Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí seminaristé, srdečně vás zdravím a děkuji vám za vaše slavnostní přijetí a především za to, že jste přišli na toto setkání mnoha zemí pěti kontinentů. Moje myšlenky jdou především k seminaristovi, ke knězi a k biskupovi, kteří nabídli svoje osobní svědectví. Díky ze srdce. Z tohoto setkání s vámi mám radost. Chtěl jsem, aby na programu těchto SDM bylo zvláštní setkání s mladými seminaristy, aby výslovně a silněji vynikl rozměr povolání, který je stále přítomný na SDM. Jistěže, vy žijete tuto zkušenost zvláště intenzívně, protože jste seminaristé, tedy mladí, kteří jsou v intenzívní etapě hledání Krista a setkání s Ním s cílem důležitého poslání v církvi. To je seminář: ani ne tak místo, ale spíše příznačná doba života Ježíšova učedníka. Představuji si odezvu, kterou by mohly mít ve vás slova, jež jsou tématem tohoto 20. SDM: ?Přišli jsme se mu poklonit?, a celé vyprávění evangelia o Králích, odkud je toto téma převzato. Tato kapitola má pro vás zvláštní hodnotu, právě proto že jste v období rozlišování a potvrzení povolání ke kněžství. U tohoto bych se chtěl zastavit a spolu s vámi o tom uvažovat.

Proč Králové ze vzdálených zemí šli do Betléma? Odpověď je spojená s tajemstvím ?hvězdy?, kterou viděli a kterou poznali jako ?hvězdu židovského Krále?, tedy jako znamení narození Mesiáše (srov. Mt 2,2). Jejich cesta tedy byla provázena nadějí, že hvězda by měla být potvrzením a průvodcem na jejich cestě k ?židovskému králi?, ke královskému úřadu samého Boha. Králové vyšli, protože měli velikou touhu, která je přiměla opustit všechno a vyjít. Bylo to jakoby očekávali tuto hvězdu odjakživa. Jakoby tato cesta byla odvždy zapsána v jejich srdcích, a která se nyní konečně uskutečnila. Drazí přátelé, to je tajemství povolání; tajemství, které se týká života každého křesťana, ale které se projevuje zřetelněji v těch, které Kristus zve, aby opustili všechno a následovali ho výlučným způsobem. Seminarista prožívá krásu povolání ve chvíli, kterou bychom mohli nazvat ?zamilovaností?. Jeho duše je naplněna úžasem, jež ho vede k modlitbě: Pane, proč právě já? Ale láska nemá ?proč?, je to zdarma daný dar, na který se odpovídá darováním sebe samého.

Seminář je dobou formace a rozlišování. Formace, jako to dobře víte, má různé rozměry, které se sbíhají v jednotě osoby: ta chápe lidské, duchovní a kulturní prostředí. Jejím nejhlubším cílem je dát poznat důvěrně toho Boha, který nám v Ježíši ukázal svoji tvář. Proto je nutné solidní studium Písma svatého, stejně jako víry a života církve, v němž Písmo zůstává jako živé Slovo. Všechno to musí být spojeno s otázkami našeho rozumu a tedy s kontextem dnešního života. Toto studium se někdy může zdát náročné, ale právě to je neoddělitelnou součástí našeho setkání s Kristem a našeho povolání Ho hlásat. Všechno společně rozvíjí lidskou osobu, aby byla zralá a vyrovnaná natolik, aby pak dokázala odpovědně zastávat kněžské poslání. Rozhodující je úloha formátorů: kvalita kněze v církvi zvláště záleží z veliké míry na semináři a tedy na kvalitě těch, kteří jsou odpovědní za formaci. Drazí seminaristé, právě proto se dnes naléhavě modlíme za všechny vaše představené, profesory a vychovatele, kteří jsou na tomto setkání duchovně přítomní. Prosme Pána, aby mohli zastávat úkol který jim svěřila církev co nejlepším způsobem. Seminář je obdobím cesty, hledání, ale především objevení Krista. Jen v té míře, kdy se učiní osobní zkušenost Krista, mladý může pochopit pravdivě jeho vůli a tedy vlastní povolání. Čím více znáš Ježíše, tím více tě přitahuje jeho tajemství; tím více se s ním setkáváš a tím více ho hledáš. Je to pohyb ducha, který trvá celý život a má v semináři období plné zaslíbení, svoje ?jaro?.

Když Králové přišli do Betléma, ?vstoupili do domu, uviděli dítě spolu s Marií jeho matkou, a klaněli se mu? (Mt 2,11). Konečně nastala tolik očekávaná chvíle: setkání s Ježíšem. ?Vstoupili do domu?: ten dům představuje jistým způsobem církev. Abychom se setkali se Spasitelem, je třeba vstoupit do domu, kterým je církev. Během seminárního období svědomí mladého seminaristy velmi významně dozrává: Nevidí církev již ?zvnějšku?, ale pociťuje ji, abychom tak řekli ?zevnitř?, jako svůj ?dům?, protože je to dům Krista, kde bydlí ?Maria, jeho matka?. A je to právě Matka, která jim ukazuje Ježíše, svého Syna, která jim ho představuje, dává jim Ho jistým způsobem poznat, mohou se ho dotknout, vzít ho do náruče. Maria je učí Ho kontemplovat očima srdce a žít z Něho. V každé chvíli života v semináři lze zakoušet tuto láskyplnou přítomnost Panny Marie, která každého vede k setkání s Kristem, v tichu rozjímání, v modlitbě a v bratrství. Maria pomáhá k setkání s Kristem především při slavení eucharistie, kdy ve Slově a v konsekrovaném Chlebu se On stává naším každodenním duchovním pokrmem.

?A klaněli se mu ? a nabídli mu dary: zlato, kadidlo a myrhu? (Mt 2,11-12). To je vrcholem celé cesty: setkání se stává adorací, rozvíjí se v aktu víry a lásky, která v Ježíši, narozeném z Panny Marie, poznává Syna Božího, který se stal člověkem. Jak nevidět symbolicky v postoji Králů víru Šimona Petra a dalších apoštolů, víru Pavla a všech svatých, zvláště svatých seminaristů a kněží, kteří poznamenali dvoutisícileté dějiny církve? Tajemstvím svatosti je přátelství s Kristem a přilnutí vírou k jeho vůli. ?Kristus je pro nás všechno?, říkával sv. Ambrož; a sv. Benedikt vybízel: nic nestavět před lásku ke Kristu. Kéž je Kristus pro váš všechno. Drazí seminaristi, především Jemu nabídněte to, co je vám nejdražší, jako to říkal ctihodný Jan Pavel II. ve svém poselství k tomuto SDM: zlato vaší svobody, kadidlo vaší vroucí modlitby a myrhu vašich nejhlubších citů (srov. n.4).

Seminář je obdobím přípravy na poslání. Králové ?se vrátili? do své země a jistěže vydali svědectví o setkání s židovským Králem. Také vy, po dlouhé a nezbytné formační cestě v semináři, budete posláni, abyste byli Kristovými služebníky; každý z vás se vrátí k lidem jako alter Christus. Na zpáteční cestě Králové museli určitě podstoupit nebezpečí, námahy, bloudění, pochybnosti? Hvězda je již nevedla více! Avšak měli světlo uvnitř. Bylo jejich úkolem ho chránit a živit neustálou myšlenkou na Krista, na Jeho svatou tvář, na jeho nevýslovnou lásku. Drazí seminaristé! Jestliže Bůh bude chtít, jednoho dne také vy, posvěceni Duchem Svatým, začnete své poslání. Připomínejte si vždycky Ježíšova slova: ?Zůstaňte v mé lásce? (Jan 15,9). Jestliže zůstanete v Kristu, přinesete mnoho ovoce. Ne vy jste si vyvolili mě, ale já jsem si vyvolil vás (srov. Jan 15,16). Hle, to je tajemství vašeho povolání a vašeho poslání! To je chráněno v Neposkvrněném srdci Panny Marie, která bdí s mateřskou láskou nad každým z vás. K ní se utíkejte často a s důvěrou. Já vás ujišťuji svojí láskou a každodenní modlitbou a ze srdce vám žehnám.

Překlad Jiří Sýkora

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii