Vatikán.
Do věčného města dnes zamířili především poutníci ze Španělska. V 17 hodin začala v Bazilice sv.Petra slavnostní mše svatá při které prefekt kongregace pro svatořečení kardinál José Saraiva Martins blahořečil sedm diecézních kněží a jednu řeholní sestru, oběti španělské občanské války, která probíhala v letech 1936 ?39 a znamenala tisíce obětí na životech na obou znepřátelených stranách.
Jedná se sedm diecézních kněží z diecéze Urgell, kteří byli zatčeni v katalánském městě La Pobla de Segur a zastřeleni před bránou hřbitova 13. srpna 1936. Jsou to Josep Tapies i Sirvant, Pasqual Araguás i Guardia, Silvestre Arnau i Pasquet, kterému bylo teprve 25 let, Joseph Boher i Foix, Frances Castells i Brenuy , Pere Martret i Moles a Josep-Joan Perot i Juanmartí. Obvinění proti nim nebylo založena na žádném motivu, jen na všeobecné nenávisti vůči kněžím. Jeden z nich si před popravou zul obuv, aby se více podopbal Kristu, když kráčel na Kalvárii, jiný dal všechny své peníze jednomu z ozbrojených strážců a řekl, že jim odpouští.
Poslední z blahoslavených je sestra Marie de Los Angeles Ginard Martí, nar. r.1894. Poté, co vypomáhala rodičům a sourozencům v ekonomicky slabých poměrech v kraji Maiorca, vstoupila do kongregace Horlitelek eucharistické úcty. Hlavní útěchou pro ni bývaly chvíle adorace, které jí dávaly sílu říkat ostatním sestrám: ?Nemějte strach, nemohou nám udělat více než umožnit stát se mučedníky.? Když ji přišli zatknout, s odvahou bránila ženu, která byla zaměněna za řeholnici, a sama přitom ukázala na sebe. Následujícího dne, 26. srpna 1936 byla popravena.
Jaký je duchovní odkaz španělských mučedníků pro dnešek? Odpovídá padre Romualdo Rodrigo, postulátor procesu beatifikace sedmi kněží:
?Základním rysem jejich svatosti je síla ducha, věrnost Kristu, víra v souladu s pravdou jejich života. Nebyli to kazatelé z povolání, ale z přesvědčení, kteří věřili všemu co učili až do té míry, že neváhali položit život při hájení víry. Vykonávali svou kněžkou službu v prostředí násilí, hrozeb a podezřívání. Od chvíle vyhlášení Druhé republiky počaly represe a perzekuce. Kněží věděli, že mají být připraveni na nejhorší. Mohli utéci, jak jim bylo nabídnuto, ale rozhodli se zůstat ve svých farnostech, aby bránili své věřící a zabránili zneuctění Svatostánku."
(pec)
odeslat článek
vytisknout článek
