V těsné blízkosti Benátského paláce stojí monumentální portikus z římského travertinu. Letmý pohled zařadí trojice arkád ve dvou etážích k oné těžko datovatelné vrstvě architektury, kterou renesanční obdiv k antice na mnoho století zařadil do povinného slovníku každého architekta. Za portikem se skrývá středověká bazilika založená už ve 4. stol. v době Konstantinově a přestavená v 9. stol., bazilika sv. Marka.
Bazilika na Benátském náměstí je ve skutečnosti chrámem dvou svatých Marků. V roce 336 ji založil ve svém rodném domě papež toho jména, který na Petrově Stolci vystřídal proslulého Silvestra. Pontifikát papeže Marka patřil k nejkratším, necelých 9 měsíců. Přesto se do dějin církve zapsal několika důležitými činy. Rozhodl například o tom, že biskup Ostie, mezi jehož privilegia patřila konsekrace papeže, může nosit pallium. Jde o důležitý záznam, protože dosvědčuje prastarou zvyklost užívání pallia. Pravděpodobně také zahájil soupis tzv. Depositio episcoporum a Depositio martyrum, dvou velmi důležitých soupisů o biskupech a mučednících rané římské církve. Liber pontificalis uvádí také dva kostely, který tento svatý papež založil. První na hřbitově sv. Balbíny, při dnešní via Ardeatina na jihu od Říma, kde byl také pohřben. Jeho relikvie ale dnes odpočívají pod oltářem v druhém kostele. Prameny jej označují místním názvem ?in Pallacinae,? jde právě o chrám sv. Marka u dnešního Benátského náměstí. Zatímco první kostel zanikl a teprve nedávno archeologové objevili zbytky baziliky nad půdorysem kříže, snad ztotožnitelné s pradávným založením, kostel uprostřed města přetrval. Od 15. století byl začleněn do stavby Benátského paláce budovaného papežem Pavlem II.
Dnešní bazilika zachovává půdorys přestavby provedené papežem Řehořem IV. (827-844) v první polovině 9. století. Z té doby se zachovala mozaika v apsidě, na které se však podepsaly restaurační zásahy ze 17. a 18. století. Kostel má klasický bazilikální půdorys. Hlavní loď doprovázejí dvě boční o zhruba poloviční světlé šířce. Když se v 15. století stavěly boční kaple, byly původní sloupy baziliky obestavěny pilíři. Pod zvýšeným presbytářem je půlkruhová krypta a na severu zakončuje baziliku apsida zdobená již zmíněnou mozaikou. Po stranách žehnajícího Krista zachycuje pohledově vpravo sv. papeže Marka, sv. Agapita a Anežku, na druhé straně sv. Felicisima, Marka Evangelistu a papeže Řehoře IV., jako donátora s modelem kostela v ruce.
Stopy po prvním kostele odhalil až průzkum ve 40 letech 20. století. Pod dlažbou hlavní lodi našli archeologové další, provedenou v opus sectile ? tj. složenou z úlomků mramorových desek. Nedaleko byly objeveny také mozaiky římského domu z II. ? III. století. Průzkum také ukázal, že přestavbě z 9. století předcházela ještě jiná, druhá fáze. Zbyly po ní fresky imitující mramorový obklad.
Znalosti o nejranějším chrámu významně prohloubil průzkum v 80. letech. Ukázalo se, že raněkřesťanská bazilika mělo opačnou orientaci. Dvě paralelní podezdívky, o nichž se dříve badatelé domnívali, že sloužily jako základy pro sloupy staré baziliky, byly podle posledních analýz obvodovými stěnami prostého jednolodního kostela. Nebyly však postaveny nově. Papež Marek nezahájil novou stavbu, ale dal pouze přestavět jednu z místností svého domu. K aule nechal přidat apsidu směrem do uličky, která tak ztratila svou funkci. Po její levé straně byla někdy v 5. století přistavěna místnost, která sloužila jako baptisterium. Zachoval se v ní bazének ve tvaru kříže, původně obložený mramorovými deskami.
Změna jednolodního kostelíka na trojlodní baziliku nastala už v druhé stavební fázi, datované do 8. století. Snad k ní došlo pod patronátem papeže Hadriána I. (772-795). Původní orientace kostela byla zachována, prostor byl významně rozšířen a k původní jediné aule přibyly boční lodě.
K zásadní změně došlo o sto let později. Obrácení orientace za Řehoře IV. si vyžádaly časté záplavy. Voda z Tibery pravidelně zasahovala až do presbytáře.
Další dvě přestavby nastoupily v 15. a v 17. století. Benátský kardinál Pietro Barbo, který v roce 1464 dosedl na papežský stolec jako Pavel II., budoval od roku 1455 v sousedství baziliky impozantní palác, určený ? stejně jako bazilika sv. Marka - benátské komunitě v Římě. Na jeho stavbě se podílel i slavný renesanční architekt a teoretik, Leon Battista Alberti. Někteří autoři připisují právě jemu stavbu portiku baziliky. Jako stavební materiál byly použity travertiny z Kolosea a Marcelova divadla. Tvarosloví portiku se zjevně inspiruje právě těmito stavbami a je svědectvím o době, kdy antika znovu povstávala ze svých ruin. Z téže doby je také kazetový strop baziliky, který zdobí heraldická figura ze znaku Pavla II. ? vztyčený lev, odkazující na lva sv. Marka, Patrona Benátek.
Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma
odeslat článek
vytisknout článek
