, tak, aby ?celý svět slyšel poselství o spáse a uvěřil, vírou dospěl k naději a nadějí k lásce.? (ibid.)
Přeložila Johana Bronková
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
