Jan Pavel II. přijel do naší země, tehdy ještě Československé federativní republiky, v době politického vření. Jen dva dny před jeho příjezdem padlo rozhodnutí znovu navázat diplomatické vztahy na úrovni apoštolské nunciatury a velvyslanectví, podobně jako tomu bylo před II. Světovou válkou. Všude panoval entusiasmus a ze všech stran dýchala nově nabytá svoboda. P. Koláček ve své reportáži z Prahy, 20. dubna 1990, napsal: ?Na mnoha klopách je vidět placku s portrétem Jana Pavla II. a i náhodní chodci si sdělují, jak pokračují přípravy na Letenské pláni? Včera jsem musel obcházet a prodírat se hlučnou manifestací studentů s transparenty skandujícími nekompromisní: Zrušte KSČ! Duchovní příprava se soustředila kolem kostela sv. Salvátora a pak do modlitebních společenství; sám jsem byl pozván do jednoho v Bubenči a moje naděje na duchovní obnovu národa i české církve dostala nejen injekci, ale i důkazy, že těch 40 let diskriminací a útlaku Božího lidu nejen zasévalo, ale dávalo růst a sílit nadějným svědkům zmrtvýchvstalého Krista.?
Další dopisovatel našeho rozhlasu z Prahy, italský kněz P. Giorgianni, tehdy napsal: ?Sv. Otce si v Praze váží.? Popisuje atmosféru města plného vlaječek a plakátů, na kterých je často Jan Pavel II. s kardinálem Tomáškem ? toho Giorgianni nazývá živým chrámem pražské arcidiecéze. 21. dubna 1990 Sv. Otec v 11:07 hod. líbá českou zem ? stojí v záznamu našeho archivu.
Poslechněme si první slova Jana Pavla II. k našemu národu:
Před několika momenty jsem s upřímnou láskou a úctou políbil českou zem. Tento polibek papeže byl polibkem bratrství, pokoje a usmíření. Kéž pomůže zhojit jizvy minulosti a odstranit dávné stíny nedůvěry, které kdy v minulosti ležely mezi Čechami a Římem. Jistě je to řízení Prozřetelnost, že právě papež Slovan je prvním papežem, který vstoupil do této země a přinesl jí z věčného města pozdrav pokoje.
Věřící Čech, Moravy a Slovenska mají v Římě pastýře, který rozumí jejich řeči. Rozuměl i jejich mlčení. V době, kdy byla církev v této zemi umlčená, považoval jsem za součást svého poslání být jejími ústy. Nyní je mým hlavním posláním vůči místní církvi to, co Ježíš svěřil Petrovi: posilovat své bratry (Cfr. Luc. 22,23).
Církev v této zemi není bohatá a mocná podle měřítek světa. Je však mocná vírou, prohloubenou a protříbenou léty pronásledování.
Chci povzbudit věřící v této zemi, aby silou své víry pomáhali řešit bolesti a problémy společnosti, aby dobře vykročila na cestu svobodného života.
Život národů střední a východní Evropy je dosud v mnohém ochromen následky násilného uplatňování jednostranné materialistické ideologie, která neodpovídala jejich duchovním tradicím ani požadavkům života na prahu nového tisíciletí. Tyto národy potřebují uzdravení a obnovu ? a to nejen na rovině politické a ekonomické, ale zejména v oblasti duchovní a mravní.
odeslat článek
vytisknout článek
