Nový portál Vatikánského rozhlasu

?Bylo to jedno z nejkrásnějších a nejoriginálnějších setkání, jaké jsem kdy s mladými zažil.? Tak hodnotil Jan Pavel II. své setkání s mládeží na Svatém Kopečku u Olomouce. Konalo se 21. května 1995 a zúčastnilo se ho 18 tisíc mladých. O tom, že se vepsalo hluboce do jeho srdce, svědčí i to, že mnoho let po tom stále opakoval při setkání s českými poutníky ?Kopeček plný je oveček?. Vzpomínané setkání probíhalo odpoledne a mělo charakter velice osobní. Účastníci předvedli několik pantomim, hrála výborná hudba, zpívalo se. Atmosféra byla skutečně velice přátelská, neformální a přitom intenzivně duchovní. Po přinesení symbolů víry pak papež pronesl svou promluvu, ve které komentoval modlitbu Otče náš. Mladí hltali jeho slova a občas je zcela spontánně doprovázeli projevy nadšení. Papež tehdy reagoval tak, jak bylo u něj zvykem: vedl s přítomnými neustálý dialog.

Jan Pavel II. a mladí si rozuměli.
On jim důvěřoval, povzbuzoval je, měl je rád a oni to vždy cítili.

Díky tomuto hlubokému vztahu měla setkání mládeže s papežem vždy nezapomenutelnou atmosféru a spontaneitu. Všude se s mladými setkával. Na celém světě je vyhledával a svolával. A mladí za ním přicházeli v zástupech. Papež Jan Pavel II. dokázal formulovat jejich nejhlubší otázky a v síle Kristova evangelia na ně ukazoval odpovědi. Neuchyloval se k dětinskosti či k populismu, nepodlézal jim. Byl jejich přítelem a zároveň mužným a pevným otcem. Oni jeho slovům tleskávali právě tehdy, když hovořil o velice náročných požadavcích evangelia.

Je nesnadné vyjmenovávat plody jeho návštěv. Věci Boží se přece odehrávají v nitru člověka. Jsou tedy zjistitelné až po čase. Přece však bych rád uvedl jeden krásný příběh. Mše svatá s mládeží v Hradci Králové byla přenášena českou televizí v přímém přenosu. Po čase jsem se pak setkal s mladým mužem, který si tehdy náhodou pustil televizi a teď viděl tolik radostných tváří svých vrstevníků. Byl překvapen. Nečekal, že by lidé věřící mohli být takoví. V tu chvíli, jak často připomíná, se v něm probudila touha být jako oni, být radostný a šťastný. Ihned si sedl, napsal dopis a poslal na první faru, která mu přišla v seznamu pod ruku. Za čas se pak konal jeho křest. Dnes žije v příkladné katolické rodině a je za návštěvu Svatého otce vděčný.

Jan Pavel měl pro mladé lidi osobní charisma. Vztah k nim mu to usnadnilo, avšak jeho postoj byl motivován především vírou. Cítil, že je povolán uskutečňovat to, co konal sám Ježíš Kristus, který měl zvlášť hluboký vztah k mladým lidem a byl jimi neustále obklopen. Proto je vyhledával i papež. Vytvářel s nimi osobní vztahy, měl je opravdu rád a oni cítili, že ho zajímají jako jednotlivci. Zvláště v prvních letech pontifikátu si na ně udělal čas. Tuto dispozici si uchovával i ve stáří a byl ochotný velkých obětí, jen aby se s nimi mohl setkat. Předposlední zahraniční cestu do švýcarského Bernu uskutečnil právě kvůli nim.

Nemůžeme opomenout ani fakt, že byl papežem vědomého uskutečňování II. vatikánského koncilu, který položil důraz na mladé lidi a vyzval je, aby se stali aktivní součástí církve a prvními apoštoly mezi svými vrstevníky.

Dalším tajemstvím onoho mimořádného vztahu byla papežova víra v dobro, které je v člověku přítomno. Dospívající ho v sobě pociťují, ale často ho nejsou schopni uskutečňovat a prožívat. Touží po něm, ale jejich slabost, hřích nebo i okolnosti jim v jeho prožívání zabraňují. A zde jim Jan Pavel II. neúnavně dodával odvahu. Nebojte se vysokých ideálů, nebojte se své slabosti. Papež se také otevíral novým formám umění a dialogu, které jsou lidem vyrůstajícím v mediální době vlastní. Při setkáních s mládeží hrála moderní hudba, tancovalo se, předváděly se pantomimy a využívaly se audiovizuální prostředky. Církev objevovala nový jazyk srozumitelný nastupujícím generacím. Mladí v něm viděli milujícího a naslouchajícího otce a zároveň i člověka, který jim říká pravdu a nechce s nimi manipulovat. Chápali, že jeho důraz na zásady evangelia pramenil jen a jen z jeho nezištné lásky a byl umocňován touhou po jejich dobru. Jan Pavel se nebál hovořit o kříži, o morálce, o víře. Nic nezamlčoval, nepřikrašloval. Uměl hovořit s taktem, porozuměním a citlivostí k druhým. Zároveň však jasně a odvážně. Dokázal nalézt vhodnou formu. Jeho služba hlasatele evangelia byla mládeží velmi dobře vnímána.

On zůstane v generaci, kterou vychoval, nesmazatelně vryt. Ukázal, že církev je mladá a bohatá, protože je nositelkou živého Krista. Svým postojem podněcoval biskupy celého světa, aby jednali jako on. Vážili si mladých lidí, doprovázeli je, naslouchali jim, ukazovali jim svou lásku a nebáli se hlásat evangelium neztenčené a radikální.

Jan Pavel jednou při rozhovoru s novináři poznamenal: ?Papež zemře, ale světové dny mládeže budou pokračovat.? Církev půjde dál, jeho smrtí se nezastaví.

To potvrdil při své první řeči nastupující papež Benedikt XVI., když řekl:

"Myslím zvlášť na mladé. Byli privilegovanými partnery papeže Jana Pavla II.. Jim posílám vroucí objetí a očekávám, dá-li Bůh, že se s nimi setkám v Kolíně u příležitosti nadcházejícího světového dne mládeže.
S vámi, drazí mladí, budoucnosti a naděje církve a lidstva, budu i nadále vést dialog a naslouchat vašim očekáváním, abych vám mohl pomáhat ke stále hlubšímu setkání s živým Kristem, který je mladý navěky."

Ano, Jan Pavel je mezi svatými, ale jeho láska k mladým zůstává živá a inspirativní i pro nastávající cestu církve dějinami.

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"