Nový portál Vatikánského rozhlasu

Jedním z hlavních témat tohoto jarního zasedání byl vztah k novým sousedům Evropské unie a vy jste vystoupil s referátem o Ukrajině. Můžete k tomu říct něco bližšího?

Ano, při závěrečné tiskové konferenci jsem zdůraznil, že některé státy v Evropě jsou pořád ještě v povědomí mnoha Evropanů zapomenuty. Jde především nejen o Ukrajinu, ale také o Bělorusko a Moldávii. Přestože mají tyto státy ještě daleko do standartu a norem EU, je třeba se o ně zajímat. Biskupové COMECE ve svém závěrečném prohlášení podpořili urychlení rozhovoru s Ukrajinou a také větší vnímavost pro tyto státy, které jsou ekonomicky, strategicky i politicky nepříliš zajímavé, protože, chceme-li mluvit o sjednocující se Evropě, musíme mít na zřeteli i tyto státy. Do povědomí vstupují ještě tak státy na Balkáně, jako Srbsko, Kosovo, nebo Rumunsko a Bulharsko, které se snad stanou v roce 2007 plnoprávnými členy EU, ale státy na východě Evropy jsou zapomenuty. Proto jsem to tolik zdůrazňoval.

Setkali jste se také s předsedou evropské komise, José Manuelem Barrosem. Podle tiskové zprávy se debatovalo především o obnovení tzv. lisabonské strategie a procesu ratifikace ústavního dokumentu EU. Jak setkání probíhalo?

Setkání s předsedou evropské komise trvalo hodinu. Předseda Barroso zdůraznil, že EU je především společenství hodnot, nejenom tedy společenství ekonomické nebo politické. Dále zdůraznil, že se evropská komise, pod jeho vedením, bude snažit uplatnit tzv. lisabonskou strategii, která klade důraz na finanční prostředky na výzkumu a vzdělání, na solidaritu s chudými zeměmi, větší ohleduplnost k životnímu prostředí; ale také na solidaritu mezigenerační, protože není možné, aby naše generace zatěžovala budoucí generace přílišnými dluhy. Barroso také zdůraznil, že evropská komise klade důraz na rodinu, jako na zdravý základ každé společnosti a že bude podporovat mnohé aktivity pro-rodinné politiky. Myslím, že je to důležitý moment. Vyjádřil i veliký zájem o pravidelný dialog s představiteli církve i v budoucnosti. To je asi tak ve stručnosti obsah setkání s předsedou evropské komise, panem Barrosem.

V době zasedání přišla zpráva o zavraždění umírněného vůdce Čečny, Aslana Maschadova. Reagovali na ní nějak vaši kolegové?

Toto téma se tam neobjevilo. Před dvěma léty jsem o Čečně podával na plenárním zasedání COMECE referát, ale pozoruji, že toto teritorium na území Ruska prozatím není v zorném úhlu biskupů COMECE. Je to proces, který je třeba trpělivě procházet a úkolem nás středoevropanů a východoevropanů je upozornit i na tuto situaci, protože se dotýká Evropy jako takové.

Na začátku tohoto měsíce, 3. března, COMECE oslavila 25. let své činnosti. Co považujete za úspěch této komise a v čem vidíte její úkoly do budoucna?

Úspěch komise spočívá především v tom, že sekretariát velmi intenzivně pěstuje kontakty s různými institucemi EU, s jejich zástupci, zároveň vypracovává podklady k různým otázkám bioetickým, migrační politiky, k otázkám nezaměstnanosti, solidarity. A tyto podněty jsou vážně projednávány také v různých grémiích institucí EU. A stává se, že mnohé z těchto podnětů se pak dostanou i do závěrečných dokumentů institucí EU. COMECE má za úkol celý ten proces sledovat a myslím si, že to činí velmi úspěšně a že by v této práci měla pokračovat, protože proces sjednocování Evropy je dlouhodobý, není ukončen a je i záležitostí křesťanů, aby tento proces nejen provázely, ale do něj vstupovali. A právě COMECE je jedním ze vstupních bodů do nitra tohoto procesu jako takového.

Ratifikace evropského ústavního dokumentu je jedním ze stále živých témat jak v naší zemi, tak i u našich sousedů. Co doporučují v této věci evropským katolíkům jejich biskupové?

Biskupové COMECE doporučili, aby katoličtí křesťané ve státech, kde bude o této ústavě referendum, toto referendum podpořili. Doporučili, aby biskupové COMECE ve svých biskupských konferencích více informovali o obsahu této ústavy a seznamovali také kněze a věřící. Bylo konstatováno, že tato ústava splnila očekávání biskupů COMECE v tom smyslu, že i když není v preambuli této ústavní smlouvy odvolání na Boha a nejsou tam zmíněny křesťanské kořeny evropských dějin, přesto v čl. 52 to je obsaženo. Sice ne výslovně, ale následujícím způsobem: církve jsou uznány jako právnické osoby, je jasný rozdíl mezi církvemi a ostatními občanskými iniciativami, protože církvím, jako právnickým osobám, byl věnován zvláštní odstavec. A co je důležité, je tam řečeno, že instituce EU budou vést pravidelný transparentní a otevřený dialog s církvemi o důležitých otázkách. Tedy, církve jsou odlišeny od ostatních skupin a iniciativ a tím je taky uznána důležitost křesťanské tradice jako takové, právě v podobě církví jako institucí. I když výslovně nebyly splněny požadavky katolické církve, které podávala jak COMECE, tak také nuncius při EU a další vatikánští představitelé, tak přesto v článku 52 to bylo naplněno a je třeba tuto ústavu ratifikovat a souhlasit s ní, protože, kdyby měla být tato změna ústavy, už není jisté, že by se tento čl. 52 do přepracované ústavy dostal.

Pane biskupe, na závěr bych se ještě zeptala na jednu věc, která už přímo nesouvisí s COMECE. V Polsku a na Slovensku, ale i v dalších zemích bývalého Sovětského bloku se znovu rozvířila debata o kněžích-kolaborantech. Snad nejradikálněji se na toto téma vyjádřil litevský metropolita, arcibiskup Sigitas Tamkevicius z Kaunasu. Ten totiž řekl, že ti kněží, kteří někoho zradili, nebo jinak uškodili jakékoli druhé osobě, mají z pastorační služby odejít. Co si o tom myslíte vy?

Já bych s tím úplně nesouhlasil, aby odcházeli z pastorační služby, ale očekával bych, že se přiznají před svými farnostmi a komunitami, že selhali a že poprosí za odpuštění. Bohužel, to se ve většině případů nestalo, spíše se o tom mlčí a přitom za zády se mluví o každém, kdo je na těch seznamech, nebo o němž se ví, že nějakým způsobem s komunistickým systémem kolaboroval. Nedošlo tady k vyznání viny, tudíž nemůže dojít ani k plnému odpuštění. A to myslím, že není dobrý vklad pro naši církev do budoucnosti.

Děkuji za rozhovor.