Vatikán.
Církev podporuje dárcovství orgánů, ale zdůrazňuje jeho etické podmínky. Právě nad nimi se zamýšlejí členové Papežské akademie věd na svém dvoudenním zasedání ve Vatikánu. Klíčovým tématem je okamžik konstatování smrti dárce.
Vědecko-technický rozvoj musí mít vždy na zřeteli úctu k životu a důstojnost lidské osoby ? zdůrazňuje papežský list účastníkům zasedání. Stanovení konce lidského života v kontextu transplantací orgánů zemřelých osob je od roku 1985 už po třetí předmětem práce zvláštní pracovní skupiny Papežské Akademie věd. Grémium neurobiolgů, kardiologů a bioetiků se tentokrát zabývá problémem ?symptomů smrti?. Jde o jevy, na základě kterých je možné s morální jistotou konstatovat smrt člověka.
Jan Pavel II. ve svém listu připomíná, že církev podporuje dobrovolné a nezištné nabídnutí orgánů k transplantaci. Upozorňuje ale na jejich etické podmínky, totiž obranu života a důstojnosti jak dárce tak i příjemce orgánů.
K tématům jednání Papežské Akademie věd nám více poví nový kancléř této instituce, biskup Marcelo Sánchez Sorondo:
?Akademie uskutečnila v 80. letech dvě setkání, jedno v roce 1983 a další v 1988. Grémium se shodlo, že lze prohlásit osobu za mrtvou, když dojde ke smrti mozku. Během let udělalo lékařství další kroky a akademie chce tyto nové zkušenosti prozkoumat.
Je to velmi vážné a dnes aktuální právě proto, že pro mnoho nemocných stále není jiné řešení než transplantace. Samozřejmě víme, že při mozkové smrti umírá celé tělo, ale také víme, že díky přesnému určení mozkové smrti se dají některé orgány využít.
Náš život nám nepatří. Bůh nás stvořil, musíme tedy plnit vůli Boží a žít po dobu stanovenou Bohem. On je Bohem života, zatímco my jsme jeho ?správci? a spolupracujeme s ním pro život.?
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
