Turín.
Velké množství lidí se zúčastnilo setkání na téma konfliktů a míru mezi spisovatelem Amosem Ozem a Otcem Enzo Bianchim, převorem mnišské komunity v Bose. Toto setkání se uskutečnilo na okraj přehlídky Turín Spirituality. Rozhovor k tomuto tématu připravila redaktorka Vatikánského rozhlasu Arianna Voto:
Žid a katolík vedou diskusi o fundamentalismu a možnostech smíření. Jaké jsou kořeny fanatismu:
Amos Oz: Myslím, že hovoříte o snaze obracet jiné osoby. To se občas stává uvnitř rodin, mezi komunitami a také mezi náboženstvími a ideologiemi. Je tu stále ta potřeba obracet osobu, která mi je nablízku pro její dobro.
Enzo Bianchi: Jistě jsou kořeny, které vyrůstají uvnitř srdce každého člověka, ale když převažuje netolerance k druhým na základě ideologických pozicí nebo přímo na základě víry a náboženství, tehdy se šíří fundamentalismus. Ten se opírá o výňatky z Bible, ovšem nepřihlíží ke kritickým aspektům. V jiných případech jde o směs mezi ideologií, nacionalismem a náboženstvím. Je zde prostě mnoho případů. Někdy se také Bůh pokládá převráceně za trestajícího či za toho, kdo vede války proti nepřátelům. Celé dějiny znají různé formy, které přetrvávají do našich dnů.
Jaká je tedy cesta k míru, usmíření?
Enzo Bianchi: Je to nabídka k vzájemnému naslouchání si, porozumění, dialogu, k tomu, abychom se vydali na společnou cestu pokoje a spravedlnosti. Někdy je také nezbytné smíření a odpuštění, protože dějiny jsou natolik ušpiněné od zla, že kdyby nebylo odvahy k usmíření, nebylo by možné společně budovat pokoj.
Může být Israel příkladem této cesty a naděje pro budoucnost?
Amos Oz: Doufám, že Israel a Palestina jsou takovým příkladem. Ale to se nestane zítra, k tomu je zapotřebí času, tak jako se člověk pozvolna dostává z vážné nemoci. Myslím, že ve chvíli, kdy jsi schopen vidět sebe sama stejným způsobem, jako tě vidí ostatní, nemůžeš být fanatikem. Chvíle, kdy jsi schopen představit si druhé, ne být s nimi vždy ve shodě, mít je rád, ale jednoduše být schopen si je představit, tato chvíle je cestou k nejjednoduššímu vyřešení konfliktu. A jestli jsi také schopen smát se sobě samému, to se pak nacházíš na nejrychlejší cestě ke smíření.
A čeho se naopak bojí v budoucnosti Enzo Bianchi?
Odp: Nedostatku vzájemného naslouchání, rizika vytvářet si pomyslného nepřítele na obzoru,který se pak stane skutečným, proti kterému se bojuje a čemu pak obětujeme život jako modle, a připravíme se o to nejlepší se vzájemného spolužití.
Rozhovor přeložil Petr Cekota
(pec)
odeslat článek
vytisknout článek
