Vatikán. Na adventní dobu připadají dvě osobní výročí papeže Františka – minulou neděli, 13. prosince, si připomenul 51 let od kněžského svěcení, kdežto dnes oslavuje 84. narozeniny. Narodil se jako prvorozený syn rodiny Bergogliových v Buenos Aires 17. prosince 1936. Jako obvykle se pro oslavence jednalo o normální pracovní den, během kterého měl v dopolední agendě čtyři soukromé audience.
Přijal nového velvyslance Korejské republiky u Svatého stolce, pana Kyu Ho Choo, který mu předal pověřovací listiny, dále kard. Luise Ladariu, prefekta Kongregace pro nauku víry, biskupa španělské Avily, mons. Josého Gila, s doprovodem, a konečně emeritního předsedu Papežské rady pro výklad legislativních textů, kard. Herranze.
Ačkoli Petrův nástupce obdržel blahopřání z celého světa, včetně gratulace od emeritního papeže a prezidenta Italské republiky; pandemická opatření nicméně znemožnila veřejné oslavy, jakou bylo kupříkladu loňské Františkovo setkání s dětmi, které docházejí do bezplatné pediatrické ambulance v Domě svaté Marty, při němž došlo i na symbolické sfouknutí svíček na narozeninovém dortu.
Krátce před svými třiatřicátými narozeninami, 13. prosince 1969, papež František – Jorge Mario Bergoglio – přijal kněžské svěcení. O jedenáct let dříve – v březnu roku 1958 – vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, kde složil slavné sliby v dubnu 1973. Povolání ke kněžství mladý Jorge Bergoglio rozpoznal v necelých sedmnácti letech, když se na liturgickou památku sv. Matouše (21. září 1953), což je v Argentině jarní den, vydal na studentskou slavnost. “Ještě před odchodem na slavnost jsem se zastavil ve farnosti, kam jsem chodil. A našel jsem kněze, kterého jsem neznal, a pocítil jsem potřebu se vyzpovídat”, vyprávěl papež o první svatodušní vigilii svého pontifikátu na Svatopetrském náměstí (18.5.2013). “Byla to pro mne zkušenost setkání, nalezl jsem někoho, kdo mne očekával. Nevím přesně, jak se to stalo, nepamatuji si a nevím, proč tam byl zrovna onen kněz, kterého jsem neznal, a proč jsem pocítil, že mám jít ke zpovědi. Pravdou však je, že na mne někdo čekal. Čekal na mne dlouho. A po zpovědi jsem zjistil, že se něco změnilo. Nebyl jsem stejný. Cítil jsem jakýsi hlas, povolání. Byl jsem přesvědčen, že se mám stát knězem”.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
